Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Platí andílku, ale doufám, že ti je jasné, že v tom případě budeš muset ke mně."
Bál jsem se k němu vůbec přibližovat, ale bylo mi jasné, že jiné východisko není. Byl jsem lehkomyslný, ale ne natolik, abych se opovážil vstoupit přímo k němu, to nepřipadalo v úvahu.
,,Stačí, pokud svou ruku dáte do mezery, jak to máte v oblibě." odpovím
Schválně si dal ruce podél těla a odstoupil dozadu, měl v plánu mě nalákat dovnitř, ale to se mu nepodaří. Jeho samolibý úsměv mě začínal frustrovat, jeho pohled byl nesmírně pronikavý a dokázal mě tím značně rozhodit.
,,Škoda, doufal jsem, že budu mít po dlouhé době nějakou pěknou návštěvu."
Rychle jsem se otočil ke svému stolů a raději ignoroval jeho větu. Nasadil jsem si jednorázovou rukavici, kterou jsem ovšem nepotřel dezinfekcí, jelikož si nejsem jistý, zda by mu náhodou neublížila po kontaktu s kůží.
Na moment jsem se na něho opět podíval, poslušně stál přímo u skla a svou pravou ruku dal opravdu do mezery, jak jsem požádal.
Sledoval jsem jeho ruku, i z téhle dálky jsem jasně postřehl jeho vystouplý žíly, který byly viditelný i kvůli kontrastu s jeho bílou pokožkou.
Zvolil jsem tlustější jehlu, jeho struktura a funkce kůží mi byla neznámá, takže jsem chtěl mít jistotu, že hrot z nerezové oceli pronikne bez problému.
Pomalu jsem se k němu přiblížil, stále tak, aby na mě nedosáhl. Mlčky mě pozoroval, nejspíše vycítil můj strach, který se vůči němu zvětšoval.
Ve své pravé ruce jsem křečovitě svíral jehlu a přitom sledoval jeho černý oči, který zářily opět arogancí. Byl nevyzpytatelný, nemám ani tušení, co se mu odehrává v hlavě a co má v plánu.
Zhluboka jsem vydechl, udělal jsem posledních pár kroků a po chvilce odstranil tu zbylou vzdálenost mezi námi, takže kdyby chtěl, tak by mi již mohl ublížit.
On se ovšem ani nepohnul, pouze se na mě díval. Měl jsem pocit, že pokud by se jenom lehce pohnul, tak dostanu infarkt.
Původně jsem mu chtěl nahmatat správnou žílu, ale to bych se ho musel přímo dotknout a to jsem nechtěl riskovat. Pomalu jsem začal zvedat svou pravou ruku, abych to měl co nejrychleji za sebou, ale periferně jsem spatřil jeho úsměv.
Než jsem si to stačil uvědomit, tak jsem zasyčel bolestí, když se jeho levá ruka objevila kolem mého krku a silně začal tlačit na mou ránu, která byla stále citlivá.
,,Jsi tak hrozně pitomý, andílku."
Shoduji se s jeho výrokem, avšak mi bylo od začátku jasné, že to nepůjde hladce. Zamlžilo se mi před očima, když zesílil sevření a nejspíše tím poškodil mé stehy, jelikož jsem vnímal štiplavou bolest, která se zvětšovala.
Silněji jsem sevřel jehlu a okamžitě mu ji zabodl do ruky, kterou mě svíral. Udělal trhavý pohyb, jelikož to neočekával a tím pádem mi poskytl možnost se mu vysmeknout.
Nemotorně jsem ustoupil dozadu a sledoval jeho oči, který rázem nabraly rudý odstín a pomalu si začal vytahovat jehlu, kterou jsem mu zabodl do pokožky mnohem hlouběji, než jsem měl původně v plánu.
Nevydal ze sebe žádnou odezvu, která by značila bolest a jehlu naštvaně odhodil pryč, která s jemným zacinkáním dopadla na zem, kousek ode mě.
Zaraženě na mě hleděl, jakmile jsem se sehnul a opatrně zvedl předmět na kterém se leskla tmavá, červená barva, kterou jsem tolik potřeboval.
,,Ne tolik, jak si myslíš." odpovím
Jeho oči nabraly původní odstín, celý jeho postoj se uvolnil a vykouzlil úsměv, když si uvědomil, že mu již nevykám, přesně tak, jak jsem slíbil.
⎯
Zdravím sluníčka 🖤
Vzala jsem si osobní volno v práci, jelikož poslední dobou to tam je hrozné, psychicky a především fyzicky jsem dost vyčerpaná, takže teď potřebuji pár dní klidu.
Takže si poklidně budu popíjet čaj s mlékem a budu psát, jelikož je to jediná věc, která mě stále baví
