Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Nejsem si jistý, jak dlouho již sedíme na zemi, nepřetržitě jsem ho hladil po jemných vlasech a u toho se s ním kolébal ze strany na stranu, aby se uklidnil.
Chtěl jsem mu pomoct, ale tímhle způsobem jsem pomáhal i sám sobě. Kdysi jsem nesmírně doufal, že ukáže svou lidskou stránku mnohem intenzivněji, ale teď, když sleduji jeho tělo, které se neustále klepe a jeho oči, který jsou napuchlý od pláče, jsem si uvědomil, že mám raději toho sebevědomého kluka, který se nenechává ničím odradit.
Potřeboval si vnitřně ulevit, držel to v sobě roky a věřím, že mu to pomůže.
Náhle zvedl svou hlavu a natočil ji ke kovovým dveřím, odkud se ozval tlumený zvuk. Nepatrně si popotáhl a zakroutil očima těsně předtím, než do místnosti vstoupil Yoongi.
,,Jungkook se bude muset vrátit za mříže, je vizita." řekne
Byl jsem rád, že již nepoužívá jeho přezdívku, která by ho v tuhle chvíli mohla nahněvat. Vděčně jsem kývl a pomalu se postavil ze země, společně s chlapcem, který se beze slov vrátil na určené místo a narovnal za sebou tyče.
Blonďák opustil místnost, já raději navlékl plášť a sedl si za počítač, aby to vypadalo, že pracuji, ačkoliv jsem to neměl v plánu. Během několika minut se dveře opět otevřely, avšak do místnosti vstoupila slečna, která zde pracuje již dva roky, ale nikdy se vizity neúčastnila.
,,Dobrý den, pane Kime."
Pozdrav jsem ji slušně oplatil, bylo zvláštní slyšet po dlouhé době své příjmení a zvyknout si na vykání.
Letmo se podívala na Jungkooka, který se opíral o mříže a upřeně ji zkoumal pohledem, který byl pro ní jistě nepříjemný. Slečna, na jejíž křestní jméno si již nevzpomínám, si obmotala svůj ocas kolem trupu a zapsala si poznámku do svého sešitu.
,,Všechno v pořádku?" optá se
Snažil jsem působit vřelým dojmem, ale pouze jsem kývl v souhlas. Jakmile usoudila, že je všechno tak, jak má být, tak se slušně rozloučila a opustila laboratoř.
Jungkook ještě chvilku sledoval kovový dveře a nadzvedl jedno obočí.
,,Smrdí." řekne
Postavil jsem se a bílý plášť jsem si sundal, následně odložil na židli a přistoupil k němu blíže.
,,Jako děvka? Nebo čokl?" optám se
Křivě se pousmál a roztáhl přední tyče, aby se mohl vrátit opět ke mně. Zakroutil však hlavou a usedl si na můj stůl, nedaleko ode mě.
,,Není to čokl, takže spíše jako obyčejná děvka." odpoví
Momentálně jsem mu nerozuměl, vím, že nemá rád hybridy nebo aspoň tomu všechno nasvědčovalo, jelikož i blonďáka velice často uráží.
