Zakázané pouto

15. část

*Krásné počteníčko, sluníčka.💖*

Jacob:
Zastavím u restaurace kousek od cestovky a vystoupíme s Ianem z auta. Vezmu ho kolem pasu, políbím ho a mířím do vnitř. Posadíme se ke stolu vedle sebe. "Na Sue si udělal dojem....Jinak by tě nezvala na kávu...." Řeknu a podívám se na něj.

Ian:
"Myslíš?" Podívám se na něj lehce nejistě, ale pak se usmál. "Měli bysme s ní na tu kávu tedy někdy i zajít."

Jacob:
"To měli, zlato." Řeknu s úsměvem a políbím ho. Servírka nám donesla jídelní lístky a my v nich začali listovat.

Ian:
"Jacobe, Co si dáš ?" zeptám se ho a pokokuji od menu k němu. Netušil jsem, co si mám dát. Bylo toho tolik na výběr a já bych snědl snad všechno a tak jsem se rozhodl ho kopírovat.

Jacob:
Prohlížím si lístek. "Ještě uvažuji. Asi přírodní řízek." Váhám ještě ale asi si ho dám.

Ian:
"Aha...to zní docela chutně.." řeknu a přemýšlím, zda bych si to měl dát taky.

Jacob:
"Máš vybráno?" Zeptám se ho.

Ian:
"No...asi si dám to samé co ty. Jen s hranolky jako přílohu." Oznámím mu a podívám se zase na něj, jelikož jsem menu držel před sebou a tím pádem na něho ani neviděl.

Jacob:
"Hm...hranolky, to zní dobře. Dám si je taky." Řeknu s úsměvem. "A co pití?" Zeptám se. Líbilo se mi jak se vzájemně doplňujeme.

Ian:
"Dám si velkou kolu." Řeknu bez nějakého velkého přemýšlení.

Jacob:
Dám znamení servírce, která už po nás pokukovala. Hned byla u nás a divně se usmívala. Nadiktuji naší objednávku.

Ian:
Odložil jsem menu zase na stůl a zamilovaně ho sledoval. I když jsem se přitom tak zamilovaně snažil nevypadat.

Jacob:
Během toho co ji diktuji naší objednávku, tak se ta servírka mile usmívala na Iana. Má štěstí, že je žena. U opačného pohlaví bych skákal do úsměvu.
Odešla a já vezmu svého miláčka kolem ramen a políbím.

Ian:
Lehce jsem se na ni usmál jako ona na mne, ale pouze ze slušnosti a pohledem se stejnak věnoval Jacobovi.
"Tady?" Podivím se, když mne políbí ale neprotestuju. Těžko se to říká...ale mezi náma by správně nic nemělo být...i když já si nemyslím, že je tohle nesprávné..

Jacob:
Chci být s ním. Klidně kvůli němu změním i školu ale už se od něj nechci odloučit. Ale co on? Chce být on se mnou? Jsem sobec. Myslím jen na sebe. Trochu posmutním a vrátím ruku zpátky na stůl. "Já se nechci schovávat, Iane. Ty snad chceš?" Podívám se na něj.

Ian:
"Ne. Ovšem, že ne...ale já o tomhle s rodiči nikdy nediskutoval a...o to ani tak nejde. Nechci, aby jsi kvůli mě přišel o práci. A jsem si jistý, že bych z toho měl problémy i já...vím,jak tě to na té škole baví...ale ani já bych nechtěl přestupovat.."

Jacob:
"Zlato, ty žádné problémy mít nebudeš. Ty jsi neporušil školní řád." Řeknu a smutně se na něho usměju. "Je pravda, že nevím co na to řeknou tví rodiče. Ale pokud se to ve škole někdo dozví, tak jsem připraven nést následky."

Ian:
"Ale jsem dospělý...následky za to bych měl nést i já.." Námítnu. "Nemusíme to skrývat...jen bych to asi moc...nevytahoval."

Jacob:
Jak už jsem jednou říkal, je to chytrý kluk a já si uvědomil, že Oliver má pravdu. Jsem dětinský. Alespoň pro tentokrát. Usměju se nad tím a vezmu ho za ruku. "Už toho nechme.... Vybral jsi krásnou dovolenou." Pronesu. "Ale zítra se musíme posunout s učivem pokud se nechceš učit o víkendu." Dodám vážným hlasem.

Ian:
"Um, já jen...nemyslel jsem to zle nebo..." začal jsem, ale nakonec zase i rychle skončil. Má pravdu, radši by jsme to teď neměli řešit. "Neboj se. Ihned zítra se na to vrhnu."

Jacob:
"Musíme se na to vrhnout, protože o víkendu nebudeme mít čas." Poznamenám s úsměvem a podívám se na něho.

Ian:
"Na ten víkend se už těším." Usmál jsem se. Po asi patnácti minutách nám servírka donesla naše objednávky.

Jacob:
"Tak to se těš, zlato." Usměji se a pustím se do jídla, vypadalo to dobře a chutnalo skvěle.

Ian:
Taky se pustím do jídla. Bylo to výborné, ale něco k tomu chybělo. "Mohl bych k tomu prosím dostat tatarku?" Optám se i s plnou pusou postarší servírky, co procházela kolem. "Ale jistě zlato." Usmála se a došla mi pro ni.

Jacob:
Postarší servírka se usměje a podává Ianovi tatarku, o kterou si požádal. Se spokojeným úsměvem si dává tatarku na talíř. Vypadá při tom tak roztomile.

Ian:
"To je výborné." Zabručím a pokračuji ve svém jídle.

Jacob:
"Ano, to je." Kývnu a vezmu papírový ubrousek a začnu mu s úsměvem utírat pusu, protože měl tatarku všude.

Ian:
"Máš nějaké sourozence?" Zeptám se a podívám se od jídla k němu. Uvědomil jsem se, že o něm vlastně a spíše o jeho životě nic moc nevím, ale rád bych to věděl..

Jacob:
Zarazím se nad tou otázkou. Ale je to pochopitelné. Nevíme prakticky o sobě nic. Usměju se. "Ano mám mladší sestru." Odpovím mu a zadívám se na něj. "A ty?" Zeptám se se zájmem.

Ian:
"Mám dva starší bratry. Ale už je jim skoro třicet, takže se s nima nijak extra zvlášť nevídám... a co tví rodiče? Jak vzali to, že..."

Jacob:
"Mou orientaci přijali a podporují mě. Je pravda, že se mi až nedávno svěřili s tajemstvím, že neměli rádi bývalého a sestra je jak to říct......ráda, že ho nemusí vídat." Odpovím mu s úsměvem.

Ian:
"Aha, doufám, že si mne oblíbí až je poznám.." řeknu zprvu a pak se zarazím. "Myslím tím až spolu budeme déle.." Lehce nervózně se usměju. Teď je na to opravdu moc brzo, asi by to ani nebyl dobrý nápad...ale má v plánu mne s nima do budoucna někdy představit? A co moji rodiče....Jejich názor na tohle opravdu neznám. A ani si nemyslím, že ví o tom..že se mi líbí kluci. Neřekl jsem jim o tom, takže o tom nemůžou vědět....přemýšlím a na chvíli i zapomenu na to, že bych se měl spíše věnovat Jacobovi.

*Drtivá většina z nás píšeme YAOI, ale jak byste to řešili vy, kdybyste byli ve stejné situaci. Jak byste to oznámili svému okolí a jak si myslíte, že by to přijali.*