Zakázané pouto

6. část

Ian:
Šel jsem dovnitř a šel se okamžitě nahlásit s tím, že tu jsem na tu brigádu. Vše se mnou nejdříve probrali i plat, který nebyl zrovna nijak moc vysoký a pak mi dali uniformu. Vlasy jsem si musel sepnout do drdolu a hodil si přes ně síťku. I když já se budu spíše asi věnovat tomu úklidu, co jsem asi tak pochopil.

Jacob:
Dojedu domů a udělám si kávu, kterou si odnesu na střechu. Zajdu si pro Ianův harmonogram. Když jsem ho sepisoval netušil jsem, že má domluvenou brigádu.

Důmám nad tím celé odpoledne. Jak mám nacpat mou desetiměsíční práci do dvou měsíců, tak aby Ian zvládl doučování a ještě zvládl brigádu.
Podívám se na zápisky druhého ročníků. Některé témata z jeho harmonogramů jsem škrtl a některé posunul mezi málo důležité.
Jsem s tím spokojen. Vytisknu to rovnou třikrát a ten starý pokrčím.
Kouknu na hodiny. No páni strávil jsem nad tím scoro celou věčnost. Vykulím oči na ciferník, který mi ukazuje sedm.

Ian:
Těch šest hodin uběhlo jako nic. Byl jsem docela unavený a vyčerpány a došlo mi, že by byl dobrý nápad si příště donést i svačinu. V osm jsem měl padlá a tak jsem se šel do šatny, 'uniformu' si nechal ve skřínce. Sundal si z hlavy síťku a rozpustil si vlasy, které mi padly až na zadek. Pak jsem se rozloučil a vyšel ven.

Jacob:
Už tam stojím pět minut a čekám na něho až vyjde. Když spatřím jak vychází z hlavního vchodu rozzáří se mi na rtech úsměv a srdce mi bije o závod. Celou dobu jsem si neuvědomoval jak moc mi chyběl až do té doby dokud jsem ho nespatřil.

Ian:
Přešel jsem k jeho autu a nastoupil dovnitř. "Ahoj.." řeknu a opřu se. Nečekal jsem, že z toho budu tak unavený.

Jacob:
"Ahoj...." Pozdravím ho a zkoumám ho pohledem. "Tak to vypadá, že to byl celkem záhul, co?" Poznamenám lítostivě.

Ian:
"Ten smrad z těch záchodů ze sebe jen tak už nedostanu....věřil bys tomu, že někteří lidi nejsou ani schopni spláchnout?" Postěžuji si a podívám se na něho. "Už se těším domů. Hned si půjdu lehnout." Řeknu, i když jsem měl v plánu se ještě chvíli učit.

Jacob:
Poslouchám jeho stížnosti. "Kolik ti za to dají?" Zeptám se a nastartuji auto. Vyjedu z parkoviště.

Ian:
"No tenhle týden tam budu až do osmi a druhý do šesti. A za ten měsíc bych měl dostat asi tak...možná i 10 000."

Jacob:
"Víkendy budeš mít doufám volné." Zajímám se dál. Doufám, že alespoň ty víkendy bude mít volné. Kdy si jinak odpočine?

Ian:
"Jo, to jo. O víkendu chodit nebudu." Usmál jsem se zlehka. Asi bych mu měl dát adresu, i když myslím, že asi i ví, kde bydlím.

Jacob:
To mi spadl kámen ze srdce. Alespoň ty víkendy. "To jsem rád, že budeš mít víkendy pro sebe." Poznamenám se spokojeným úsměvem.

Za chvíli stojíme u jeho domu. "Jo. Málem bych zapomněl. Mám tady nový harmonogram." Řeknu a podám mu papír.

Ian:
"Um, děkuju." Kývnu a vezmu si to od něj. K tamtomu jsem se už nevyjádřil, o víkendech budu stejnak asi jen doma. Otočím se ještě na něho a vlepím mu malý polibek.

Jacob:
Polibek mu oplatím. "Už jsem si myslel, že ji nedostanu." Poznamenám spokojeně.

Ian:
"Tak zase zítra." Usměju se a pak vystoupím. Jdu do baráku a následně do bytu, rodiče ještě nejsou doma. Zajímá mě, co tohle vlastně znamená...

Jacob:
Odjedu domů.
Doma si dám sprchu a ulehnu do postele. Usnu během chvilky.

Ian:
Je čerstvě po rozchodu, takže nevím...navíc jsme se jen líbali a ani ne nějak extra moc. Dal jsem si rychlou sprchu a pak šel už spát. Ani jsem se na to učení už nekoukal, ale docela jsem si to i pamatoval. I s myšlenkami na něj jsem usnul.

~~~~~~~

Jacob:
Ráno se probudím s úsměvem na tváři a s dobrou náladou. Těším se na Iana jak malé dítě na vytouženou hračku.
Celou noc se mi o něm zdálo. A byly to celkem nemravné sny až se za ně stydím. Díky němu se cítím být zase šťastný. Je půl deváté a já už přecházím po obýváku jako dravá šelma. Tohle není normální.

Ian:
Ráno jsem byl už připravený a byl v autě dřív než se táta stihl vůbec probudit. Opravdu jsem se na něj moc těšil. I když jsem v ničem neměl moc jasné. V devět jsem už u něho zvonil a vyčkával, táta už jel, jelikož jsem doprovod už nepotřeboval.

Jacob:
Slyším zvonek a jdu rychle otevřít.
Po otevření dveří se usmívám jako měsíček na hnoji. Hned si ho stáhnu do polibku. "Ahoj." Pozdravím ho po polibku. Chyběl mi a hrozně moc.

Ian:
"A-Ahoj..." Pousměju se na něj, i když se odtáhnu a pak ho objemu. Upřímně jsem byl moc rád za to, že se už necítím tak sám.

Jacob:
Pevně ho obejmu. "Chyběl jsi mi." Pošeptám mu do náruče a políbím ho na krku.

Ian:
Usmál jsem se a hlavu mu položil na rameno. Pak jsem se odtáhl, ale ruce měl stále kolem něho. "Ty mě taky."

Jacob:
Chvíli jsme se k sobě tulili a pak se trochu odtáhnu. "Tak jdeme se učit." Řeknu s úsměvem.

Ian:
Následoval jsem ho do obýváku a usadil se na pohovku. "Moc to zatím neumím, doma jsem se už pak neučil.." přiznal jsem.

Jacob:
Usměju se. "To je mi jasné." Poznamenám. "Dáš si něco k pití?" Zeptám se.

Ian:
"Stačí voda." Kývnu a sleduju ho. "Opravdu to se mnou myslíš vážně...?"

Jacob:
"Proč bych to s tebou nemyslel vážně, Iane?" Zeptám se a podívám se na něj nechápavě. Má pořád pochybnosti?

Ian:
"Já nevím...já jen, když jsi tak čerstvě po rozchodu, měl jsem vzato, že budeš potřebovat čas. Navíc, když ti psal on.....Bojím se, že by ti dokázal zamotat i hlavu..."

Jacob:
Tak tohle mi vyrazilo dech. Vrátím se k němu a sednu si vedle něho na pohovku. "Iane, jediný kdo mi teď motá hlavu jsi ty." Řeknu mu a obejmu ho. Pohladím mu ty jeho vlasy. Má je tak jemné a políbím ho do vlasů.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*