Zakázané pouto

57. část

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

POST-TIMESKIP

Jacob:
Musím říct, že tyhle prázdniny byly ze všech prázdnin v mém životě ty nejlepší a změnily můj život.

Po návratu do školy jsem měl obavu, že se to roznese a oprávněnou. I když jsme si s Ianem dávali pozor, tak nějaký anonym to zdělil řediteli.

Jenže ředitel mě mile překvapil.
"Všiml jsem si Ianovi klidnější povahy a taky má lepší výsledky než loňském roce a to nejen u vašeho předmětu, pane Ewansi." Řekl ředitel klidným hlasem až mě to samotného překvapilo.
"Nic méně nemohu ignorovat tuto anonymní zprávu ale vzhledem tomu, že jste nebyli přistiženi na školním pozemku v jiném vztahu než je mezi kantorem a studentem…" Pokračoval a já na sucho polkl. Vzal anonymní dopis, který měl celou dobu před sebou na stole položený a začal ho trhat na malé kousky. Nechápavě jsem se na něho díval. "Jsem ředitelem školy a ne vašeho života." Poznamenal s úsměvem. Patrně zachytil můj nechápavý pohled.
"Dávejte si pozor, pane Ewansi." Pohrozil mi zvednutým ukazováčkem a jeho výraz byl otcovský.

"A-ano pane řediteli. Rozumím." Rychle jsem pokýval hlavou na souhlas a ředitel mi gestem naznačil, že mohu jít.

Ještě neschopný se vzpamatovat jsem se vydal domů, kde na mě čekal Ian a náš pes Gasto.

Ian:
Byly to báječné prázdniny. Na naše společné hnízdečko jsem byl pyšný, máme krásného a věrného psa Gasta. Je to štěně od fenky, jejichž paničkou je Sue.
Se Sue a její rodinou jsme v pravidelném kontaktu a tím pádem i Gasto se svou mámou.
Black přijal Gasta jako svého mladšího bratra i když ze začátku se na mě díval ublíženě.

Ve škole mi ještě Jacob poslal smsku ať jdu rovnou domů, že má ještě schůzku s ředitelem. Chvíli jsem zaváhal jestli mu mám volat nebo počkat až příjde domů.
Nakonec jsem zvolil druhou variantu a šel.

Měl jsem zvláštní tušení, že tak schůzka s ředitelem nedopadne dobře.

Hned jak jsem otevřel dveře našeho bytu skočil na mě Gasto, celý šťastný, že jsem zase doma. "Ahoj, kámo. Tak co? Chceš jít na procházku?" Optal jsem se s úsměvem a pes začal skákat a vrtět ocasem.

Podrbal jsem psa za uchem a ukazal mu vodítko s obojkem. Pes si poslušně sedl a čekal až mu zapnu obojek.

Po půlhodinové procházce po parku jsme se vydali domů.
Doma jsem si umyl ruce a pustil do učení ale moc mi to nešlo. Stále jsem byl myšlenkama u Jacoba. Co asi po něm ředitel chce? Že by mu někdo dal echo o našem vztahu? Ne to je vyloučeno. Nikdo to ve škole nevěděl. Nikdo kromě Jess a té jsem věřil.
Dávame si přece pozor a dokonce jsem se naučil mu ve škole vykat a oslovovat ho tak, jako řádný student.
Nešlo mi to z hlavy a učivo jsem tedy vzdal.

Vyšel jsem na balkon a rohlížel se po okolí. Z balkonu máme krásný výhled na park a tak jsem se zadíval jeho směrem.

Koruny stromů byly stále zelené a to i přes to, že bylo pomalu konec září. Sluníčko ještě pořád hřálo ale už ne tolik jako o prázdninách. Rána i večery už začínalo být chladno.

Najednou jsem slyšel v zámku klíče. Rychle jsem se přesunul ke dveřím.
Dveře se otevřely a v nich stál Jacob a byl bledý i když s úsměvem podrbal Gasta na uvítanou a pozdravil mě.

Jakmile byl Gasto spokojený s vítaním, šel si lehnout na místo.
"Co se stalo?" Zeptal jsem se s jistou dávkou obavy v hlase.

Mlčky ke mě přistoupil a objal mě. Objetí jsem mu opětoval a v hlavě se mi promítaly ty nejhorší scénaře. To je konec. Řekl jsem si a víc si ho k sobě natiskl.

Jacob:
Potřeboval jsem jeho objetí. Cítit jeho vůni, na kterou jsem se stal závislím a nabrat ten pocit bezpečí, který jsme si společně vybudovali.

"Ředitel ví o našem vztahu." Poznamenal jsem mu do náruče a cítil jak ztuhl. Trochu se odtáhl a podíval se na mě. V očích se mu leskly slzy.
"Ne neboj se, nic nám nehrozí." Ujistil jsem ho hned a pohladil ho po tváři.

"Pojď si sednout." Řekl jsem, vzal ho za ruku a usadil se s ním na pohovku.

Ian se na mě nechápavě díval. "Ředitel dostal anonymní dopis, nevím od koho. Řekl mi, že si všiml tvého klidného chování a tvých studijních výsledků…" Udělal jsem pomlku. "Páni, to jako že mě chválil?" Optal se překvapeně. "Ano a já jsem na tebe pyšný." Dodal jsem a vzal jeho ruku do své dlaně a políbil její hřbet.
"… Nic méně nemůže nechat anonym bez povšimnutí, proto si mě k sobě zavolal. Ale řekl mi, že se na půdě školy chováme jako učitel a student, takže vzal ten dopis a rozthal ho." Dovyprávěl jsem a usmál se. "To si děláš srandu?" Vyhrkl Ian šokovaně. "Ne nedělám." Vyvrátil jsem mu to. Hned mi padl kolem krku a já ho k sobě radostně tiskl.

"Ale stále si musíme dávat pozor." Oznámil jsem mu vážným pohledem.
"Dáme. A proč ta bledá tvář, jak jsi přišel?" Zeptal se a já si zhluboka povzdechl. "Nevím to jistě ale asi tuším kdo ten dopis poslal." Řekl jsem mu po pravdě a dal mu jeden pramen vlasů za ucho.

✨ To by continued…✨