Zakázané pouto

9. část

Jacob:
Věnuji se řízení ale sem tam se na něj usměju. Už se nemůžu dočkat večera. Mám ruku na řadící páce, když ji z ničeho nic přesunu na jeho stehno.

Ian:
Podíval jsem se na jeho ruku na mém stehně a jen se nad tím pousmál. Za celou cestu jsem prohodil jen pár slov, ale to ticho bylo příjemné. Po asi 20 minutách jsme dojeli na místo. "Tak za 6 hodin.." řeknu né zrovna moc nadšeně a odepnu si pás.

Jacob:
Už se zase chystá odejít bez polibku na rozloučenou? Zklamaně se na něj podívám jak vystupuje z vozu.

Ian:
Chtěl jsem už vystoupit, ale pak jsem si všiml jeho pohledu a ještě v autě zůstal. "Promiň." Omluvně se na něho podívám a přitáhnu se k němu, políbím ho dlouze na rty a až teprve pak vystoupím.

Jacob:
Už jsem si vážně myslel, že utřu nos a on mě překvapí tím, že mě políbí a ještě dlouze. Vychutnám si ten nádherný prožitek. Rychle se učí.
Než zavře dveře tak na něj zavolám ahoj.
Dívám se na něj jak mizí v té velké budově a povzdechnu si. Už teď mi chybí. Nastartuji auto a odjedu z parkoviště.

Ian:
Vešel jsem dovnitř, šel se nejdříve nahlásit a pak si šel do šatny odložit věci a převléct se. Doufal jsem, že mi to uteče rychle.

Jacob:
Cestou domů se stavím ještě v marketu pro nějaké věci na večer a a pak se vrátím domů.
Doma zavolám kamarádce z cestovky, která mi pomohla i s plánováním dovolené před tím.
Potom začnu vařit večeři a připravovat na večer.
V koupelně si připravím svíčky a věnuji se večeři.

Ian:
Dneska to nebylo tak náročné. Ale když jsem šel vytřít na záchody a pak je ještě musel čistit, málem jsem se přitom pozvracel. Za den sem přijde hrozně moc lidí, takže se záchody používají neustále. Jen jsem rád, že je tu i oddělený záchod pro zaměstnance. Přesně v osm jsem šel do šatny. Převlékl si triko a sundal si síťku z vlasů, i když mě zatím k přípravě jídla ani nepustili. Vždycky když si s nima tu práci rozděluju, já dostanu tu nejhorší. Ale hádám, že je to protože jsem v podstatě nováček. Radši jsem to moc neřešil, vzal si své věci a šel čekat ven. Jacob tu ještě nebyl a tak jsem jen čekal.

Jacob:
Trochu jsem se zdržel s přípravou večeře ale to bych ještě stihl, jenže
jsem uvízl po cestě v zácpě. Osud mi nepřeje.
Přijedu deset minut po osmé hodině. Ian už čekal na parkovišti. "Promiň, uvízl jsem v zácpě." Omluvím se hned jak sedne do auta.

Ian:
"To nic." Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář. "Jsem úplně vyřízenej, jestli budu muset čistit záchody i zítra, asi to nepřežiju." Zabručím.

Jacob:
"Ty to zvládneš, zlatíčko." Povzbudím ho s úsměvem. "A proč vlastně ses dal na tu brigádu?" Zeptám se.

Ian:
"Už jsem to říkal. Abych alespoň nějak pomohl rodiči s nájmem. I když upřímně, jak si to tak nějak uvědomuji... jím tím asi nijak moc nepomůžu."

Jacob:
"Aha...promiň, zlatíčko." Omluvím se s nevinným úsměvem. Chodí z té brigády s nechutí. Nechci se na tohle koukat. "A co jiná brigáda." Navrhnu a vyjedu na dálnici.

Ian:
"No, už jsem jim slíbil, že tam budu ten měsíc chodit. Asi by to nebylo zrovna nejlepší, kdybych teď odešel..jsem tam teprve dva dny."

Jacob:
"Máš pravdu. Asi by to bylo blbé. Jen mi trhá srdce, když vidím s jakou nechutí chodíš z té brigády." Vysvětlím mu sklesle a zaparkuji auto. Vypnu motor a odepnu si pás.

Ian:
"Alespoň se pak na tebe těším ještě víc." Snažím se mu trochu zvednout náladu, mrzí mne, že se kvůli mě tolik trápí. "Nemluvme už o tom."

Jacob:
Usměju se. "Dobře." Pronesu a skloním se k jeho rtům a políbím. "Tak pojď. Nahoře mám překvapení." Řeknu a vystoupím z auta.

Ian:
"Říkal jsem ti, že je nemám rád." Namítnu, ale i s úsměvem vystoupím z auta a poté ho následuju až do bytu.

Jacob:
"Vážně jsi to říkal? Nějak mi to vypadlo z hlavy." Poznamenám humorně a obejmu ho kolem pasu.

Ian:
"Jo, jasně." Zasměju se a položím svoje ruce na ty jeho. "A jaké překvapení ?" Začnu vyzvídat.

Jacob:
"Ale, ale. Zase jsi moc zvědavý." Zasměju se a letmo ho políbím. Odemknu dveře a nechám ho vstoupit první. Když projde kolem mě tak ho jemně plácnu po zadku.

Ian:
Lehce sebou překvapeně cuknu a podívám se i lehce rudý na něj. "Chci to vědět, noták, řekni mi to!" Naléhal jsem a zavěsil se mu kolem krku.

Jacob:
Zavřu dveře kopnutím nohou. Obejmu ho kolem pasu. "Jestli chvíli vydržíš, tak to sám uvidíš." Řeknu tiše a políbím ho. "Počkej tady." Dodám po polibku a rychle zmizím v koupelně.

Ian:
"Tak fajn." Povzdechl jsem si a čekal na něho. Chtěl jsem vědět, co si pro mne připravil a byl dost nedočkavý.

Jacob:
V koupelně připravuji vanu s voňavou pěnou a než se napustí vana, zapálím všechny svíčky.
Když jsem byl hotov tak se rozhlédnu po místnosti a spokojeně se usměju. Vrátím se pro mého mazlíčka.

Ian:
Rozzářím se, když se vrátí a ihned si ho přitáhnu zase do objetí. "Už to mužů vidět?" Opět se ho optám, ten to se mnou bude mít ještě těžký.

Jacob:
Usměju se nad tou jeho nedočkavosti. "Můžeš. Pojď za mnou." Řeknu a vezmu ho za ruku. Vedu ho do koupelny.
Vstoupíme do místnosti a po očku sleduji jeho reakci.

Ian:
Šel jsem ihned za ním. Zajiskřilo se mi v očích. "To si udělal kvůli mě?" Usměju se a pevně jeho ruku stisknu. Bylo to od něho moc milé gesto. Měl jsem radost.

Jacob:
Kývnu na souhlas. Vypadá tak roztomile, pevně ho obejmu a políbím ho ale tentokrát vášnivěji. Tu večeři si ještě raději nechám pro sebe. "Tak šup. Vana čeká." Řeknu a pustím ho.

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*