Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Již několik minut jsem seděl před mříží a mlčky pozoroval Felixe, který se už probudil. Napodobil mou polohu na sezení, kdyby nyní vytvářel zrcadlo a zaujatě mi hleděl do očí, ačkoliv ty jeho byly mnohem zajímavější, jelikož byly čistě bílý.
Vědomost, že umírá je vskutku hrozná a nevím, zda bude ochotný se mnou komunikovat, abych věděl z jakého důvodu.
Nevypadá nemocně, neprojevil žádný náznak toho, že by se trápil, takže o to těžší pro mě bylo na to přijít.
,,Máte bolesti?" optám se
Vnímal jsem, jak Jungkook chodí za mými zády a neustále pozoroval Felixe, nebyl totiž spokojený, že jsem se k němu přiblížil.
Avšak zapomíná na to, že s ním to ze začátku těž nebylo lehké, potřeboval mít ve mně důvěru a to se mu za delší dobu podařilo.
,,Proč jemu tykáš a mně ne?"
Více jsem se narovnal, když jsem poprvé uslyšel jeho hlas. Mluvil klidně, rozumně a i přes to s takovou opatrností, kdyby se něčeho obával.
,,Jungkook nemá rád, když mu někdo vyká. Mohu Vám též tykat, pokud budete chtít." odpovím
Chlapec s černými vlasy nespokojeně zavrčel, ale neotočil jsem se a stále se díval na Felixe, který po chvilce pouze kývl.
,,Dobře, máš tedy bolesti?"
Potřeboval jsem tuhle konverzaci krapet urychlit, jelikož přesun proběhne za několik minut, do té doby se musí Jungkook vrátit za mříže a já bych chtěl stihnout zjistit, co se mu přihodilo.
,,Bolí mě hlava, neustále a je mi horko." odpoví
Kývl jsem a ihned si to zapsal do poznámkového bloku, který jsem měl položený na klíně. Migréna může být známkou čehokoliv, též horečka, kterou může mít i kvůli přesunu sem.
Měl jsem v plánu položit další otázku, ale Jungkook strčil do lahvičky s roztokem, která spadla na zem a okamžitě se rozbila.
Felix z ničeho nic bouchl do mříží, zakřičel a následně si zakryl uši, kymácel se ze strany na stranu a dezorientovaně hleděl před sebe.
Chtěl jsem se otočit na Jungkooka, on již ovšem stál přímo vedle mě, nejspíše se ke mně přesunul hned ve vteřině, co se Felix rozrušil.
Jeho chování se zcela obrátilo, měl prudkou reakci na zvuk a zareagoval přehnaně agresivně, kdyby měl absenci strachu.
Tohle všechno mi způsobovalo větší zmatenost.
,,Proč tvrdíš, že umíráš?" optám se
Musí to vědět, mohl se mu stát něco hrozného, ale nemá žádnou otevřenou ránu, takže si nemyslím, že jde o povrchové zranění.
,,Buď zticha, už nemluv." odpoví
Teď byl Jungkook ten, který s ohromnou silou bouchl do mříží, tyče se nepatrně zdeformovaly a od Felixe dostal tu stejnou odezvu, jako když rozbil lahev.
,,Odpověz mu kurva na otázku." řekne
Nadzvedl jsem svou ruku a jemně chytl tu jeho, potřeboval jsem totiž, aby se uklidnil, jelikož jeho chování nám není prospěšné.
Tvor se na mě okamžitě podíval, což mě donutilo nasucho polknout.
,,Já to ale nevím, nevím proč umírám!"
Ve vteřině se zvedl a opět bouchl do mříží, začal být více agresivní, až mě to vyděsilo. Jungkook pustil mou ruku, kterou obmotal kolem mého pasu a jedním pohybem mě odtáhl daleko od něj.
Pohotově jsem zachytil propisku, která začala padat z mého klína, setrvával jsem stále v tureckém sedu a zmateně jsem sledoval Jungkooka, který se vrátil zpátky a tím pádem mu stál čelem.
,,Klidně ti zkrátím to čekání na smrt, pokud na něho ještě jednou zvýšíš hlas." zavrčí
Zhluboka jsem vydechl a pomalu se postavil, když mi došlo, že naše debata je definitivně u konce.
Předpokládal jsem, že se Felix stáhne, jelikož se Jungkooka bojí, ale to se nestalo.
,,Kam jsem se to dostal? Zabil by jsi vlastního vrstevníka kvůli podělanému jedinci?" optá se
Nepříjemně jsem se ošil, když vyslovil tahle slova. Svým způsobem oprávněně, připadá mu nejspíše podivné, že tvor chrání člověka a vyhrožuje svému druhu.
Nemohl jsem vědět, jak se Jungkook zatvářil, jelikož mi stál zády, ale uslyšel jsem jeho sarkastický smích a dal bych ruce do ohně za to, že jeho oči září hněvem.
,,I kdyby jsi byl čokl nebo obyčejný člověk, je mi to u prdele. Mám ho rád, takže na něho kurva nezvyšuj hlas." odpoví
Mé srdce vynechalo úder a v tuhle chvíli jsem nevnímal nic jiného, pouze si přehrával jeho slova, stále dokola.
Nikdy předtím nevyslovil něco takového, nikdy mi neřekl do očí milá slova či vyloženě city, který v něm vyvolávám.
Ačkoliv tahle situace byla hrozná, tak jeho slova mi připadala nesmírně krásná.
Měl jsem nutkání za ním jít či mu na to aspoň něco říct, ale náhle trhl hlavou směrem ke dveřím, ihned jsem se podíval na svoje hodinky a uvědomil si, že přichází pan Jin, aby se uskutečnil přesun.
Jungkook o tom ovšem věděl, již se nemusím strachovat o to, že někdo přijde a on bude venku, poslušně se vracel za mříže, když uslyšel hlasy na chodbě, možná i kvůli tomu, abych já z toho neměl problém.
,,A teď uhni z cesty." dodá
Felix chvilku ještě stál na stejném místě, ale jakmile Jungkook uchopil přední tyče, tak uhnul na druhou stranu a sedl si do rohu.
Jungkook se vrátil za mříže, narovnal za sebou tyče a elegantně se o ně opřel, dívající se na mě. Natáhl svou ruku, směrem ke mně, což mě donutilo rozpohybovat svoje nohy a dojít k němu.
Ihned mě chytnul a na malý moment si se mnou propletl prsty, což mi připadalo obzvlášť milé.
,,Přijdeš pak?" optá se
Stále v rozpacích jsem kývl a jakmile jsem zaslechl první pípání, tak jsem ho chtěl pustit a ustoupit ke svému stolů, ale na poslední chvíli mě trhl zpátky a přes mříže byl schopný mi darovat polibek na nos.
Věnoval mi nepatrný úsměv a již definitivně pustil mou ruku, abych mohl odejít, přesně ve chvíli, kdy se kovový dveře otevřely.
⎯
Zdravím sluníčka 🖤
Trošičku nestíhám (žádná novinka), v pátek jsem jela po noční do svého starého domova, byla jsem vzhůru nějak třicet hodin a můj mozek už nefungoval, takže jsem se ke psaní nedostala
Každopádně mám chuť napsat klidnější díl, Jungkookovi romantika sice moc nejde, ale mohli bychom jim dopřát aspoň chvilku klidu, jestli budete pro
