Ian:
Byly tři hodiny, takže schůzka už by měla začít.
Nějaké děcko rozlilo colu, takže jsem měl o práci zase postaráno ale stále byl myšlenkami u Jacoba.
Jacob:
Já se musel usmát. "Víte," začal jsem s úsměvem. "vůbec mě to nepřekvapuje, že se nepochlubil. A ví vůbec o téhle schůzce?" Zeptal jsem se ze zvědavosti.
"Neví, kdyby o ni věděl, tak by vyváděl." Odpověděl Paul. Kývl jsem na souhlas. Měl pravdu. Vyváděl by a bude vyvádět, jestli se o ní někdy dozví.
"K těm modřinám přišel u mě. Byl si u mě pro věci ale neodnesl si je.
Ten večer přišel ke mě trochu nevhod, protože jsem měl už domluvené něco jiného." Trochu jsem mu vylíčil jak to bylo. Paul se tvářil nechápavě.
"Přede mnou vám volal a domlouval se, že si přijde pro věci." Pronesl zaskočeně Paul.
"Tak to na vás hrál. Ke mě přišel neohlášeně. A taky se mě pokusil…" udělal jsem kratkou pomlku.
Stále to bylo pro mě těžké o tom mluvit ale teď jsem musel. Už kvůli Paulovi jsem musel.
"Znásilnit?" Vyhrkl na mě Paul. Kývl jsem na souhlas. "Nebýt mého součastného přítele, tak by se mu to nejspíš povedlo." Dodal jsem tiše a sklopil pohled na poloprázdný šálek s kávou.
"To je divné. Oliver tvrdil, že to vy jste se ho pokusil znásilnit." Přemýšlel nahlas. Já se na něho podíval zkoumavě.
"Jak dlouho se znáte s Oliverem?" Optal jsem se ho. "Je to pár týdnů." Odpověděl a mě došlo, že Paul je ten, s kterým mě Oliver podvedl.
"Paule, dávejte si na něj pozor. Oliver je strašně nevyspistatelný. Já ho znám scoro dva roky." Upozornil jsem ho.
Paul dopil kávu a kývl na souhlas. Šlo na něj poznat, že je značně rozhozený. "Kdybyste někdy potřeboval mou pomoc, tak se ozvěte." Nabídl jsem se mu. Nevím proč jsem to udělal. Zaplatil obě kávy a rozloučil se se mnou. Rychle odcházel z kavárny.
Dveře kavárny se za Paulem zavřely a já hned napsal Ianovi. Určitě trne hrůzou.
Me: Jsem v pořádku a večer ti všechno budu vyprávět. Miluji tě. ❤️
Ian:
Je půl páté a já nemám žádné informace o Jacobovi. Začínám si vážně dělat starosti. Pohrával jsem si s myšlenkou, že to vážně byla past.
Když najednou mi zavibruje v kapsy mobil. Rychle ho zkontroluji. Byla to zpráva od Jacoba.
Úlevně jsem si oddychl a cítil jsem jak mi stoupá krev do tváře.
Me: Dobře, taky tě miluji. ❤️
Poslal jsem mu to a rychle schoval mobil. Teď už s klidným svědomím můžu dokončit svou šichtu. Už se nemůžu dočkat až ho zase uvidím.
Zbytek šichty jsem se jen usmíval a ani mi nevadil pozvracený záchod, rozlitá cola na podlaze a manažér za zadkem.
Konecně padla. Rychle jsem se převlékl a vystřelil jsem na parkoviště, tak rychle, že jsem málem sejmul jednu holku, která obsluhovala zákazníky. "Hey." Křikla na mě. "Promiň." Odbyl jsem ji a byl jsem venku.
Jacob:
Vyšel jsem z kavárny a vydal se koupit Ianovi fén na vlasy. Nevěřil jsem, že je tolik druhů a že jsou i na různé typy vlasů.
Nakonec mi prodavačka pomohla vybrat ten správný a když ho pak tipovala, tak se na mě mile usmála se slovy: "Vaše přítelkyně bude mít radost." Na to jsem se usmál a podal ji bankovku. "Ano, to bude." Přitakal jsem. Nemusí hned vědět, že je to pro přítele, že.
S fénem jsem se vydal k autu a rovnou jel pro Iana.
Když jsem dorazil, měl jsem ještě deset minut k dobru, takže si pustil rádio a zaposlouchal se do příjemné hudby. Opřel jsem se o opěradlo a zavřel oči.
Po chvíli se rozletěly dveře od auta a nastoupil Ian. Nechal jsem oči zavřené a snažil se nesmát.
Ian:
Rychle jsem nastoupil do auta a hned jsem stočil pozornost na něj. Spal? Čekal jsem jestli si všimne mé přítomnosti ale on nic. Jen tam tak spal. Vypl jsem rádio a to zabralo. Hned otevřel oči a stočil pohled na mě.
"Ahoj." Pozdravil jsem ho.
Jacob:
"Ahoj zlato, jak bylo v práci?" Zeptal jsem se provokativně a usmál se na něj.
Ian:
On si snad ze mě střílí?! "Na tom teď nezáleží, co ta schůzka?" Optal jsem se, protože potřebuji slyšet jak to probíhalo.
✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨
