Zakázané pouto

24. část

Ian:
Sledoval jsem ho. Netrpělivě jsem čekal až se ta holka vrátí a převezme to za mne. Vrátila se až za 10 minut a Jacob už to měl skoro snězené. Rychle jsem odběhl za ním, manažer už mě díky bohu nesledoval. "Ahoj." Usmál jsem se na něj ještě jednou. "Promiň, udělal bych si čas, kdybys napsal."

Jacob:
"Napadlo mě to jen tak ale nechci tě moc zdržovat. Co je zač ten chlápek, co stál pořád za tebou?" Zeptám se ho.

Ian:
"To je manažer. Většinou mě takhle nehlídá, ale asi se mu nelíbí, jak pracuju.." Zamumlám. I když to nechápu, nikdy jsem se nijak neflákal a to že se teď 2 minutky budu věnovat Jacobovi, by snad vadit nemuselo. Stejnak mám všechnu svou práci už hotovou.

Jacob:
Zamračím se. Tak jemu se nelíbí jak pracuje. "Ještě tři týdny a pak tady končíš." Řeknu, protože šlo vidět, že ho to trochu vytáčelo, když ten manažér stál za ním a hlídal ho jako psa. Přiznám se, že i mě to vytáčelo.

Ian:
"Jo, já vím..." Kývnu. "To už vydržím." Dodám a jemně se na něj usměju. "Jsem rád, že ses stavil."

Jacob:
Nejraději bych ho políbil a obejmul ale nemůžu. Alespoň ten úsměv mu můžu věnovat.  "Jsem rád, že jsem ti udělal radost." Dodám s úsměvem a všimnu si toho manažéra. "Počkám na tebe v autě. Ten hlídač je zase tady." Upozorním ho.

Ian:
"Um. Za chvíli už budu končit." Kývnu na něj, i když ještě půl hoďku tu budu být muset.

Jacob:
Kývnu na souhlas a postavím se, odnesu tác. Ještě vyhledám pohledem Iana. Usměju se na něj a vyjdu ven, sednu do auta. Pustím si rádio a  ponořím se do svých myšlenek.

Ian:
Vrátil jsem se ke své práci. Ihned jak mi padla, jsem zamířil do šaten a pak rychle vyšel zadním vchodem a šel rychlým krokem k jeho autu.

Jacob:
Uvažuji jestli mám o Paulovi říct Ianovi. Přece jen nechci mít před ním žádné tajemství. Řeknu mu o tom ale teď ne. Až si s Paulem promluvím.
Zahlédnu Iana jak míří k mému autu a usměju se hned jak nastoupí. "Ahoj, zlato." Pozdravím ho a natáhnu se pro polibek.

Ian:
"Ahoj." Usměju se a dlouze ho políbím. Pak už akorát vyjedeme z parkoviště.

Jacob:
Zamířím na dálnici a mířím k němu.

Po chvíli stojím před jeho domem. "Připrav se na to, že ti budu minimálně třikrát denně volat." Pronesu s úsměvem.

Ian:
"To jsem rád." Uchechtnu se a ještě ho jednou dlouze políbím a obejmu.

Jacob:
Objetí a polibek mu opětuji a pak už vidím jak mi mizí v budově. Už teď vím, že mi bude chybět.

Ian:
Vejdu do bytu. Máma už je doma, ale táta se vrací až v 10 večer. "Ahoj, mami." Pozdravím ji, když vejdu do kuchyně. "Ahoj.." kývne na mne ale neodtrhne oči od mobilu.

Jacob:
Vydám se na cestu. Docela se těším na rodinku ale zase mi bude chybět Ian.

Po desáté hodině dorazím do cíle. Vystoupím z auta. Vezmu si zavazadlo a už ve dveřích mě vítá štíhlá plavovláska se širokým úsměvem. "Jane." Vyslovím jméno mé sestřičky a pevně obejmu.

Ian:
Udělal jsem si jídlo, najedl se a pak se šel osprchovat. V deset jsem byl už v posteli. Projížděl jsem Instagram. Až teď jsem si uvědomil, že vlastně nemám tolik kamarádů...

Jacob:
Chvíli jsem se bavil se svou rodinou a pak si šel lehnout. Po dlouhé době se podívám na svůj instagram. Projíždím si svůj profil. Hm nic nového. Ani nevím jestli má Ian instagram.

Ian:
Snažil jsem se Jacoba na ig najít. A netrvalo to upřímně ani nijak extra dlouho. Přemýšlel jsem...nebude to divné ? Bude si myslet, že bez něho dva dny nevydržím...ale já to asi opravdu nevydržím. Nakonec jsem ho začal sledovat a koukal na jeho fotky. Já na svém instagramu moc fotek neměl a rozhodně nebyli tak profesionální a ani zajímavý jako je má on.

Jacob:
Na svém profilu mám fotky, které vytvořila má sestra. Je totiž profesionální fotografka a je ve svém oboru dobrá. Mám tam i fotky z různých koutku Země. Podívám kdo všechno mě sleduje a všimnu si jednoho nového sledujícího. Rozkliknu jeho profil. Prstem přejedu dolů. Usměju se. Byl Ianův profil. Měl tam pár fotek z běhu, pár fotek ze školy s klukama a pár fotek kde je samostatný. Ty jsem hned odměnil likem. Začnu ho taky sledovat.

Ian:
Měl bych mu napsat. Je už dost pozdě a nejspíš bude s rodinou...nakonec jsem mu tedy nenapsal a rozhodl se už jít spát.

Jacob:
Je docela pozdě a já cítím už na sobě značnou únavu. Vypnu mobil a přitáhnu si jednoho plyšáka k sobě. Přitulím se k němu a usnu.

Ian:
Ráno jsem se probudil vcelku brzo. V půl osmé přesněji. Většinou si o víkendu pospím, ale tentokrát se mi nepodařilo ani znovu usnout. Nakonec jsem se zvedl z postele a vyšel ze svého pokoje do kuchyně. Rodiče už byly vzhůru.

Jacob:
"Bráško, vstávej." Slyším jak mě budí Jane. Zamrkám a pak se posadím na posteli. Zkoumavě si mě prohlíží. "Dobré ráno." Pozdravím ji a promnu si oči. "Dobré. Co se děje?" Hned se optá. Zná mě moc dobře a já znám moc dobře ji. Nadechnu se a vydechnu. Začnu ji všechno vyprávět. Řeknu ji o Ianovi a to co se stalo. "Toho Iana chci poznat a poděkovat mu, že nakopal tomu magorovi zadek." Pronese po mém vyprávění. "Hele, jedu v neděli na pár týdnů pryč. Jestli chceš můžeš jít ke mě." Navrhne Jane. "Kdy se vracíš?" Zeptám se. Není to špatný nápad. "Sedmého srpna." Odpoví. My letíme devátého srpna. Jane bydlí právě kousek ode mě. Přemýšlím nad tím. "Na tady máš klíče." Řekne Jane a podá mi dva klíče na svazku. "Do toho bytu už se nevracej nebo se z toho nikdy nedostaneš." Poznamená vážně a má pravdu. Vezmu od ní svazek a ona se usměje. "A teď vstávej. Snídaně čeká. Pak uděláme nějaké nové fotečky. Ať si má Ian co prohlížet." Oznámí mi a mizí z pokoje.

Popadnu mobil a zapnu instagram. Uvažuji jestli mám Ianovi napsat. Bylo už devěd hodin.
Nakonec mu napíšu: Dobré ráno, zlato. Jdu si dát sprchu.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*