✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Jacob:
Po pohřbu, kterého jsem se ujal s pomocí Iana a Jane, jsme si sedli v restauraci. Musel jsem se toho ujmout já, protože Oliver neměl rodinu a Paul by se psychicky zhroutil.
Tu obálku jsem ještě ani neotevřel ale asi tuším co v ní je.
Ani nevím jestli Paul dorazil na pohřeb i když jsem mu volal kde a kdy se to koná.
Seděli jsme v tichosti u stolu a já tiše vzpomínal na něj.
Měl jsem na něj i krásné vzpomínky i když jich bylo málo.
"Zlato, musím jít na chvíli ven." Šeptl jsem Ianovi do ucha. "Dobře." Řekl s úsměvem a já ho ještě políbil na čelo.
Ian je poklad. Podpořil mě a i když v některých případech mu to vadilo, že nám Oliver i po smrti ničí náš vztah, tak to nikdy nedal najevo.
Bez něho bych to asi nedal.
Ian:
Oliverova smrt nás všechny zasáhla a hlavně Paula a Jacoba.
Pomohl jsem Jacobovi s pohřbem, protože Oliver prý už neměl rodinu a Paul by toho nebyl schopný.
Jacob se dokonce čas od času v noci budil s pláčem, což mi trhalo srdce. Uklidňoval jsem ho a pomáhal mu, jak jsem uměl.
Ve většině případů jsem na to nebyl sám. Dost mi s Jacobem pomáhala i Jane. Naštěstí.
Po pohřbu jsme si sedli do jedné restaurace, že zavzpomínáme na Olivera. Popravdě já jsem spíš byl jen Jacobův doprovod. Vzpomínky na Olivera jsem neměl nějak pěkné.
Jacob potřeboval jít na vzduch. Nebyl jsem proti ale samotného ho dlouho nenechám.
Jacob:
Vyšel jsem před restauraci, zhluboka se nadechl a zvedl hlavu k nebi. "Sbohem, Oli." Zašeptal jsem a pomalu vracel pohled před sebe.
Přede mnou se objevil z ničeho nic Paul. Měl na sobě černý oblek.
"Ahoj." Pozdravil mě a pokusil se o úsměv.
"Ahoj, Paule." Pozdravil jsem ho na zpátek. "Jdu se rozloučit a hlavně ti poděkovat." Pronesl Paul. "Neni to poslední loučení, že ne." Ujistil jsem se. Paul se smutně zasmál. "Ne. Jedu do Tibetu. Bez elektroniky, takže nevím kdy se budu moct s tebou spojit." Oznámil mi Paul. "Ach tak. Tak se hlavně opatruj." Řekl jsem úlevně.
"Četl jsi už ten dopis?" Zeptal se Paul a zkoumavě si mě prohlížel. "Neměl jsem odvahu." Odpověděl jsem mu popravdě. "Jacobe, vždycky tě miloval i když byl se mnou tak vždy jsem byl na druhém místě." Prozradil mi Paul. Já se nad tím pousmál. "Dával to najevo divným způsobem." Pronesl jsem suše. "Jo, přečti si ten dopis a tady máš můj." Podal mi obálku. Nechápavě jsem se na něj díval. Paul přikývl. "Jen si ho vem a přečti si i ten můj a pak pochopíš." Řekl a já neochotně vzal jeho obálku.
"Jacobe," slyšel jsem za zády své jméno. Otočil jsem se a stál tam Ian. S úsměvem jsem si ho jednou rukou stáhl do náruče a letmo ho políbil.
"Tak jo, mladenci. Opatrujte se." Rozloučil se s námi Paul a odešel od nás.
Objal jsem oběma rukama Iana a tiskl ho k sobě.
"Vím, že jsem poslední době nebyl ten správný přítel." Pronesl jsem. "Je to složitá situace." Pronesl Ian. "Bez tebe bych to všechno nezvládl, zlato. Jsi nejbarevnější přítel." Pochválil jsem ho a políbil ho na čelo. "Chceš zase docílit toho abych se červenal?" Zeptal se s úsměvem. "Ne, jen jsem chtěl pochválit tvou trpělivost. Myslíš, že jsem si nevšiml jak už toho máš kolikrát plné zuby?" Zeptal jsem se ho a podíval se na něj. "Popravdě…" Chtěl něco říct ale já ho dlouze políbil.
"Všechno ti vynahradím, ty moje zlatíčko." Sliboval jsem mu po polibku.
Šli jsme zpátky dovnitř. "Už jsem pro vás chtěla jít." Oznámila nám Jane, jdyž jsme si přisedli ke stolu. "Jane i tobě musím poděkovat. Jsi báječná sestra." Pronesl jsem a ona se překvapeně na mě koukala. "On už pil?" Zeptala se Jane s pohledem upřeným na Iana. Musel jsem se usmát.
"Hele brácha, jestli sis myslel, že bych tě v tom nechala, tak se pleteš." Pronesla Jane a šťouchla mě do ramene.
----------------------------------------------------------
Ian:
Po nějaké době se z toho Jacob dostal a jak slíbil, tak taky učinil.
Byl to zase ten můj milovaný Jacob.
I já jsem vystudoval vysokou a dokonce s vyznamenáním, v čem jsem nedoufal, protože prvák jsem byl rád, že jsem prošel.
Vlasy jsem si nechal zkrátit a teď je mám po ramena.
Jacoba to strašně mrzelo ale už si nějak zvykl.
Nakonec jsem se našel v dějinách a taky jsem se stal učitelem ale na základní škole, do které dochází i Becky.
Tu holčičku jsem si oblíbil.
Jacob stále vyučuje na vysoké a dokonce s ředitelem chodíme na procházky, na grilovačky.
Jo a má rodina? Otec to nerozdýchal, že jsem na muže a ani mamka ho nedokázala přemluvit.
Bráchové to zkoušeli taky na otce ale taky neúspěšně. Takže má rodina krom táty mou orientaci vzali lépe než jsem očekával.
Žijeme si s Jacobem báječně a je nám spolu skvěle.
✨ The End ✨
✨Ano a tady náš příběh o učiteli a studentovi končí, protože je to už asi až moc dlouhé. Všem děkuji za přízeň u tohoto příběhu a taky za hvězdičky 😉. Těším se až vás zase uvidím u jiných svých příbězích.✨
