Zakázané pouto

10. část

Ian:
Trochu od něj odstoupím, abych se mohl vysvléct. Zprvu mi to nedělá problém. Svléknu si kalhoty i triko a rozpustím si vlasy, které bude mít za chvíli asi i všude. Problém nastane teprve až se před ním ocitnu jen ve spodním. Podívám se na něj a pak na svoje trenky.

Jacob:
"Jo už mizím." Pronesu humorně a odejdu z koupelny. Jdu připravit večeři.

Ian:
Svléknu si i trenky a oblečení si dám na pračku. Pomalu do vany vlezu, natáhnu se a spokojeně vydechnu. Namočil jsem si i vlasy, takže doufám, že tu má někde i fén, a hřeben. Jinak budu ráno vypadat jako čarodějnice.

Jacob:
Má dokonalé tělo. Je celý dokonalý a ta jeho nedočkavost je úžasná.
Večeři mám připravenou. Jsem zvědavý jak mu pojede Česneková vepřová kýta s hořčicí.

Ian:
Umyl jsem si i vlasy a nějakou dobu v té vaně jen odpočíval. Nakonec jsem ale vylezl. Omotal jsem si ručník kolem pasu a druhý použil na vlasy. Nechtěl jsem si brát to, co jsem měl na sobě celý den a tak jsem šel jen takhle V ručníku za ním. Našel jsem ho v kuchyni, zezadu jsem se k němu tajně plížil a objal ho i stále lehce mokrý. "Je mi hrozná zima." Zakňučím a přičichnu k té krásné vůni.

Jacob:
"Ó promiň, zapomněl jsem ti nachystat nějaké věci. Pojď, ukážu ti šatník a vybereš si co budeš chtít." Řeknu a vezmu ho kolem ramen. Jak jsem mohl na to zapomenout?
Dovedu ho do ložnice a otevřu šatník. Řeknu mu kde co najde. "Pak přijď do kuchyně." Dodám a políbím ho. Vyjdu z místnosti.

Ian:
Nijak jsem se kolem sebe nekoukal, i když mi tak nějak došlo, že budeme večeřet. Hezky to vonělo, ale nepodařilo se mi to podle té vůně rozeznat. "Jo, hned tam budu." Řeknu s drobným úsměvem a koukám, co bych si mohl vzít. Nakonec jsem si vytáhl tepláky a triko. Převlékl jsem se do toho a ručník dal na topení. Pak jsem docupital za ním do kuchyně.

Jacob:
Zrovna si dodělávám čaj když přijde do kuchyně. V tom ležérním oblečení vypadal sexy. Přistoupím k němu a obejmu ho. "Víš, že ti to sluší." Zalichotím mu s úsměvem a věnuji mu sladký polibek.

Ian:
"Ále neblázni." Usměju se a polibek mu oplatím. "Pomůžeš mi se pak učesat?"

Jacob:
"Pomůžu a rád." Řeknu s úsměvem líbnu ho na nos. "Teď se pojď najíst." Dodám a sedneme si ke stolu.
Pustíme se do jídla. Pohled mi neustále bloudí k Ianovi a k jeho délce vlasů. Nevím jak dlouho rostou vlasy do takové délky ale určitě zaberou hodně času na péči. Něco málo o tom vím, protože Oliver měl taky dlouhé vlasy než si je šel ostříhat. Ne sice tak dlouhé.

Ian:
Uposlechl jsem ho a usadil se i spolu s ním ke stolu. "Hezky to voní." Poznamenám, měl jsem poměrně dost velký hlad a už se těšil až se do toho pustím.

Jacob:
Dojedli jsme a přesunuli se do obývacího pokoje. Z koupelny si donesu kartáč na vlasy a sprej na rozčesávání vlasů a vrátím se k Ianovi. Posadím se na pohovku a pomalu mu začnu rozčesávat vlasy od konečků. "Jak dlouho si je necháváš růst?" Nakonec se ho zeptám.

Ian:
"Asi tak od svých 16? Párkrát jsem si je přitom nechal trochu zkrátit, ale rostou mi docela rychle. Líbí se ti?"

Jacob:
"Ano. Líbí se mi." Odpovím a políbím ho na krku.
Jde mu to i krásně rozčesat. Za deset minut jsem měl hotovo. Položím kartáč a obejmu ho ze zadu.

Ian:
"Jsem unavený. Nepůjdeme si lehnout? " Optám se ho po chvíli. Vlastně jak budeme spát?

Jacob:
"Ani se ti nedivím. Mám dotaz. Nebude ti vadit sdílet se mnou společnou postel?...... Jestli ano tak si lehnu tady na pohovku." Řeknu vážně.
Vlastně od té doby co jsem načapal Olivera s jiným v naší ložnici, tak jsem tam nespal. Takže spím na pohovce.

Ian:
"Jasně, že nebude. Budu jen rád." Usměju se a zvednu se z pohovky. "Ale dost se rotahuju tak..jen abys to věděl." lehce trapně se zasměju.

Jacob:
Jsem rád, že mu nevadí spát se mnou ale taky začínám být nervózní. Zvednu se a mířime do ložnice. Pohled mi spadne na tu postel a vybavím si ten otřesný obraz.

Ian:
"Jseš v pořádku?" Optám se ho, když si všimnu jeho výrazu. Zajímalo by mne...jestli se to stalo tady?

Jacob:
Podívám se na něj. "Promiň Iane, já nemůžu tady spát." Oznámím mu a rychlým krokem se vrátím do obývacího pokoje. Sednu si na pohovku a zhluboka se nadechnu a vydechnu. Musím se uklidnit.

Ian:
"Um..ale.." rozejdu se pomalu za ním. "Ono...stalo se to tam, viď?" Trochu přešlapuju a pak si k němu sednu.

Jacob:
Jen kývnu na souhlas a schovám si tvář do dlaní.

Ian:
Objemu ho a smutně si povzdechnu. "To je v pořádku...nemusíš tam spát. Jestli chceš, můžeme s tím pokojem něco udělat...třeba vyměnit postel...to by byl dobrý začátek, ne?"

Jacob:
Sundám si ruce a stočím pohled na něj. "Myslel jsem, že jsem se už přes to přenesl ale asi to ještě nedokážu." Svěřím se mu. "Jsem prostě slaboch." Dodám.

Ian:
"To neříkej. Není to pravda. Je to prostě těžký....." šeptnu a pohladím ho po vlasech. "Je to v pořádku, jsem tu pro tebe, dobře?"

Jacob:
Přitulím se k němu a obejmu ho kolem pasu. "Děkuji." Šeptnu.

Ian:
Hladil jsem ho ve vlasech a pak ho jemně políbil. "Chceš spát tady? Asi se sem ale oba nevejdeme..."

Jacob:
"Ano, dá se to rozložit." Řeknu. "Po rozložení to je sice kousek menší ale dva se tady vyspí...." Dodám a podívám se na něj."Budeš spát tady se mnou?" Zeptám se. Snad si to nerozmyslel.

Ian:
"Jistěže." Usměju se na něj, ale on vypadá stále smutně. Kdybych toho jeho ex někde potkal, tak bych ho...!

Jacob:
"Děkuji." Poděkuji a políbím ho. Upřímně nevím jestli bych teď dokázal jen tak usnout. Vážně jsem si myslel, že je to za mnou ale ještě není. Snad se z toho rychle dostanu. "Tak počkej rozložím tu pohovku." Řeknu a postavím se.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*