Zakázané pouto

7. část

Ian:
Podívám se mu do očí a pak ho objemu. Chvíli mu jen ležím na hrudi než se odtáhnu. "Asi by jsme se měli radši vrhnout na to učení."

Jacob:
"Pravda. Běž na střechu a já tam za tebou příjdu." Řeknu a políbím ho na nosík.

Ian:
"Dobře." Postavil jsem se a s úsměvem šel na střechu.

Jacob:
Chvíli ho pozoruji jak mi mizí z dohledu. Můj pohled mi spadne na jeho pozadí. Hm, pěkný zadeček. Poznamenám si pro sebe a usměju se.

Tuhle Ianovou stránku osobnosti neznám. Je citlivý a nedůvěřivý. Snad mi bude časem důvěřovat.

Postavím se a jdu do kuchyně. Nachystám vodu do džbánu, přidám pár kostek ledu a nachystám i ovoce. Všechno to předám na tác, kde přidám ještě dvě sklenice. Vezmu tác a podklady na učení a vydám se za Ianem.

Ian:
Usadil jsem se na židli a čekal na něho. Opravdu bych se v tom neměl moc vrtat a kazit něco, co ještě ani pořádně nezačalo. Rozhodl jsem se, že to už nebudu řešit a radši se budu věnovat jemu a učení.

Jacob:
Dojdu na střechu a vidím jak si projíždí své poznámky. Postavím před něho sklenici s vodou a talíř s ovocem a sednu si vedle něho. Nechci ho moc rušit při učení ale pozorovat bych ho snad mohl.

Ian:
"Budeme probírat to co včera nebo se posuneme dál?" Optám se ho a přitom se na něho podívám, bude fakt náročné se učit. Hlavně když spolu máme tak málo času...

Jacob:
"Nauč se to co jsme probírali včera a pak tě vyzkouším. Jestli zbyde čas tak se vrhneme na další téma." Odpovím. "Iane, jestli ti vadí má přítomnost při učení tak mi to řekni." Řeknu vážným tónem a podívám se na něho.

Ian:
"Nevadí. Jsem s tebou rád." Namítnu s úsměvem a začnu si pročítat své poznámky.

Jacob:
Je úžasný. Chvíli ho pozoruji a pak si vezmu do ruky své zápisky pro druhý ročník a označím si to co je důležité.
Témata se pro ročníky se většinou opakují s tím rozdílem, že jdeme více do hloubky. Tím pádem se náročnost na učení stupňuje, protože spousta studentů totiž zapomene co probírali v prváku. Sem tam se objeví nové téma.

Ian:
Občas jsem se po něm koukl, ale jinak se věnoval svým poznámkám a snažil se to naučit. Vždycky jsem po chvíli zavřel sešit a tiše si to opakoval, abych to uměl zpaměti.

Jacob:
Sem tam mi pohled zabloudí k Ianovi ale nějak ho neruším. Jen ho pozoruji. Mám chuť se ho dotknout ale raději od toho opustím.

Ian:
"Myslím, že už jsem připraven." Oznámím mu po nějaké chvíli a odložím sešit s poznámkami na stůl.

Jacob:
"Dobře." Souhlasím. A začnu ho zkoušet. Všechny otázky mi zodpoví správně.
"Šikula." Pochválím ho a políbím. "Tak dej si teď přestávku a pak budeme pokračovat." Řeknu s úsměvem.

Ian:
Usměju se a pak se zvednu ze své židle a sednu si na něj. Opřel jsem se o něj a koukal se na okolí. Byl tu hezký výhled a já chtěl být co nejblíže u něho.

Jacob:
Obejmu ho a políbím ho na líčko. "Mám takový návrh. Co bys řekl na společný víkend." Navrhnu s úsměvem.

Ian:
"Doufal jsem, že něco takového navrhneš." Usměju se a chytnu jeho ruku do své.

Jacob:
"No ani nevíš, jak jsem se modlil, když jsem se včera ptal na ty víkendy." Přiznám se s úsměvem. "Ale teď bychom měli zase se věnovat učivu." Řeknu. Rád bych ho držel v náručí napořád ale musíme se posunout dál v učivu.

Ian:
"Dobře.." Souhlasím, ale zůstávám na něm sedět. Doufám jen, že nejsem moc těžký.

Jacob:
No takhle jsem ještě výklad učiva nedělal. Všechno je jednou poprvé tak doufám, že to půjde. Vezmu do ruk sešit a čtu z něj to co jsem si vyznačil. "Potom ti odpoledne udělám z toho výpisek a zítra se to tady budeš učit. Ju?" Oznámím mu a políbím ho na líčko.

Ian:
"Dobře." Řeknu, to je prakticky moje odpověď na všechno. "A už víš co o tom víkendu podniknem?" Optám se ho, jelikož jsem se na to i dost těšil.

Jacob:
Zasměju se. "Asi jsem si ten víkend měl schovat na večer, viď." Poznamenám s úsměvem. "Jo, vím ale je to překvapení. Takže ti to neřeknu." Pronesu.

Ian:
"Ale noták. Já nemám překvapení rád." Zabručím a hraju si s jeho prsty, i když bych si asi měl místo toho psát poznámky.

Jacob:
"To na mě neplatí. Nic ti neřeknu a neboj se, tohle překvapení se ti bude líbit." Řeknu neoblomně. "Asi se moc neposunem dnes s tím učivem." Poznamenám co je mi víc než jasné.

Ian:
"Tak fajn." Řeknu né moc nadšeně a pak si vezmu sešit. "Budu si dělat poznámky." Podívám se na něj a pak zpátky do sešitu. Přemýšlel jsem nad tím, co na ten víkend naplánoval.

Jacob:
Usměju se nad tím. Já tě naučím mít rád překvapení. Pomyslím si a vedu dál výklad z mých poznámek.

Nenápadně se podívám na hodinky. Ciferník mi prozrazoval, že je pravé poledne.

Ian:
Dělal jsem si poznámky a přitom ho poslouchal. Jeho hlas mi přišel hrozně příjemný.

Jacob:
"Je dvanáct hodin. Tak si to schovej a jdeme na oběd." Oznámím.

Ian:
Udělal jsem to, co mi řekl a pak se z něho zvedl otočil se na něho. "A co bude k obědu?" Optám se ho a jakmile se zvedne, zase se k němu natisknu.

Jacob:
Zasměju se. "Na co máš dnes chuť?" Zeptám se a kouknu na něj. To já bych věděl na co mám chuť já.

Ian:
"Je docela horko, dal bych si jen něco malého." Pokrčil jsem rameny a když jsme slezli ze střechu, tak jsem ho nechal jít napřed a pak se k němu rozeběhl a skočil mu na záda.

Jacob:
Líbí se mi jak je impulzivní. Chytnu ho ze zadu. "A co takhle těstovinový salát s kuřecím masem." Nabídnu mu.

Ian:
Zasměju se, když mě bez problémů chytí a objemu ho kolem krku. "To zní skvěle." Začnu ho pusinkovat na hlavě i na krku.

Jacob:
Dojdu s ním do kuchyně a tam ho posadím na linku. Vytáhnu salát z ledničky a dva talíře. Jednu velkou lžíci na salát a dvě vidličky. "Chceš jíst venku nebo tady." Řeknu a přistoupím k němu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*