✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
Jacob:
Přesně tuto reakci jsem očekával.
"To je v pořádku, paní Florenzová." Ujistil jsem ji.
"Nechci nic jiného než aby si tu dovolenou Ian užil. Červenec je pro něj náročný. Tvrdě pracoval ať už se to týká učení ať už práce. Takže si myslím, že tohle je dobrá odměna." Vysvětlil jsem ji.
"Ale ale muselo vás to stát plno peněz." Vyhkla paní Florenzová. "Víte, měl rezervované jiné letovisko ale nastaly komplikace a tak se jen přesunula rezervace na letovisko, které vybral Ian." Vysvětloval jsem dál.
"No teda." Vyšlo s paní Florenzové šokovaně.
Sdělil jsem ji všechny informace a ujistil ji, že o peníze se nemusí starat. Paní Florenzová se tvářila velmi vděčně a pomalu se s námi loučila.
Chtěla i zaplatit svou útratu ale já ji zastavil, že je to mé pozvání a ona se na to jen vděčně usmála. Nakonec se s námi rozloučila a odešla.
Ian:
V kavárně jsme zůstali sami. "Tak tohle byla jízda." Vzdychl jsem úlevně a opřel se o opěradlo židle.
V jednu chvíli máma vypadala, že to nerozdýchá a v druhé byla vděčná, že jsem s Jacobem.
Sice zrovna takhle jsem ji to zdělit nechtěl ale co už teď. Upřímně se mi i docela ulevilo.
Jacob:
Potom co odešla paní Florenzová, jsme si úlevně oddychli.
Vážně to byla jízda ale nějak jsme to obstáli.
Opřel jsem se opěradlo židle a pozoroval Iana. Vypadal, že ještě pořád střebává tu událost, která tady proběhla.
"Jsi v pohodě?" Optal jsem se, protože z jeho výrazu nedokázal vyluštit, jak se momentálně cítí.
Ian:
Celou dobu jsem to vztřebával. Máma byla nejdřív jak tajfun, který se postupně změnil na jemný větřík až nakonec utichl do stavu bezvětří. Celá máma. Dělala to neustále i když v tomhle případě, v mé situaci bych na to bezvětří nesázel.
"Jsi v pohodě?" Optal se Jacob a tím mě vytrhl z mých myšlenek. Podíval jsem se na něj. Byl tak starostlivý. Byl jsem za něho velmi rád.
Usmál jsem se a položil jsem svou dlaň na hřbet jeho ruky. "Jsem." Odpověděl jsem s úsměvem. Úsměv mi opětoval, vzal mou ruku do své dlaně a palcem přejížděl po mé ruce.
Jacob:
Koukl jsem se na hodinky. Bylo pravé poledne. "Tak pojď. Půjdeme na oběd." Pronesl jsem, Ian pokýval hlavou a já si zavolal servírku.
Zaplatil jsem a vyšli z kavárny.
Nasedli jsme do auta a než jsem stačil nastartovat, tak mi zvonil mobil. Vytáhl jsem ho a podíval se na displej. Jane? Přijal jsem hovor a dal to reproduktor.
Me:
"Ahoj sestřičko."
Jane:
"Ahoj bráško, doufám, že dnes nemáš žádné plány. Jedu domů."
Me:
"Počkej, dneska? Vždyť jsi říkala, že až příští týden?"
Byl jsem zaskočený a Ian se držel aby se nerozesmál.
Jane:
"To nezní moc nadšeně. Říkala ale byla jsem pilnější a všechny fotky už mám. V ateliéru to jen dám dohromady.
Já vím, je to dost na rychlo a poslední tři dny jsem pracovala dlouho do noci. Už se nemůžu dočkat až se vrátím domů. Jen doufám, že jsi nepředstavil Iana rodičům beze mě."
Pronesla a já si všiml, jak se Ian zarazil. Celá Jane. Musel jsem se usmát.
Me:
"Nestihl jsem to díky tvému neplánovanému příjezdu."
Jane:
"Oooh. Takže ty jsi to vážně měl v plánu?! To je podraz. Utopím tě jako kočku.
Jak jsi na tom s tím bydlením?"
To už se Ian neudržel a unikl mu tlumený smích.
Jane:
"A hele, ahoj Iane."
Ian:
"Do-dobrý den."
Jane:
"Hele, brácha, ten kluk nemá informace nebo mě chce naštvat."
Me:
"To jsem taky nestačil. A co se týká bydlení. Příští tyden se můžeme zabydlet v našem."
Jane:
"Počkej, my? To už spolu plánujete i bydlení? Tak to bezva."
Me:
"A v kolik dorazíš domů?"
Jane:
"Plus mínus ve čtyři. Že budeš zlatíčko a vyzvedneš si mě na letišti."
Me:
"To víš, že jo a pak míříme za rodiči nebo si budeš chtít dopřát soukromí?"
Jane:
"Samozřejmě za rodiči. Přeci si nemůžu nechat ujít seznámení s tvou drahou polovičkou."
Já se zasmál a po očku se podíval na Iana. Červenal se a já se zasmál jestě víc.
Jane:
"No nic, bráško, zatím se mějte a já se zase ozvu. Páčko."
Me:
"Ahoj."
Rozloučil jsem se a s úsměvem zavěsil.
✨ To by continued...✨
