Zakázané pouto

50. část

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Jacob:
Zastavili jsme se v jedné útulné kavárně a Ian si vychutnával zákusek až se mu dělali boule za ušima. Já si dal výborné café latté.
Povídali jsme si a smáli se.

"Jacobe?" Oslovil mě Ian. "Ano?" Ozval jsem  se a podíval se na něj. "Kdo je Becky?" Zeptal se a já se hned usmál.
"Pětiletá holčička, která je krásná jako Sue a odvážná jako Marc." Odpověděl jsem a napil se kávy.

Ian:
V kavárně, kam jsme zavítali bylo příjemně, i ty dortíky byly výborné. Snědl jsem dva a měl jsem dost. S Jacobem jsme si povídali a taky se i zasmáli.

Najednou jsem si vzpomněl na to, jak se Marc zmínil o nějaké Becky, takže jsem se optal kdo to je.

"Aha. A čím bych mohl tvou sestru přivítat?" Zeptal jsem se. "No Jane má ráda vonné svíčky a tyčinky. Takže asi tou svíčkou. Nesnáší vykání. Tohle máme stejné." Odpověděl s úsměvem.
"Toho jsem si všiml." Dodal jsem se smíchem. "A co bych měl dát tvé mámě a tátovi?" Vyptával jsem se dál. Nehodlal jsem přijet s prázdnými rukami.

"Mámě určitě kytici, miluje gerbery a tátovi?" Chvíli přemýšlel a pak se usmál. Vypadal k nakousnutí. "Vysokou sklenici na pivo." Pronesl s úsměvem.

Jacob:
Došlo mi proč se takhle ptá. Je to první setkání a chce na ně udělat dojem i už z mého vyprávění na mé rodiče a na sestru udělal dojem ale i tak by bylo neslušné přijet s prázdnou. Je to prostě moje zlatíčko ale pokud chce nakoupit nějaké dárečky, tak bychom se vydat na cestu.
Dopil jsem kávu.

"Měli bychom se vydat na cestu." Řekli jsme jednohlasně s Ianem a pak se začali smát.

Vyšli jsme z kavárny s úsměvem a zajeli do cenrta, kde Ian mohl koupit dárky pro mou rodinu. Já mu pomohl s výběrem a Ian byl rád, že to byl tentokrát on, kdo platil.

Ian:
"Měli bychom se vydat na cestu." Řekl jsem zároveň s Jacobem a musel se smát.

Opustili jsme kavárnu a Jacob mě vzal do centra, kde mi pomohl vybrat dárky a já s úsměvem zaplatil a aby se neřeklo, tak jsem nenápadně koupil i malý dárek Jacobovi. Bylo to sice těžké, být nenápadný ale povedlo se i když ve srovnání s tím, co on pro mě všechno dělá, tak se mému dárku nemůže ani srovnat. Byl zlatý řetízek na zápěstí a taky jediný, který se mu líbil.

Mohli jsme jet na letiště vyzvednout jeho sestru.

Jacob:
Na letiště jsme dorazili za pět minut čtyři a právě hlásili, že let, ve kterém seděla Jane právě přistál. "Tak ještě patnáct minut a bude tady." Poznamenal jsem a nemílil se.

Po patnácti minutách se k nám blížila svižným krokem Jane a s rozzářenou tváří.

Hned mi padla kolem krku.

"Jane, to je Ian. Iane, Jane." Hned jsem je představil a Ian nesměle pozdravil. Jenže to by nebyla Jane aby neudělala něco, čím toho druhého zaskočí. V Ianovém případě to bylo objetí. 

Ian:
Po patnácti minutách se k nám vážně blížila plavovlasá dívka. Vypadala šťastně a celá zářila, když viděla Jacoba. Byli si i dost podobní. Jak barvou vlasů, tak i barvou očí.

Hned objala Jacoba a já věděl, že je to vážně jeho sestra.

Pak nás představil a já pronesl 'ahoj' skoro neslyšně. Jenže Jane mě místo pozdravu stáhla do objetí a tím mě překvapila ale nějak jsem nenamítal. Bylo to vřelé objetí, které jsem ji opětoval.

Když mě pustila, tak jsem se snažil nečervenat se.

"Jsem ráda, že tě poznávám, Iane. Doufám, že mě bráška moc nepomlouval." Pronesla Jane a se usmál.
"Ne, mluvil o tobě moc hezky." Ujistil jsem ji a natiskl se na Jacoba.

"Jo, na." Řekl jsem a podal ji dárek. "Ooh děkuji." Poděkovala překvapeně Jane a vzala si ode mě malou dárkovou tašku. Koukla do ni a rozzářila se ještě víc. "Ta je nádherná." Vydechla Jane, když viděla krásnou svíčku. "Děkuji." Poděkovala dojatě. "No a teď bychom měli jet k tobě. Někdo by tě rád viděl." Pronesl Jacob a vzal ji zavazadlo.

Jacob:
Jen jsem to tiše a s úsměvem pozoroval. Bylo znát na Ianovi, že to objetí ho vyvedlo z míry.

"Doufám, že mě bráška nepomlouval." Pronesla Jane a já se chystal, že něco pronesu ale Ian ji hned ubezpečil, že jsem o ni mluvil moc hezky. Objal jsem ho kolem pasu.

Ian předal Jane dárek a ta se začala nad ní rozplývat. "No a teď bychom měli jet k tobě. Někdo by tě rád viděl." Poznamenal jsem a vzal její zavazadlo.

Cestou k jejímu bytu nám vyprávěla své zážitky a vypadala spokojeně.

Odemkl jsem byt a nechal paní domací vejít jako první. Hned jak ji Misthy vyděla, tak zamňoukala a dožadovala se hlavně Janeniného objetí.

Jane byla ráda, že ji konečně vidí a zvedla ji do náruče. "No páni, ty jsi zase přibrala." Pronesla a otočila se na nás. "Že vy jste ji rozmazlovali." Pronesla s úsměvem. "To víc jde?" Optal jsem se a ona se zasmála.

Ian:
Cestou nám Jane vyprávěla, co všechno prožila a já se neubránil smíchu. Byla vážně vtipná.

Doma ji vítala Misthy a já to sledoval s obdivem. Šlo vidět, že Jane tu kočku zbožňuje. Pak se na nás otočila s poznámkou: "Že vy jste ji rozmazlovali." a Jacob ji pohotově odpověděl: "To víc jde?" Musel jsem se začít smát. Přesně takovou poznámku jsem měl totiž na mysli i já.

✨ To by continued…✨