Zakázané pouto

11. část

Ian:
Taky jsem se postavil. Chtěl jsem o tom vědět víc, ale vím, že je moc brzo a pro něho by to bylo moc bolestivé. Moje zvědavost by mu jistě dost ublížila.

Jacob:
Rozložím pohovku a s uložného prostoru vytáhnu dvě deky a polštáře. Nedokázal jsem používat ani ty deky a polštáře které použil Oliver s týpkem. Koupil jsem si nové. Prostě jsem musel. A to použité i s povlečením jsem vyhodil.

Ian:
Radši jsem byl potichu. Nejraději bych mu ale pár trefil za to, jak moc mu ublížil. Ani jsem si to neuvědomil a už jsem měl v ruce pěst.

Jacob:
Nachystám pohovku a sednu si na ni. Všimnu si Iana, který má ruce v pěst a nedokážu rozluštit ten jeho výraz. Byla to směs emocí ale podle těch pěstí, soudím, že to nebudou moc pěkné emoce. Přistoupím k němu a vezmu jeho tvář do svých dlaní, palcemi obou mých ruk mu přejíždím přes líčka. "To bude dobré, zlato." Pronesu a mírně se usměju.

Ian:
"Když já bych ho tak rád potkal, abych mu mohl nakopat tu jeho..." zavrčím, ale pak si jen povzdechnu a objemu ho. "Doufám, že ano.."

Jacob:
Objetí mu opětuji. "Jsi poklad." Šeptnu do jeho náruče a políbím ho na krku. Trochu se odtáhnu. "Půjdeme si lehnout." Řeknu tichým hlasem.

Ian:
"Dobře." Lehl jsem si a čekal až si lehne taky. Docela jsem se na to i těšil. Doufám, že bude pak i chtít, abych u něho spal i častěji.

Jacob:
Lehnu si vedle něho a stáhnu si ho do náruče. Hladím ho po vlasech. Podívá se na mě, přivlastním si jeho rty. Dlouze a jemně ho políbím. "Jsem rád, že jsi tady se mnou." Pronesu po polibku.

Ian:
"Já taky." Pousměju se a pak ho pevně objemu, přivřu oči a jen tiše přemýšlím.

Jacob:
Mám výčitky svědomí, protože ho zatěžuji svým problémem. Oliver je můj problém doufám, že se ti dva nepotkají.
Kouknu na něj a usměju se. "Dobrou noc, zlatíčko." Pošeptám a políbím ho na čelo.

Ian:
"Dobrou noc." Šeptnu a zavřu oči zcela. Více se zachumlám do deky. Netrvá dlouho a já už spím.

Jacob:
Ještě chvíli ho hladím ve vlasech a věnuji mu pár polibků do vlasů, než pak taky usnu.

~~~~~~~

Ian:
K mému překvapení jsem se vzbudil jako první. Hm...asi bych o tom měl dát vědět rodičům. Opatrně jsem se vymanil z jeho objetí a tiše zívl. Pak jsem vstal a šel si do batohu pro mobil. Napsal jsem rodičům krátkou zprávu s tím, že jsem přespal u kamaráda a na to doučování dorazím a nemusí si o mě dělat starosti.

Jacob:
Ještě jsem napůl spal, když rukou hmatám po Ianovi. Po chvíli zjistím, že neúspěšně. Neochotně otevřu oči a vidím jak něco píše do mobilu. Bál jsem se, že utekl, což bych se ani nedivil. Včera to bylo po druhé co jsem před nim vypadal jako hromádka neštěstí. Počkám až dopíše. Mezitím se posadím na pohovce a sleduji ho.

Ian:
Pak jsem odložil mobil zpátky do batohu a chtěl se vrátit k Jacobovi do náruče, ale on už byl vzhůru. "Dobré ráno... Jak ses vyspal?" Optám se a přejdu k němu, dám mu polibek a sednu si vedle něho.

Jacob:
"Dobré ráno. Nádherně. A jak ty?" Přeju mu s úsměvem a vrátím mu polibek. "Kolik je vůbec hodin." Zajímám se.

Ian:
"Jen něco málo po deváté." Oznámím mu a přitulil se k němu. "Bylo moc fajn s tebou spát..hezky hřeješ." Uchetnu se a věnuju mu svůj pohled.

Jacob:
Usměju se, políbím ho a přitisknu si ho do náruče. "Taky se mi spalo dobře. Klidně to můžeme zopakovat." Řeknu spokojeně. "O jakém roztahování si to včera mluvil?" Dodám humorně. Vůbec se neroztahoval. Vím to, mám lehké spaní.

Ian:
"Hm? Jen řikám, že vzhledem k tomu, jak velký jsem...je jasné kolik místa zaberu." Řeknu i lehce namyšleným tónem, přestože jsem průměrné výšky a hubený, sotva by se u mě nějaký ten sval asi našel.

Jacob:
Zasměju se. Dobře tohle mě pobavilo a to je teprve ráno. "Tak já ti můžu s jistotou říct, že rozhodně nezabíráš tolik místa, kolik si myslíš. Právě naopak." Řeknu a políbím ho.

Ian:
Usměju se a ruku mu položím na stehno, blízko rozkroku. Měl jsem docela chuť si i trochu hrát. Ale nemyslím si, že by na to on byl ještě zcela připravený. Navíc co by si o mně myslel, kdybych se s ním hned takhle ze začátku vyspal....?

Jacob:
Dotkne se mého stehna a ještě tak blízko mého rozkroku. Vím přesně co chce a chci to i já ale po včerejším večeru mám pochybnosti. Co když s Ianem dopadnu stejně jako s Oliverem. Nad čím to zase přemýšlím! Vždyť Ian není Oliver a už vůbec by mi neublížil tak jak ten zmetek. Přivlastním si jeho rty. Jemně ale majetnicky ho líbám. Jazykem se dostanu do jeho vnitra a začne boj o nadvládu. Rukama mu zajedu pod tričko.

Ian:
Vydechnu do polibku. Povalím ho pod sebe a skloním se k němu. Stále ho líbám a přitom mu rozepínám poklopec.

Jacob:
Je docela rychlý. Dobře tak se ukaž, co všechno dokážeš. Sundám mu tričko a své rty přitisknu na jeho krk.

Ian:
"Ah~" tiše zasténám. Jsem hrozně citlivý, takže už i cítím, jak mi pomalu ale jistě tam dole tvrdne. Stáhnu mu kalhoty ke stehnům a chvíli přemýšlím, jak bych měl vlastně začít.

Jacob:
Rukama mu mapuji nahou hruď. Přetočím si ho i když mi to jde docela těžko, protože jsem omezený těmi kalhotami na stehnách. Nakonec se mi to i povedlo. Stáhnu mu kalhoty a usměju se na něho. Je docela dobře vybavený co týká jeho chlouby. Rukama mu přejedu přes stehna a vrátím se k jeho rtům.

Ian:
Byl jsem hrozně rudý, ale snažil se svou nervozitu hodit za hlavu. Rukama jsem mu přejížděl po zádech a polibky mu radostně oplácel.

Jacob:
Zvednu hlavu a podívám se na něho. "Už jsi to někdy dělal?" Zeptám se ho a pohladím ho po tváři.
Blbá otázka, Jacobe. V jednadvaceti letech být panic i když by to i vysvětlovalo ten jeho problém ze zvládání vzteku.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*