Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Měl jsi tolik možností mě tehdy zabít, ale nikdy jsi tomu tak neučinil. Chráníš mě, všímáš si maličkostí, dokonce jsi mě vědomě vyléčil a ty stále nerozumíš tomu, že tě miluji?"
Jeho černý oči mě nepřetržitě pozorovaly, byly však prázdný a nebyl jsem schopný zjistit, jak na něho má slova působí.
Nelitoval jsem toho, že jsem promluvil, přeci jenom jsem se mu chtěl otevřít a chci, aby na sebe hleděl jiným způsobem, aby věděl, jak je úchvatný i přes to, že se to ani nepokoušel vědomě.
,,Přestaň takhle mluvit."
Náhle se zvednul, pustil mou ruku a ustoupil kousek dál. Byl jsem zmatený jeho činem, otočil jsem se jeho směrem, ale nepřistoupil jsem k němu, abych mu nechal prostor.
,,Jak takhle?" optám se
Nevěděl jsem, co tím přesně myslel. Jazykem narazil do vnitřní stranu tváře, jak to měl v oblibě a po chvilce se na mě opět podíval.
,,Sentimentálně, unavuje mě to. Vyléčil jsem tě, no a co? A zabít tě můžu kdykoliv, to si nemysli."
Jeho chování se z ničeho nic změnilo, až jsem tomu nechtěl věřit. Možná to je zase jeho ochranný mechanismus vůči citovému projevu, netuším, ale nebyl jsem nadšený.
,,Nezabil by jsi mě, vím to." odpovím
S tímhle jsem si naprosto jistý, kdyby chtěl, tak by to udělal již dávno a od té doby jsme se sblížili, neudělal by to.
Samolibně se pousmál a jazykem přejel po svém pravém špičáku.
,,Najednou mluvíš tak sebevědomě, aby jsi se pak nedivil, andílku."
Jeho slova mi začala postupně ubližovat, nechápal jsem proč má najednou nutkání se takhle vyjadřovat. Myslel jsem si, že tahle část je již za námi.
,,Proč mluvíš takhle? Co se děje?" optám se
Poslední měsíc byl neskutečně laskavý, už dlouho neměl potřebu se mnou mluvit takovým způsobem, ale nedávalo mi to smysl, jelikož dnes ho nemohlo nic rozzlobit.
Frustrovaně vydechl a mykl se svou rukou do strany, kdyby gestikuloval a přitom to nikdy předtím nedělal.
,,Jak jsem říkal, unavuje mě to. Mám tě rád, to je pravda, ale co po mně ještě chceš?"
Ustoupil jsem o krok dozadu, nebál jsem se ho, pouze jsem v tuhle chvíli chtěl být od něj co nejdál.
,,N-Nic, já jsem ti jenom chtěl poděkovat a naopak ti dát najevo, že to co děláš bohatě stačí."
Můj hlas mě ze začátku trochu zradil, měl jsem pocit, že mé chování mu tvoří zbytečnou tíhu a to jsem nechtěl. Zapomínám na to, že není obyčejný a tyhle věci nikdy nemusel řešit, což nemění nic na tom, že momentálně pociťuji zklamání.
,,Ale já to nechci slyšet, nezajímá mě to." odpoví
V očích mu problikla rudá barva, mluvil hlasitěji a pomalu začal být nevrlý. Náhle začal popotahovat a ve stejnou chvíli jsem uslyšel pípání, jak někdo zadává heslo, ale podle toho, že se nevrátil za mříže jsem pochopil, že to bude nejspíše Yoongi.
A také byl, blonďák vstoupil do místnosti společně s Jiminem a podíval se na Jungkooka, který mu kývl na pozdrav a bez jakékoliv poznámky vzal do náručí malého hybrida, který k němu ihned přiběhl.
,,Nerad vás vyrušuji, ale obávám se, že Jungkookovo sperma nevyléčí Felixe, ne jako tebe." řekne
V mé hlavě vládl zmatek, potřeboval jsem se chvilku zklidnit, ale po jeho slovech jsem byl více zklamanější, jelikož naše hádka začala právě kvůli tomuhle a teď evidentně zbytečně.
,,Jak to?" optám se
Yoongi se na moment podíval na Jimina, který již spokojeně seděl vedle černovláska na mém stole a společně si hráli s myškou.
,,I kdyby byl Jungkook ochotný mu poskytnout své sperma, tak to bude k ničemu. Má v sobě toxiny, který proti sobě bojují, vyléčil tebe, protože to byl přímý kontakt s tvým tělem." objasní
Ta špetka naděje, kterou jsem v sobě uchovával se rázem rozplynula.
,,Tak to ho budu muset ojet."
Překvapeně jsem se podíval na tvora, který vyřknul tuhle větu. V těle mi rostla panika a jeho hlas byl tak klidný, jako kdyby nyní sdělil prostou věc, mě donutil se cítit zarmouceně.
Protiřečil si, on byl ten, který říkal, že mi je věrný a teď by na to přistoupil.
,,Nedělej to, prosím." zašeptám
Nechápu o co mu jde, zda mě chce vytočit nebo si dělá srandu, opravdu netuším, ale ubíjí mě to. Pohladil Jimina po vlasech a pomalu se zvedl, nepřistoupil k nám, setrvával na tom stejném místě a upřeně na mě hleděl.
,,Ty jsi ten, který chce každého zachraňovat a teď mi zakazuješ, abych ho vyléčil, jsi tak zlý andílku." řekne
Dostal jsem se na opravdu špatnou pozici, měl totiž pravdu, chci ho zachránit, ale ne tak, že se s ním vyspí. Jsem nejspíše neskutečně sobecký, ale užíralo by mě to.
,,Přestaň Jungkookie, sám to nechceš udělat." řeknu
V podobných chvilkách si vybavuji jeho laskavá slova, věřím, že má oprávněný důvod se nyní takhle chovat.
Arogantně se zasmál a prohrábl si svoje delší, černý vlasy.
,,Pochop kurva, že nejsi pro mě speciální, tak tady přestaň dělat otravné scény kvůli tomu, že bych šukal s někým jiným."
Nasucho jsem polknul a sklopil pohled k zemi, momentálně jsem neměl sílu se na něho déle dívat. Nic jsem mu na to již neřekl, nevěděl jsem co a myslím si, že to bude takhle i lepší.
,,Promluvíme si v kanceláři, dobře?"
Podíval jsem se na Yoongiho, který mi věnoval vřelý úsměv, aby mě snad uklidnil. Pomalu jsem kývl a beze slov ho následoval ke kovovým dveřím.
,,Hned se pro tebe vrátím, Jiminie." dodá
Hybrid s úsměvem kývl a já bez toho, aniž bych se podíval na Jungkooka, jsem společně s blonďákem opustil místnost.
⎯
Příští díl bude z pohledu Jungkooka, takže do té doby žádná neslušná slova na jeho osobu sluníčka
