Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Přísahám Bohu jestli mu ublíží, tak ho vlastnoručně zabiju."
Uklidnit Yoongiho bylo poněkud náročné, riskoval neskutečně mnoho a kdyby nepřišel pan Jin, tak by dopadl hodně špatně.
Ale chápal jsem ho, v sázce je nevinný hybrid, kterého miluje a byl by schopný všeho, aby ho ochránil.
,,Co když se pleteš? Joon je sice hrozný člověk, ale možná nemá důvod Jiminovi ubližovat." řeknu
Nehledě na to, že Jimina nepovažuje za vzácného tvora, tak stále je jediný pacient v STU, který je pokojný a funguje naprosto normálně, nikdy neudělal nic špatného.
Jak by také mohl? Nikdy v životě jsem nepotkal osobu, která by byla tak čistá a laskavá, Jimin se sice někdy choval dětinsky, více než na svůj věk, ale v tom bylo to kouzlo a přenášel na ostatní pouze radost.
Blonďák svraštil obočí mnohem více, promnul si spánkovou kost a zhluboka vydechl, aby udržoval sám sebe chladný.
,,Řekl mi, že za chvilku odjíždí do vedlejšího okrsku pro nového tvora, kterému přidělí pokoj B3." zašeptá
Semkl jsem rty k sobě a poraženecky sklopil pohled do svého klína, pokoj B3 teď patří Jiminovi.
V místnosti nastalo ticho, oba jsme nejspíše přemýšleli a já se cítil více pod tlakem, jelikož ode dneška není v ohrožení pouze Jungkook, ale i Jimin.
,,Musíme vypadnout, Taehyungu." řekne
Věnoval mi odhodlaný pohled, kterému by se nedalo odporovat, ani bych nechtěl. Musíme vypadnout a to bez debat.
-
,,Noční hlídači začínají v devět a než se vystřídají s denní šichtou, tak to trvá deset minut."
Hltal jsem každé jedno slovo a u toho hladil Jungkooka ve vlasech, který ležel na mém stole a jeho hlava byla na mém klínu. Byl vskutku klidný, oči měl zavřený a s nepatrným úsměvem si užíval hlazení, které jsem mu nyní dopřával, ale stále bedlivě poslouchal blonďáka.
,,To není moc času." řeknu
Každá sekunda je v tuhle chvíli rozhodující, hlavně nemůžeme na nic spoléhat, jelikož se může stát, že nějaký hlídač se objeví na chodbě dřív, než by měl podle řádu.
,,Během deseti minut bych tě stihl ojet třikrát, andílku."
Má ruka se samovolně zastavila a zaraženě jsem sklopil pohled na černovláska, který schválně pootevřel jedno oko, aby viděl mou reakci, která se skládala z rudnutí a zavřených očí, abych snad měl pocit, že mě ani ostatní nevidí.
