Oops! Ang larawang ito ay hindi sumusunod sa aming mga alituntunin sa nilalaman. Upang magpatuloy sa pag-publish, subukan itong alisin o mag-upload ng bago.
,,Neodpovídá, ani na jedinou zprávu." zašeptám
Trochu jsem obměnil svůj stereotyp, již se nenahrávám v noci, ale hned ráno, co se probudím. Bývám s Jungkookem až do doby, než zapadne Slunce a tím pádem nemám tolik času na to, abych utřídil svoje myšlenky, který následně vyřknu nahlas.
Hoseok mě nesmírně trápil, už jsou to dva týdny, co odjel z STU, vždy jsme si spolu psali, aspoň tedy dvakrát během týdne, aby mi sdělil novinky z našeho světa, ale rázem je ticho.
,,Nejhorší na tom všem je, že mu to vyčítám." dodám
Cítil jsem se kvůli tomu opravdu špatně, chvilkama jsem měl pocit, že jsem tím pádem hrozný člověk, ale nedokázal jsem s tím nic udělat.
,,Přeci jenom miluji Jungkooka, který je unikátní, ale ostatní ho považují za bestii."
Na moment jsem se odmlčel, abych si mohl přesednout do lepší polohy na sezení. Letmo jsem zvedl zrak, dívající se ven z okna, obloha byla temná a blížila se další bouřka.
,,Jsem v jeho očích taky bestie? Nebude schopný mě mít rád i přes mou chybu?"
Nedokázal jsem pochopit, že po těch letech mě zavrhnul jenom kvůli tomu.
Hodinky na mém zápěstí zavibrovaly, bylo načase se zvednout a pustit se do práce. Ukončil jsem nahrávání a pomalu opustil pokoj, abych se dostal k výtahu a poté i na chodbu, kde bylo vcelku rušno kvůli vizitě.
Nakouknul jsem do otevřených dveří, abych mohl zamávat Jiminovi, který zrovna snídal, ale jakmile mě spatřil, tak vyčaroval úsměv, krapet těžko, vzhledem k tomu, že měl plnou pusu, ale napříč k tomu mi zamával zpátky.
Pokračoval jsem dál, obloukem jsem se vyhnul dveřím, kde sídlí Felix a z dálky pouze kývl na pana Jina, ale ihned postoupil dál.
Heslo, které bych dokázal odříkat z paměti i ve tři ráno, jsem zadal a během toho si rychle prohrábnul vlasy, za účelem vypadat vizuálně lépe a až poté vstoupil dovnitř.
S úsměvem jsem chtěl pozdravit chlapce v místnosti, slova mě ovšem rázem přešla, když jsem ho uviděl sedět na lince, kousek od mého stolů.
Musel jsem zakrýt nos nad tím nesnesitelným zápachem, po který se mi začala motat hlava.
,,Já už jsem si myslel, že nemůžu být dokonalejší a mrkej na to, jsem dokonce i chemik." řekne
Držel nádobu, která byla úplně plná a ihned jsem si kolem něho všiml prázdných lahviček od různých chemikálií a roztoků.
,,To si děláš srandu."
Ihned jsem si odkašlal, jakmile jsem vyslovil tuhle větu. Pohotově jsem k němu přistoupil a nádobku si převzal k sobě, na hladině se tvořila kdyby tlustá vrstva pěny, která při každém pohybu ze sebe vypouštěla výpary, který byly vysoce toxický a raději ani nechci vědět, jaký žíraviny smíchal k sobě.
