Zakázané pouto

22. část

Jacob:
Omluvím se Ianovi, že ten víkend nejspíš odložíme. Potřebuji se dostat z tohoto bytu. Na víkend pojedu za rodinou. Mají dům za městem. Chtěl bych ho vzít sebou ale za takových podmínek ne. Máma mě ráda uvidí a možná, že přijede i sestra.

Ian:
Náhodou jsem proběhl kolem pekárny a tak jsem tam Jacobovi koupil snídani a pak běžel svižným během k němu. Chtěl jsem ho vidět a ujistit se, že je v pořádku.

Jacob:
Slyším zvonek u dveří. Podívám se na hodinky. Ještě nebylo ani devěd. Kdo to může být? Ještě nejsem ani hotový. No kruhy jsem tak nějak zakryl ale ta tvář. No co už teď. Jdu otevřít. Za dveřmi stojí Ian. Dívám se na něj překvapeně. "A-ahoj." Pozdravím ho a pustím ho do vnitř. Je to milé překvapení ho zase vidět.

Ian:
"Běžel jsem kolem pekárny, tak jsem ti odtamtud něco přinesl.." Oznámím mu a vejdu dovnitř. Starostlivě se na něho podívám. Vypadá děsně, tedy sexy.....ale vypadá jakože neměl moc dobré spaní a navíc je hrozně bledý. "Asi začnu zase běhat. Vždycky ráno." Přemýšlím nahlas.

Jacob:
"Děkuji." Řeknu a zavřu dveře a rychle je zamknu. "Dáš si něco k pití?" Zeptám se ho.

Ian:
"Ano, prosím." Přikývnu a sleduju ho. "Spal jsi dobře...?"

Jacob:
"Popravdě nespal."  Odpovím mu. "Iane, nezlob se na mě ale musím zrušit ten náš společný víkend." Oznámím mu i když je to pro mě těžké. Vím jak se na ten víkend těšil a já taky ale takhle to nejde. Potřebuji si vyčistit hlavu.

Ian:
"Oh....Aha. T-to nevadí. Chápu to." Pokusím se o úsměv. Tohle mne dost mrzelo, ale chápu to...nevím, zda bych se tam dokázal vůbec po tomhle bavit. Navíc...na společný víkendy někde v hotelu je nejspíš taky moc brzo..

Jacob:
"Ne, že bych nechtěl. Právě naopak, chci s tebou trávit čas ale po včerejšku potřebuji být chvíli sám." Vysvětluji mu. Vypadal ublíženě.  Přistoupím k němu a vezmu jeho tvář do svých dlaní. "Nic se tím nezmění. Stále tě miluji a stále budu. Jen prostě alespoň na ten víkend potřebuji vypadnout a být sám. Ano zlato."

Ian:
"Um. Tak dobře. Zavoláš mi alespoň...?" Optám se a rukama mu zajedu na boky.

Jacob:
Usměju se nad tím. "To víš, že jo." Řeknu a vytáhnu si mobil. Nadiktoval jsem mu číslo a on mě prozvonil. Hned si uložím číslo. "Co si dáš k pití?"

Ian:
"Jen vodu. A kam pojedeš?" Zeptám se a následuju ho do kuchyně.

Jacob:
"Zajedu navštívit rodiče. Bydlí za městem." Řeknu a připravím mu vodu s ledem a sobě udělám kávu.

Ian:
"Budu si muset něco na ten víkend vymyslet. Nechci být doma.." řeknu, i když spíše pro sebe a přemýšlím. Možná bych mohl s kamarády ven.

Jacob:
"Hlavně si odpočiň. A teď se přesuneme na střechu." Řeknu a políbím ho. Uvědomuji si, že dneska poprvé.

Ian:
Polibek mu oplatím. Vezmu si sklenici s vodou do ruky a jdu s ním na střechu.

Jacob:
Na střechu si vezmu podklady na učení a jdeme. Posadíme se vedle sebe a chvíli se jen tak mazlíme. "Možná se přestěhuji." Uvažuji nahlas.

Ian:
Obejmu se a začnu se s ním mazlit. "Opravdu?"

Jacob:
"Ano ale neboj se, pořád budu poblíž." Řeknu a políbím ho na nosík. "A teď se jdeme učit."

Ian:
"Doufám, že mi dáš i adresu." Usměju se. "Dobře. Jen si dojdu pro batoh. Mám ho stejně tady." Postavím se.

Jacob:
Počkám až se připraví a začnu s výkladem na téma Období studené války a Ian si dělá poznámky. "Dáme si přestávku a pak se vrhneme ještě na jedno téma." Řeknu a usměju se na něj.

Ian:
Rychle si odběhnu pro batoh a pak se za ním vrátím. Začnu si dělat poznámky. Po nějaké době mám poznámky už napsaný. "To je dobrý nápad. Už mě bolí ruka.." zabručím a s úžasem v očích ho sleduju. Je opravdu moc krásný....vzpomenu si na to, co říkal ten jeho ex ze včerejška. Vážně jsem tak ošklivý?  Tedy je mi jasné, že nejsem nějaký krasavec a vedle Jacoba bych asi nikde ani neobstál...ale zase tak ošklivý přeci nejsem. Možná kdybych začal cvičit..

Jacob:
Všimnu si jak mě hypnotizuje pohledem. "Co se děje, že mě tak hypnotizuješ pohledem." Usměju se.

Ian:
"Ale nic. Jen jsi moc hezký, tak proto." Usměju se na něho nazpět a natáhnu se k němu pro pusu.

Jacob:
"Zlato, ty jsi taky moc hezký." Řeknu a políbím ho nazpět ale dlouze a vášnivě. Jen on mi dokáže vykouzlit úsměv na rtech. Jen s ním se cítím šťastný ale teď vážně potřebuji ten víkend.

Ian:
"To není pravda." Namítnu ale s úsměvem. Nikdy jsem si o sobě, že jsem hezký nebo nějak atraktivní...ale není to tak, že se nemám rád nebo tak něco....já jen nejsem hezký.

Jacob:
"Přestaň se se mnou hádat nebo tě polechtám." Řeknu s úsměvem.

Ian:
"Ale..." radši jsem zmlknul.

Jacob:
Už chtěl něco dodat ale nakonec si to rozmyslel. Vítězně se usměju a vezmu do ruky své poznámky. "Budeme pokračovat?" Zeptám se ho. Je pravda, že už mě z toho bolí hlava. To jen díky tomu, že jsem se nevyspal ale zase na druhou stranu jsme docela pozadu ale není to zas tak hrozné, co se nedá dohnat.

Ian:
"Ne. Budu se učit o víkendu. Stejnak nemám co jiného bych dělal.." řeknu i lehce vyčítavě, ale ihned na to zase změním přístup. "Promiň...nemyslel jsem to tak.." zvedl jsem se ze židle a přešel k němu.

Jacob:
Stáhnu si ho do klína. "Věř mi, že opravdu teď musím být sám.…ale neboj budu ti volat." Řeknu a pohladím ho po vlasech. "Jednou ti představím svou rodinu. A už teď vím, že si tě zamilují." Poznamenám a políbím ho.

Ian:
"Dobře.." šeptnu a přitulím se k němu. Je to jen víkend...to přeci snad zvládnu.

Jacob:
Obejmu ho a políbím ho na čelo. "Máš už hlad?"

Ian:
"Um, docela jo." Kývnu a trochu se odtáhnu, abych na něho viděl.

Jacob:
"A na co má mé zlatíčko dnes chuť?" Optám se ho s úsměvem.

*Autorka kresby je kolegyně, která píše Iana. Prý se jen nudila ale podle mě se ji ten obrázek povedl. Krásné počteníčko, sluníčka.💖*