Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Včera jsem porušil svůj stereotyp, nedokázal jsem zapnout nahrávání, takže mi nezbývalo nic jiného, než to provést dneska ráno.
,,Pozval jsem Hoseoka, hrozně moc se na něho těším." promluvím
Neviděl jsem ho přes tři měsíce, nehledě na to, že mám v STU dost svých starostí, tak stále mi nesmírně chybí, jelikož to byl můj nejbližší kamarád od dětství.
,,Doufám, že si ho Jungkook oblíbí." dodám
Je to hloupá myšlenka, ale záleží mi na tom. Přeci jenom předpokládám, že až společně utečeme, tak Hoseok mi podá pomocnou ruku, aspoň ze začátku a tím, že už Jungkook dokáže komunikovat s Yoongim, tak se domnívám, že si najde cestu i k němu.
Letmo jsem se podíval na svoje hodinky, bohužel jsem musel ukončit nahrávání, jelikož už bylo půl osmé.
Pomalým krokem jsem opustil svůj pokoj a přivolal výtah, který mě zavedl do přízemí, ačkoliv bych ty schody mohl hravě sejít, tak po ránu na to většinou nemám energii.
Na chodbě bylo poloprázdno, tím, že je zde pouze polovina personálu, tak se zrušila ranní porada a zachovala se jenom vizita, která se mě již netýká.
Rozešel jsem se ke kovovým dveřím, ale náhle se přede mnou zjevil blonďák.
,,Dobré ráno, mohu tě požádat o pomoc s papírováním? Trochu nestíhám." řekne
Yoongi byl momentálně v pozici zástupce, měl mnohem více práce než kdysi a evidentně byl časově vytížený, což jsem chápal.
,,Samozřejmě, jenom nejdříve půjdu pozdravit Jungkooka." odpovím
Dělával jsem to takhle pokaždé, i tenkrát co jsem chodil na poradu, tak nebyl den, abych se předtím nestavil u něho.
,,Fakt to spěchá." řekne
Byl značně nervózní, nechápal jsem kvůli čemu, zda toho má opravdu hodně či za tím stojí něco jiného. Ať už to bylo jakkoliv, tak jsem nakonec kývl a následoval ho do jeho kanceláře.
Málem to se mnou seklo, když jsem spatřil štos papíru na jeho pracovním stole, ale chtěl jsem být nápomocný, takže bez jediného slova jsem se usedl ke stolů.
Yoongi po chvilce opustil místnost, aby mohl na vizitu a já tím pádem zůstal sám v kanceláři, kde jsem se zdržel několik hodin.
‐
Promnul jsem si krk a v kantýně se stavil pro pití, bolely mě oči a několikrát jsem musel intenzivně zamrkat, abych vůbec dokázal zaostřit na dálku.
Papírování není pro mě, hlavně mě nebaví sedět na jednom místě tři hodiny, ale jsem rád, že to mám již za sebou a mohu konečně za černovláskem.
,,Hotovo?"
Krapet mě vyděsil hlas, který jsem neočekával. Dopil jsem čaj, kelímek jsem vyhodil do koše a s jemným úsměvem kývl na blonďáka.
,,Děkuji ti." dodá
Pošlapoval na místě, ocas si obmotal kolem své pravé nohy a podíval se na svoje hodinky. Dneska byl vskutku zvláštní, ale možná jsem si to pouze namlouval.
,,Rádo se stalo, kdyby cokoliv, tak dej vědět." řeknu
Měl jsem v plánu ho obejít a konečně se rozejít ke kovovým dveřím, ale jeho hlas mi v tom zabránil.
,,Vlastně bych ještě něco potřeboval."
‐
,,Nenávidím ho." zašeptám
Připadal jsem si špatně, že již mluvím sám pro sebe, ale byl jsem frustrovaný. Opravdu jsem nepředpokládal, že jako vědec, který získal diplom na té nejlepší univerzitě bude uklízet nepořádek.
Nemám nic proti úklidu, ale tahat těžký bedny do sklepa není práce, která by mě naplňovala. Nevím, zda Yoongi doopravdy nic nestíhá nebo se chce za něco mstít, ale pokud mi dnes zadá ještě nějaký úkol, tak ho budu muset slušně poslat do teplejších krajin.
Poslední bedna byla snad ještě těžší než ty předchozí, možná za to mohla i má vyčerpanost, ale už mě to vskutku přestávalo bavit.
Zhluboka jsem vydechl, když jsem uklidil poslední bednu a opět jsem se mohl vrátit nahoru. Všichni již obědvali, nehledě na to, že jsem pociťoval též hlad, tak nutkání jít za Jungkookem byl mnohem větší a nechtěl jsem se již zdržovat.
Rychlým krokem jsem se vydal ke kovovým dveřím, ale zamrzl jsem v pohybu, když jsem spatřil blonďáka, který zrovna opouštěl místnost.
Nebylo mi zcela jasné z jakého důvodu se u něho stavoval, není to jeho subjekt, ale nechtěl jsem nad tím zbytečně přemýšlet.
Yoongi byl krapet překvapený, když mě spatřil a pootevřel svoje rty, ale já ihned nadzvedl svůj ukazováček, abych ho přerušil.
,,Ne, už nebudu nic dělat." řeknu
Na moment semkl rty k sobě, ale následně se pousmál a narovnal svá ouška. Přistoupil ke mně, uchopil mé zápěstí a jedním pohybem mi ruku narovnal, volně podél těla.
,,Neboj, už po tobě nic nechci, hlavně si to užij." odpoví
Naposledy se na mě usmál, obešel mě a ztratil se mi z dohledu. Moc jsem mu nerozuměl, každopádně jsem byl nesmírně rád, že už nebudu muset nic dělat.
Vyhrnul jsem si rukáv, léto již bylo dávno u konce, počasí bylo pochmurné a neustále pršelo. Černá mikina mi však dopřávala příjemný komfort a nesmím zapomenout přinést Jungkookovi teplejší oblečení, jelikož v laboratoři se okno nezavírá, aby měl čerstvý vzduch, ale nejsem si jistý, zda mu to nevadí.
S myšlenkou, že se ho na to budu muset optat, jsem zadal číselné heslo a dneska poprvé vstoupil do místnosti.
Zůstal jsem však stát zaraženě u dveří, který se za mnou po chvilce zavřely, a překvapeně hleděl před sebe. Vzduchem se nesla krásná vůně, díky zapáleným svíčkám a také květin.
Stoly byly odsunutý více ke kraji, tím byl uprostřed více prostoru a na zemi jsem spatřil deku, společně s několika polštáři.
Lehce jsem se polekal, když se kolem mého pasu obmotaly ruce a na krku jsem ucítil jeho horký dech.
,,Kvůli tobě tady čuchám ty posraný květiny, takže si toho važ." zašeptá
Mlčel jsem, stále se díval před sebe a konečně mi došlo, proč se Yoongi choval takhle. Dal mi nesmyslný úkoly, aby mě zaměstnal, jelikož mi je jasné, že Jungkook by nedokázal sehnat svíčky či květiny sám, blonďák mu pomáhal.
Pomalu jsem se otočil a pravou ruku mu obmotal kolem krku, abych ho mohl pohladit zezadu ve vlasech.
,,Proč jsi to udělal?" optám se
Nerozuměl jsem tomu, kvůli mně byl ochotný zaplnit celou místnost vůní, kterou nenávidí. Nemůže jít ven, jako obyčejný pacient a tak vytvořil piknik uvnitř, což bych do něho nikdy neřekl.
,,Chtěl jsem tě potěšit, andílku."
⎯
Zdravím sluníčka 🖤
Další díl bude jenom o taekook teda, snad vám nebude vadit kapitola, kde bude více dialogu... Smut vám vyloženě neslibuji, neříkám, že to bude bez nějakých momentu, ale ještě uvidím, zda se k tomu opět přinutím.
