Zakázané pouto

17. část

Ahojky ;)

Ian:
"Fajn." Pokrčil jsem rameny. "Dneska akorát přišlo zboží, takže jsem skoro celou tu dobu odnášel a vybaloval.."

Jacob:

Na chvíli se na něj podívám. Vypadá celkem spokojeně, sice unaveně ale spokojeně. "Pořád lepší než záchody, že?" Poznamenám a vjedu na dálnici.

Ian:
"Jo. Dokonce jsem dneska i smažil. Mohl by ses tam na mě někdy přijít podívat." Navrhnu mu s úsměvem a stáhnu si sedadlo lehce dolů, abych se lépe uvelebil.

Jacob:
"To není špatný nápad." Řeknu nadšeně. "Chceš jet pro ty věci?" Zeptám se ho.

Ian:
"Jo. Asi bych se měl i ukázat rodičům, aby neměli strach."

Jacob:
Za chvíli jsme stáli u něho. "Počkám tě v autě." Oznámím mu než vystoupí.

Ian:
"Dobře." Kývnu a jdu do budovy. Došel jsem do našeho patra a pak vešel do bytu. Podle bot jsem poznal, že je doma jen mamka a šel ji do kuchyně pozdravit.

"Konečně jsi se uráčil přijít domů.." zabručí a já ochutnám omáčku v hrnci. "Mami, jsem už dospělý...a dneska taky budu spát u toho kamaráda. Přišel jsem si jen pro věci. A na víkend...už taky něco mám." Oznámím ji a snažím se vypadat co nejvíce přirozeně.

"Zase ?....Aha." Udiví se, ale dál už to neřeší. Došel jsem do svého pokoje. Vzal si menší tašku a naházel do ní nějaké své oblečení. Pak se ještě šel do kuchyně rozloučit a nakonec vyrazil k autu, zpátky za Jacobem.

Jacob:
Když vešel Ian do budovy, tak si zapnu rádio. Zapomněl jsem, že si tam Ian naladil to své rádio. Usměju se a uložím to stanici ať ji pak nemusí hledat. Naladím si svou stanici a zaposlouchám se do hudby. Opřu hlavu o opěrku a zavřu oči.

Ian:
Vlezl jsem si do auta a tašku si dal mezi nohy. "Tam venku je ale zima." Otřásl jsem se a podíval se na něj. Asi jsem ho vyrušil z odpočinku.

Jacob:
Trhnu sebou když nastoupil do auta. "Hm...to ano." Chvíli mi trvalo než se vzpamatuji. "Co rodiče?" Zeptám se a nastartuji auto.

Ian:
"Nic. Táta není doma a mámě je to tak nějak jedno, myslím.."

Jacob:
Letmo se na něj podívám. "Nevyptávala se?" Zeptám se ho.

Ian:
"Ne." Pokrčil jsem rameny a sledoval cestu.

Jacob:
Nevím možná je to divné jen pro mě ale má máma by mě nenechala odejít bez toho abych nepodstoupil nějakým výslechem a ten výslech provádí i když jsem dospělý a bydlím sám.
Chvilku na to už parkuji před mým bytem. Vystoupíme a zamíříme do domu.
Po chvíli vstoupíme do bytu.

Ian:
Vyzul jsem si boty a protáhl se. "Konečně." Podívám se na něj s úsměvem a chytnu ho za ruku. "Chyběl jsem ti?"

Jacob:
Usměju se. "Hm, počkej." Začnu jakože přemýšlet. Pak si ho stáhnu do objetí a políbím ho. "Chyběl a moc." Pronesu po polibku.

Ian:
Už jsem se chtěl začít chovat uraženě, ale on si to nakonec ještě zachránil. Usměju se do polibku a ruce mu položím na boky.

Jacob:
"A víš co? Mám pro tebe ten zákusek." Prozradím mu a políbím ho.

Ian:
"Opravdu?" Usměju se a běžím do kuchyně.

Jacob:
Jdu za ním. Opřu se o futra a překřížím ruce na prsou a usměju se. "V troubě." Napovím mu.

Ian:
"Tys pekl?" Optám se a podívám se do trouby. "Krásně to voní." Poznamenám.

Jacob:
"Ano pekl." Odsouhlasím mu s úsměvem. Je rozkošný. "Chceš ochutnat?"

Ian:
"Jistě, že chci." Zakývám hlavou a sleduju ho. Lehce se zarazím a radši pohled odvrátím. Není moc brzo na to...abych do něho byl tak ukrutně zamilovaný?

Jacob:
Vytáhnu dva talířky a nůž. Naporcuji koláč a vytáhnu dezertní vidličky. Koláč ještě ozdobím šlehačkou a topinkem. Celou tu krásu mu podám a sleduji ho jak září oči radostí.

Ian:
"Děkuju." Řeknu s úsměvem a koláč ihned ochutnám. "Ten je dobrý.~" Spokojeně zabručím a sednu si s ním ke stolu.

Jacob:
"To jsem rád, že ti chutná." Řeknu spokojeně. Oliverovi má kuchyň nechutnala. Ať jsem uvařil nebo upekl cokoliv tak mu to prostě nechutnalo. Už jsem si myslel, že vařím špatně. Protože vařím a peču rád. Proto mě dvojnásob těší, když vidím jak někomu chutná to co uvařím nebo upeču.
A teď to peču dokonce s láskou k Ianovi. Miluji ho.

Ian:
Během chvilky jsem měl ten kousek koláč snězený. "Mohl bych dostat ještě? Je to hrozně dobrý."

Jacob:
"Jistě." Řeknu a postavím se. Vezmu talíř, nakloním se k němu a políbím ho na čelo. Ukrojím mu další kousek a nazdobím ho. Dám mu talíř a sednu si zpátky.

Ian:
S ním i tenhle kousek, ale už si nepřidám. "Jsi vážně skvělý kuchař." Pochválím ho, zvednu se ze židle a přejdu k němu.

Jacob:
"Děkuji." Poděkuji a jsem za to opravdu rád. Stáhnu si ho do klína a obejmu ho.

Ian:
Objal jsem ho nazpátek a ještě dlouhou dobu se k němu tulil než jsme se od sebe odtáhli. "Jsem unavený..." zabručím.

Jacob:
"Jo půjdeme si lehnout." Řeknu. Taky jsem celkem unavený. Postavíme se a já schovám koláč a vše ostatní a jdeme do obýváku. "Víš, nad čím jsem přemýšlel?" Zeptám se.

Ian:
Vezmu si svou tašku s věcmi a jdu do obýváku za ním. "Nad čím?" Podívám se zvědavě na něj a vytáhnu si pyžamo.

Jacob:
"Že bych příští týden objednal nějakou desingnéskou společnost na tu ložnici. Pomůžeš mi s tím?" Řeknu a nachystám pohovku.

Ian:
"Jasně. A už máš nějakou představu nebo to necháš na nich?"

Jacob:
"To ještě nevím. Ale každopádně s tou ložnici chci něco udělat." Odpovím a lehnu si.

Ian:
"Um." Převlékl jsem se do pyžama, tamty věci poskládal a přilezl si k němu.

Jacob:
Lehnu si na bok a obejmu ho kolem pasu. Políbím ho. "Vážně se ti ten nápad s tím welness hotelem líbí?" Zeptám se ho.

Ian:
"Jo, líbí. Oba si odpočineme a ta sauna zní vážně skvěle...i když doufám, že nebude moc přecpaná.."

Jacob:
"Taky doufám." Souhlasím a přitulím si ho blíž k sobě. Políbím ho. "Dobrou noc, zlato." Popřeju mu.

Ian:
"Dobrou.." zívnu a zachumlám se do deky. Netrvá dlouho a já už spím.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*