Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Na chodbě v pravidelném intervalu problikávala rudá barva, alarm byl mnohem hlasitější a ze všech stran se ozývaly zvuky.
Sledoval jsem dveře, který se postupně začaly otvírat a na chodbě se objevovaly tvory, který byly dezorientovaný.
Utíkaly, řvaly nebo agresivně narážely do sebe, záměrně vytvářely konflikt místo toho, aby se rychle sebraly a zmizely.
Vykřikl jsem, když mě někdo surově chytnul a přirazil ke stěně. Spatřil jsem zelený oči, který mě opravdu děsily a cítil jsem ledový dech, který mě donutil se ošít.
Dech se mi zadrhl v hrdle a se strachem jsem hleděl na tvora, který zavrčel a zesílil sevření mnohem více.
Jungkook ho však uchopil za vlasy a se silou ho ode mě odtáhl.
,,Na tebe teď fakt nemám čas." zavrčí
Z ničeho nic ho přirazil hlavou ke stěně, křečovitě jsem přivřel oční víčka k sobě, když jsem uslyšel prasknutí. Rozdrtil mu lebku a jeho bezvládné tělo skončilo za zemi.
,,Z-Zabíjet jsi ho nemusel." zašeptám
Podíval se na mě, pozoroval jsem jeho bledou pokožku, která se vždy na vteřinu ztratila ve tmě, ale jakmile chodbu opět ovládlo červené světlo, tak jsem viděl jeho arogantní úsměv.
,,Říkal jsem ti, že jestli na vás zaútočí, tak je zabiju."
Nemohl jsem mu na to nic odpovědět, dodržoval svá slova a svým způsobem bych mu měl prokázat vděk, ale na to teď nebyl čas.
Kolem nás se objevili hlídači, několik z nich byli na místě mrtví, jelikož tvory nezaváhaly ani na vteřinu a chtěly se mstít za ty roky, kdy je tu věznily.
Tím nám pomohly, jelikož jsme měli možnost se pohnout a utéct kolem nich na druhou stranu, odkud se z ničeho nic vynořil Yoongi, společně s Jiminem, až jsme do sebe málem narazili.
Oba měli rozšířený zorničky, já jsem se v tomhle světle orientoval opravdu špatně, ale oni s tím neměli sebemenší problém.
,,Hoseok čeká v autě."
Blonďák musel mluvit nahlas, jelikož kolem nás bylo neskutečné rušno. Tvory dělaly bordel, rozbíjely věci a dokonce se z kantýny ozval poplach, značící, že v budově hoří.
Vyděsilo mě to, každý zvuk byl ostrý a zabodával se mi do ušních bubínku jako nůž.
,,To bude řídit ten kokot? Ty vole, to raději chcípnu tady než s ním v autě."
Všichni tři jsme Jungkookovi věnovali naštvaný výraz, miluji ho, ale jeho poznámky nám v tuhle chvíli vskutku nepomáhají.
Blonďák se na něho upřeně zakoukal, sledoval jeho křídla a následně se podíval na mě, kdyby snad vyžadoval vysvětlení, ale já pouze zakroutil hlavou, aby to neřešil.
