Zakázané pouto

1. část

Jméno: Jacob
Příjmení: Ewans
Věk: 28 let
Výška: 178 cm
Charakter: Učitel na vysoké škole, kde je u svých studentů oblíbený. Hlavně u studentek.

Jacob je čerstvě po rozchodu. Se svým přítelem Oliverem byl dva roky. Samozdřejmě o jeho orientaci nikdo ve škole neví.

Jacob je přátelský a jak říká jeho bývalý přítel, je dětinský typ. Nemá rád faleš a růžovou barvu. Miluje plyšáky všeho druhu a různých rozměrů.

Autorka: Prolive87

~~~~~~

Jméno: Ian
Příjmení: Florenzo
Věk: 21 let
Výška: 175 cm
Orientace: pan
Charakter: Je studentem prvního ročníku na vysoké škole. Je nezadaný a co se vztahů týče moc zkušeností zatím nemá. Měl jednu přítelkyni, když mu bylo 16 a chodili spolu asi jen 2 měsíce. Od té doby nic moc neměl.

Ian je hodně náladový, je zábavný a pohodový. Stačí ale málo a on téměř okamžitě vybuchne a začne se vztekat.
Taky bývá hodně citlivý, i když by to nikdy nedal najevo. Nesnáší, když brečí.

Autorka: Angelitoxoscuro

---------------------------------------------------------

Jacob:
Začaly prázdniny a mě rodiče jednoho mého studenta požádali o doučování a taky mi zaplatili.

Není to pro mě problém, jelikož stejně na ty dva měsíce nemám žádné plány. Už. Měli jsme s Oliverem plány ale ten se se mnou před dvěma týdny rozešel. Prý jsem moc dětinský. Pche.

Toho studenta znám. Chodí na mé přednášky a dost často se dostával i do konfliktu s ostatními studenty. Naštěstí jsem to vždy zachránil.

Ian:
Na to doučování jsem se nijak zvlášť netěšil, ale vím, že je to potřeba.

Vzal jsem si tedy svůj batoh a jel s tátou v autě k němu. Netušil jsem, kde bydlí, ale táta měl adresu, takže mě vezl on.

Pamatuji si na něj. Je hrozně mladej i hezkej, hodně mých spolužaček po něm jede.

Jacob:
Rodičům Iana jsem dal adresu a domluvil se s nimi, že to doučování bude od devíti do třinácté hodiny. Nechci toho studenta trápit od osmi.

Zrovna popíjím kávu když se ozve zvonek u dveří. Odložím hrnek a jdu otevřít.
S úsměvem se pozdravím s Ianovým otcem a potřesu si s ním pravici. Potom stočím pohled na Iana. Nevypadá dvakrát nadšeně. "Tak nashledanou. Ahoj, Iane." Loučí se s námi Ianův otec a rychle odchází. "Tak pojď dál." Vyzvu ho mile a odstoupím ode dveří aby mohl projít.

Ian:
"Dobré ráno.." pozdravím a vejdu na jeho vyzvání dovnitř. Vyzul jsem si boty v předsíni a otočil se na něho.

Jacob:
"Dáš si kávu? Nebo chlazenou limonádu?" Zeptám se a rukou mu naznačím aby šel do obýváku.

Ian:
"Ta limonáda zní dobře." Přikývl jsem a šel do obýváku.

Jacob:
Odejdu do kuchyně pro limonádu a materiály na učení. Dlouho do noci jsem dával dohromady harmonogram pro něj, podle těch mých hodnocení. Harmonogram si dám pod rameno a vezmu konvici s ledovou limonádou a dvě sklenice. Jdu za Ianem do obýváku. Zastavím se ve dveřích a sleduji jak si prohlíží pár mých plyšáčků, které mám v obývacím pokoji.

Ian:
Měl poměrně zvláštní vkus. Hlavně ty plyšáky na pohovce, ale bral jsem to jako dekoraci. Vzal jsem do rukou růžovýho medvídka a podzvedl nad tím obočí.

Jacob:
"Ten jsem dostal od mé kamarádky." Oznámím humorně. Položím limonádu a sklenice na konfereční stůl. "Není to zrovna obvyklý koníček ale já je sbírám rád." Vysvětluji nervózně a všimnu si fotky Olivera na komodě. Snad si té fotky nevšimne. "Tady jsem sestavil harmonogram, tak se na to koukni. Tvým rodičům i tobě jsem udělal kopii." Rychle mu dám do ruky harmonogram a nenápadně se přesunu k té fotce.

Ian:
"Jo...no. Je to moc hezká sbírka.." řeknu trapně a posadím se na pohovku. "Děkuju."

Jacob:
Schovám fotku a jdu si sednout za ním. "Možná se ti zdá, že je toho hodně ale není. Vždy na konci týdne tě vyzkouším z toho co jsme probírali a mám v plánu i pár tématických výletů." Oznámím mu a naliji nám limonádu.
"Takže se pustíme do toho? Máš tady nějaké podklady." Zeptám se. Protože spousta studentů si dělá poznámky.

Ian:
"Já vím. Ale musím se to doučit, jinak to v druhém ročníku nedám. A jo...mám tu s sebou svoje poznámky." Otevřel jsem batoh a vytáhl si svůj sešit s poznámky.

Jacob:
"Najdi si poznámky o zámořských objevech." Řeknu mu a po chvíli začnu s výkladem.
"Ve 14. století němec Martin Beheim sestrojil první zemský glóbus. Ve stejném století vznikly i přesnější mapy světa, které měly velký význam pro námořní plavbu." Řeknu a napiji se. "První zámořskou koloniální říši vybudovali Portugalci. Zahájili expanzi proti severoafrickým Maurům. Hlavním motivem bylo získání bohaté kořisti v některém z arabských měst a ovládnutí obchodu s africkým zlatem, jehož se v Evropě pociťoval stále větší nedostatek. Roku 1415 dobyli marocké město Centa, jedno z nejbohatších měst Středomoří. Ve dvacátých letech během pirátských a kořistnických výprav Portugalci znovu objevili a kolonizovali Azorské ostrovy a Kapverdy. Většina šlechty dávala přednost okamžitému zisku plynoucímu z přepadávání maurských osad a z výnosného obchodu s otroky." Řeknu a ukážu mu pár obrázků.

Ian:
Najel jsem na toto téma ve svých poznámkám a přitom poslouchal, co říkal. Prohlédl jsem si ty obrázky a pak se podíval na něho. "Měl bych si to napsat?" Optám se i když vlastně je na mě, zda si budu psát poznámky nebo ne. Ale chtěl jsem znát jeho názor.

Jacob:
"To záleží na tobě. Každopádně bys nějaké zápisky na toto téma měl mít už z hodin." Pokrčím ramena. Možná by nebylo špatné aby si dělal nějaké zápisky ale vím, že Ian je chytrý kluk někdy se mi zdá, že je až moc chytrý. "Jestli máš nějaké dotazy nebo chceš něco rozvinout tak se neboj zeptat nebo se vložit do výkladu." Řeknu s úsměvem. Některé jeho názory při hodinách byly pozoruhodné.

Ian:
"Tohle téma mi upřímně nepřišlo zas tak extra zajímavé, ale když jsme se bavili o té černé smrti a časech kolem 17. až 19. století to mě nadchlo nejvíce." Uznám. "Ale samozdřejmě chápu, že musíme doplňovat ty mezery a tomhle já vím jen něco zřídka..." pokračuju a přitom si čtivě vypisuju to, co mi řekl. Tak nějak jsem si to shrnul a dal si to nejdůležitější do rámečku.

Jacob:
"To si moc dobře pamatuji." Řeknu pobaveně. "Ale přesně jak říkáš musíme doplnit mezery." Souhlasně přikývnu. "Ale budeme pokračovat na čerstvém vzduchu." Oznámím mu s úsměvem. "Sbal si věci." Řeknu a postavím se. Vezmu své věci.

Za nedlouho sedíme na střeše v zahradních židlích. Můj byt má jediný přístup na střechu. Mám tady příjemné posezení. "Vyhovuje nebo chceš jít do parku." Zeptám se.

*Další společná práce se skvělou dušičkou (angelitoxoscuro). Ať se vám líbí stejně jako nám. :)*