Zakázané pouto

48. část

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Jacob:
Najedli jsme se a vyrazili do McDonaldu. Na Ianovi šla poznat nervozita.
"Neboj se, zlato, nemůže na tebe." Ubezpečil jsem ho než jsme zastavili na parkovišti. Podíval se na mě a usmál se. "Já vím." Pronesl a vystoupil z auta. Já ho následoval.

Ian:
Už po cestě jsem měl strach ze setkání s tím manažerem a Jacob si toho všiml. Ujistil mě, že na mě nemůže, zacož jsem mu byl vděčný. Usmál jsem se. "Já vím." Řekl jsem a vystoupil z auta.
Jen klid, tohle zvládneš. Říkal jsem si v duchu a vydal se s Jacobem ruku v ruce dovnitř. 

Jacob:
Vzal jsem ho za ruku a vešli jsme do budovy.
Za pultem stála Jess a netušila jak se má tvářit. Šlo na ni vidět, že by ráda podpořila Iana ale věděla, že úsměv mu teď nepomůže.

"Dobrý den, ahoj Iane." Pozdravila nás, když jsme k ní přišli. Hned zavolala přes rameno na děvče aby to za ní převzala. Děvče stálo hned u ní, Jess obešla pult a padla Ianovi kolem krku. Ten ji objetí opětoval.
Byl jsem i rád, že má její podporu.

"Pane Ewansi, nechoďte tam." Pronesla Jess, když pustila Iana. "Proč ne, Jess?" Zeptal jsem se. "Manažer na vás něco chystá, nevím co přesně ale má něco za lubem a tím jsem si jistá." Odpověděla mi šeptem Jess.

Ian:
Hned jak jsme vstoupili, tak jsem si všiml Jess. Byla za pultem a brala objednávky. Divil jsem se proč tam je. Většinou smažila ale možná je jen na záskok.

Pozdravila nás a než jsem ji stihl pozdravit na zpět, stála u mě a už mě objímala. Objetí jsem ji opětoval a šeptl ji pozdrav.

Pustila mě. Vážil jsem si ji. Byla to moc hodná holka.
"Pane Ewansi, nechoďte tam." Varovala nás Jess a já vytřeštil oči.
Ten slizoun nás chtěl nalákat do pasti. Tušil jsem to a zatnul jsem ruce v pěst.

Jacob:
"To je hajzl. No jak myslí." Ulevil jsem si a hned vytáhl mobil. "Co chceš dělat?" Zeptal se Ian. "Pamatuješ si na Sue?" Zeptal jsem se a mezitím hledal správné číslo. "Jo." Odpověděl Ian. "Její manžel je policista." Vysvětlil jsem mu a koukl se na něj. Byl mile překvapený.

Vytočil jsem jeho číslo a čekal až to zvedne.

Marc:
"No to mě podrž. Nazdar Jacobe."

Me:
"Nazdar Marcu, hele máš chvilku?"

Marcu:
"No momentálně mám. Lítáš v průšvihu?"

Me:
"Teď ne ale mohl bych. Můžes mi pomoct?"

Marc:
"Jasně, o co jde?"

Stručně jsem mu vysvětlil, o co kráčí a on mi řekl, že za pět minut je na místě. Poděkoval jsem mu a zavěsil.

Ian:
Během hovoru jsem se nestačil divit, kde všude má přátelé. Sue z cestovky, další kamarád polda a jeho sestra má kamaráda realitního makléře. Samé dobré lidi. 
Co já se ještě nedozvím. Ale teď se nám ten policista bude hodit.

"Neboj, dopadne to dobře." Ujišťovala mě Jess. "Snad máš pravdu." Pronesl jsem.

Jacob:
"Za pět minut je tady." Oznámil jsem jim a schoval mobil. "Děkuji Jess za upozornění." Poděkoval jsem ji s úsměvem. "Rádo se stalo. Myslím si, že lidi odtud budou teď ve velkém utíkat." Pronesla Jess. "Ty taky tady končíš?" Zeptal se udiveně Ian. "Já mu předložila výpověď už včera po tom…incidentu a dnes jsem tady naposled." Oznámila nám Jess. "Ani se ti nedivím. Mě se ten manažer nezamlouval už na první pohled." Řekl jsem a založil si ruce na hrudi. "Měl na Iana spadeno delší dobu, jen jsem netušila, že až takhle. Snažila jsem se být mu co nejvíc na blízku ale někdy to zkrátka nešlo." Vysvětlila smutně. "I tak ti děkuji, Jess." Pronesl jsem. Byl jsem rád, že má Ian takovou kamarádku.

Ian:
Ani jsem netušil, co všechno Jess zpozorovala a já to neviděl. S tou její výpovědi jsem byl zaskočený ale bylo to od ní milé gesto.

Vždycky byla bystrá. Už po týdnu kdy jsem si začal s Jacobem si všimla mé změny v mém chování a byla ráda, že už nejsem sám.

Jacob:
Ještě jsme si chvíli s Jess povídali. Stačila nám ještě popřát hodně štěstí než se vrátila zpátky ke své práci.

Někdo mi položil ruku na rameno a já se ohlédl. "Ahoj, Jacobe." Pozdravil mě Marc. "Ahoj. Marcu, tohle je můj přítel Ian, to je Marc." Hned jsem je představil s úsměvem. "Ahoj. Sue se o tobě zmínila." Pronesl a natáhl k Ianovi pravici. "Dobrý den." Řekl Ian a zase se trochu červenal.
"Taky se zmínila, že nejsi schopný s ní zajít na kafe." Stočil pohled na mě. "Jejda." Uchechtl jsem se a promnul si zátylek.
"No nic, jdeme?" Pronesl Marc s úsměvem.

Ian:
Když dorazil kamarád od Jacoba, tak nás hned představil a pak se zmínil o Sue. Mě se hned vybavil ten trapas a začal se červenat.
Potom Marc stočil svou pozornost na Jacoba a vytkl mu, že si nenašel čas pro Sue. Nedivím se mu. Poslední dobou toho bylo až až.

Marc chtěl jít na věc a my se vydali na cestu do té kanceláře. Čím blíž jsme byli, tím víc stoupala má nervozita. Jacob mě vzal za ruku a já ji křečovitě sevřel ale ne moc aby ho to nebolelo.

Jacob:
Stáli jsme u dveří a já klepl na dveře. Po vyzvání jsem vstoupil a za mnou šel Ian. Manažer se zákeřně na mě usmál a hned jak viděl Marca, tak mu úsměv opadl.
Neoptěžoval jsem se s pozdravem a hned jsem spustil: "Máte to nachystané?" Probodl jsem ho pohledem.

Manažer na sucho polkl a přede mě položil papíry. Já si projížděl tu smlouvu. "A těch dvacet procent?" Zeptal jsem se a už to ve mě vřelo. Manažer se zasmál. "Snad jste si nemyslel, že mu je vážně dám." Poznamenal s úsměvem. "Taky to můžeme sepsat na policejní stanici." Ozval se Marc a manažerovi hned klesl úsměvem.

Vzal mi papíry a předložil mi jiné, kde už těch dvacet procent bylo. Ještě jsem si prošel celou smlouvu a pak teprve pokýval na Iana aby ji podepsal.

✨ To by continued…✨