Ops! Esta imagem não segue as nossas directrizes de conteúdo. Para continuares a publicar, por favor, remova-a ou carrega uma imagem diferente.
Rozdrtil ji.
,,Ups."
Jeho odezva mě nesmírně frustrovala, odrážela falešnou zájem a lítost. Její mrtvé tělo skončilo na zemi, kam ji surově zahodil, lehce se protáhl, ale nadále zůstával ležet.
Pociťoval jsem hněv, neměl nejmenší důvod se takhle zachovat.
,,Bylo to opravdu nutné?" optám se
V místnosti rozezněl jeho arogantní smích, ale absolutně se nevyjádřil. Nahněval mě, svým způsobem mám pozorovat jeho chování, mohu provést další poznatek, ale uvnitř jsem doufal, že si s ní bude hrát jako obyčejný hybrid a po chvilce ji nechá být, stejně tak jako Jimin.
Nasadil jsem si rukavice a přistoupil k myšce, abych odstranil její tělo a následně jsem začal uklízet krev, která pošpinila podlahu. Momentálně jsem nevěnoval pozornost tomu, že jsem kousek od něj.
Natočil svou hlavu mým směrem a s pohrdáním mě sledoval, jak jsem po něm uklízel. Krvavou látku jsem hodil do koše, také hned jednorázové rukavice a zhluboka jsem vydechl, abych odstranil frustraci, která ve mně panovala.
,,Běž zpátky na své místo, prosím" řeknu
Potřeboval jsem mu jít vyzvednout potravu, nemohl jsem riskovat, že uteče, ačkoliv byl nyní v klidu, tak u něho nemám nikdy jistotu.
Náhle se posadil a zaklonil svou hlavu více dozadu, tím odhalil svůj ohryzek, který byl v téhle poloze mnohem viditelnější.
,,Drž hubu, nebudeš mi rozkazovat."
Byl jsem vždy nesmírně klidný, nenechal jsem se rozhodit kvůli maličkostem, ale on byl tak nehorázně tvrdohlavý, že mě to až ubíjelo.
,,Nebyl to rozkaz, pouze přátelská žádost." odpovím
V STU jsem teprve dva týdny, avšak mám pocit, že mi docházejí síly. Roky jsem se vyvíjel pouze kvůli tomu, aby mě sem vzali, ale jakmile jsem se zde ocitl, tak mi pomalu začíná docházet, že na to zkrátka nemám.
,,Přátelskou žádost si strč do prdele."
Sledoval jsem jeho ledový pohled a rudý oči, který mi vždy naháněly hrůzu. Každý den pracuji na vitamínech, snažím se mu vytvořit vakcínu, aby byl v pořádku, ale je to k ničemu.
Spím pouze pár hodin a začíná mě unavovat, že nespolupracuje. Nepůjde to, s ním ne.
,,Asi bych měl, že? Uvědomuješ si, že se chováš jako imbecil, ale je ti naprosto jedno. Snažím se ti pomoct, opravdu, ale pokud se nezačneš chovat normálně a nebudeš se mnou spolupracovat, tak se tě vzdám jako subjekt a vrátíš se zpátky za sklo."
Cítil jsem lehkou úlevu, když jsem mohl vyslovit svoje pocity a absolutně jsem nepomyslel na následky. Mohl jsem ho nahněvat svými slovy, ale nelituji toho.
