Ian:
"Nevím..." Pokrčil jsem rameny, bylo mi to jedno. Stejnak ať už uvaří cokoliv, bude to vynikají.
Jacob:
"Včera jsem uvařil ale nedostali jsme se k tomu. Nebude ti vadit když si to dnes dáme na oběd?" Zeptám se ho.
Ian:
"Jistěže ne." Usměju se a dám mu malý polibek. "Po víkendu by jsme si mohli udělat hezký večer...a vynahradit si to, co jsme spolu měli mít včera.."
Jacob:
"Hm…skvělý nápad, zlato." Řeknu s úsměvem a vrátím mu polibek. "Tak jdeme."
Ian:
Vstal jsem a rozešel se i spolu s ním do kuchyně, kde jsem si sedl ke stolu a pozoroval ho.
Jacob:
Ohřeji nám lasagne. Dlouho jsem je nedělal, tak doufám, že mu budou chutnat.
Za chvíli sedíme vedle sebe i s jídlem. "Dobrou chuť, zlato." Popřeju mu a letmo ho políbím.
Ian:
"Dobrou chuť." Taky mu popřeji a pustím se do jídla. Nečekaně to bylo opravdu moc dobré, možná bych se měl taky naučit alespoň trochu vařit...
Jacob:
Po jídle jsem umyl nádobí a přesunuli jsme se do obývacího pokoje. Sednu si na gauč a Iana si stáhnu do náruče.
Ian:
"Um.....Jacobe?" Podívám se na něj a trochu se bojím se zeptat.
Jacob:
Podívám se na něj. "Copak je?" Zeptám se.
Ian:
"No...um..ta společná dovolená stále platí nebo...?"
Jacob:
Usměju se a pohladím ho po tváři. "To víš, že platí. Pokud sis to nerozmyslel." Odpovím mu.
Ian:
Usmál jsem se a dal mu pusu. "Jistěže nerozmyslel. Chci být jen s tebou!"
Jacob:
"A já chci být s tebou, zlato." Vrátím mu pusu. Kouknu se na hodinky. "Nerad to říkám ale měli bychom jet." Oznámím mu.
Ian:
"Um." Přikývnu a zvednu se. "Měl bych....asi bych měl dneska radši spát doma.." spíše mu navrhnu.
Jacob:
"Já už tady večer nebudu. Jen co tě odvezu domů tak jedu k rodičům." Oznámím mu a zvednu se.
Ian:
"Dobře." Přikývnu. Dál už to nijak zvlášť neřeším ani se k tomu nevyjadřuju a jdu se obout.
Jacob:
"Jestli máš zájem, tak tě v neděli večer vyzvednu." Navrhnu když vyjdeme z bytu.
Ian:
"Um, nevím. Tak uvidíme...." říkám a přemýšlím. Čas bych mít měl, ale jestli nebudu už v tu dobu spát nevím..
Jacob:
"Dobře." Souhlasím a nastoupíme do auta. Nastaruji a vyrazím na cestu.
Ian:
Celou cestu jsem ho sledoval a snažil se nemyslet na to, co se odehrálo včera. Ale bylo to těžké a myslím, že nás to ještě na nějakou dobu oba poznamená...obzvláště jeho. Je mi to moc líto...a ani si nechci představit, co by se stalo, kdybych přišel třeba jen o chvíli později...
Jacob:
Nechtěl jsem být v bytě další noc sám a myslím, že po včerejšku ani i Ian. Vděčím mu za záchranu ale zase mě mrzí, že jsem ho do toho zatáhl. Jenže kdo mohl tušit, že se ten zmetek objeví a udělá něco takového. Jsem tím zmetkem pořádně znechucen.
Zastavím před McDonaldem a vypnu motor. Podívám se na něj.
Ian:
Podívám se na budovu a pak zpátky na něj. "Tak já jdu." Pousměju se a natáhnu se k němu pro polibek.
Jacob:
Pevně ho obejmu a polibek prohloubím. Pak ho pustím. "Nezapomeň, zlato. Miluji tě." Řeknu po polibku. Musel jsem mu to říct. Měl jsem a pořád mám pocit, že si myslí, že ho opouštím.
Ian:
"Já tebe taky." Řeknu a pak už vystoupím. Hrozně jsem se bál toho, že až bude sám...začne si myslet, že na vztah se mnou není ještě připravený.
Jacob:
Počkám až zajde do budovy a pak se vydám domů.
Doma si začnu balit věci na víkend. Pak zavolám mámě, která je z mého nápadu nadšená a oznámí mi, že sestra dorazí taky. Sednu na pohovku a nastavím si budíka, kdybych náhodou usnul a natáhnu se.
Najednou mi zazvoní mobil. Podívám se na display. To byl Oliver. Odmítnu hovor ale vzápětí volá zpátky.
Když volá po třetí, tak to příjmu. "Mohl bys mě nechat už na pokoji?" Vyštěknu hned do mobilu. "Ehm. Ne já jsem Paul. Oliverův přítel." Představí se ten na druhé straně. "Aha a co mi chcete?" Zeptám se. "Promluvit si." Odpoví mi Paul. "Máte teď čas?" Zeptá se hned Paul. "Teď už čas nemám a o víkendu jsem mimo město." Oznámím mu. "V pondělí odpoledne." Dodám. "Ano to by šlo. Znáte tu kavárnu za městským parkem?" Zeptá se mě. "Ano v pondělí ve tři?" Zeptám se. "Dobře. Budu tam. Nashledanou." Zavěsí a já uvažuji o čem se mnou chce mluvit? Teď je asi zbytečný nad tím uvažovat. Kouknu na hodiny. Je šest hodin. Napadlo mě, co kdybych navštívil Iana v práci. Usměju se a vyrazím. Vezmu si rovnou i zavazadlo a jdu k autu.
Ian:
V šatně jsem se převlékl a pak šel pracovat. Nejdříve jsem musel vytřít, jelikož tam nějaký děcko rozlilo kolu, pak jsem šel pomáhat v kuchyni a nakonec mne pustili i za pult a já mohl brát objednávky, ale jen jako půlhodinový záskok a navíc mě přitom chodí manažer kontrolovat. Jsem tu teprve pět minut a on už kolem mne prošel snad třikrát.
Jacob:
Zastavím u toho McDonaldu a vejdu do vnitř. Pohledem vyhledám Iana. Najdu ho u pultu a kolem něj prošel nějaký chlápek. Než jsem došel k pultu, tak se ten chlap u Iana objevil třikrát. Dojdu k němu usměju se na něj. "Ahoj." Pozdravím ho s úsměvem.
Ian:
Lehce jsem se zarazil a pak se rychle usmál. "Ahoj.." nečekal jsem, že přijde. Cítil jsem na sobě pohled manažera. "C-co si dáte, pane?"
Jacob:
Všimnu si toho chlápka jak pečlivě sleduje Iana. Jakoby čekal na jakoukoliv chybu. "Dám si zahradní salát a jemně perlivou vodu." Objednám si.
Ian:
"D-Dobře.." trochu jsem přitom znervózněl. Manažer byl od pohledu dost přísný a já bych se asi začal vztekat, kdyby na mě začal řvát a to by prostě nedopadlo dobře....dal jsem Jacobovi lístek s číslem a řekl mu cenu.
Jacob:
Vezmu si lístek a zaplatím svou objednávku. Jdu se posadit k nejbližšímu stolu.
*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*
