Oops! Această imagine nu respectă Ghidul de Conținut. Pentru a continua publicarea, te rugăm să înlături imaginea sau să încarci o altă imagine.
,,A můžeš mi kurva říct, proč máš na sobě cizí tričko?"
Nehledě na to, že mě nyní svíral pod krkem a jeho tón hlasu byl varovný, tak i přes to se mi jistým způsobem ulevilo. Jsem možná hloupý, ale opravdu jsem rád, že jsem stále jediný člověk, který mu voní.
,,Nechtěně jsem se polil a Hobi, kamarád, který mě přijel navštívit, mi dal to své." zašeptám
Nedržel mě pevně, ale i tak jsem mluvil potichu a doufal jsem, že se uklidní a pustí mě úplně. Říkal jsem mu pravdu a věděl jsem, že to pozná.
Opravdu nemám chuť s ním vést argument, hlavně ne dnes, potom, co můj nejlepší kamarád odmítá se mi podívat do očí jenom kvůli tomu, jaký jsem.
Slyšel jsem, jak Jungkook potichu zavrčel, ale jakmile začal pomalu pouštět můj krk, tak mi došlo, že mi doopravdy věří.
Nadále se však tiskl na mé tělo a naklonil se blíže ke mně, přimhouřil jsem oční víčka, když mi skousl spodní ret a následně ho i olízl.
,,Rád bych poznal tvého kámoše, abych mu mile vysvětlil, že ti nemá dávat své smradlavé tričko." řekne
Dokážu si představit, jak by ten 'milý' rozhovor vypadal. Nestojím o to, aby se neměli rádi, jelikož oba dva pro mě znamenají neskutečně mnoho a vím, že bez Hoseoka bychom neměli kam jít.
Pohladil jsem ho po jemných vlasech, ale moje zorničky se jistě rozšířily, když jsem spatřil bílý pramínky. Blížila se noc a Jungkook si toho byl též vědom, okamžitě se odtáhl a odstoupil ode mě o několik kroků.
,,Vypadni, andílku."
Vím, že musím, ale popravdě se mi nechce odcházet se špatným pocitem, avšak mu chci vyhovět.
Než bych však došel ke kovovým dveřím, tak jsem k němu přistoupil, abych mu věnoval polibek na rty. Jakmile jsem se odtáhl, tak vykouzlil jemný úsměv, ale ihned trhl se svou hlavou do strany a nepříjemně zasyčel, jelikož jeho bledá pokožka na krku začala praskat a začaly se mu tvořit žábry.
Schovával svou tvář, abych ho takhle neviděl a neustále opakoval, ať odejdu. Taky jsem tomu tak učinil, ale ne kvůli tomu, že bych se ho bál či se mi jeho vzhled nelíbil, právě naopak, ale vím, že je to pro něho nepříjemné.
Na chodbě již bylo prázdno, vyjel jsem výtahem do druhého patra a vstoupil do svého pokoje, kde vládl tma.
Doufal jsem, že bude Hoseok ještě vzhůru, ale bohužel tomu tak nebylo. Ucítil jsem v těle zklamání, když jsem ho našel na gauči, jak se unáší spánkem.
Vyrůstali jsme spolu, vždy jsme spali vedle sebe na posteli, ale nejspíše jsem ho znechutil takovým způsobem, že by již nedokázal zaspat po mém boku.
