Oups ! Cette image n'est pas conforme à nos directives de contenu. Afin de continuer la publication, veuillez la retirer ou télécharger une autre image.
,,Dneska Vám to moc sluší, pane Kime."
Vřele jsem se pousmál na hybrida a jemně ho pohladil po vlasech.
,,Děkuji Jimine."
Sklopil ouška a šťastně se pousmál, po chvilce mi však zamával na rozloučenou a vydal se opět po dlouhé chodbě, aby se mohl dostat ven na zahradu.
Dneska byl vskutku krásný, letní den. Podíval jsem se na druhou stranu, kde blonďák diskutoval se svými kolegy, ale jakmile mě spatřil, tak se omluvil a přistoupil ke mně.
Počkal až kolem nás projdou dvě slečny, na který slušně kývl a následně mi začal věnovat svou pozornost.
,,Slyšel jsem o té události s Minzy, mrzí mě to."
Netěší mě, že o tom vědí všichni, ale jsem rád, že již na mě hledí spíše lítostivě, než s odporem.
,,V pořádku, hlavní je, že se to již vyřešilo." odpovím
Na tu situaci bych nejraději zapomněl a už se k tomu již nevracel. Letmo jsem se podíval na své hodinky, ale během vteřiny mi do nosu udeřila známá vůně, která mě donutila zvednout pohled.
Překvapeně jsem hleděl na hnědovlásku, která mlčky prošla vedle nás a odešla do kantýny.
,,Pan Joon ji nemohl vyhodit, je to jediná specialistka v STU." řekne
Tahle zpráva mě nepotěšila, avšak jsem tomu jistým způsobem rozuměl, nehledě na to, že mě obvinila, tak bez ní by museli STU zavřít, jelikož by personál nedostával vakcínu proti onemocněným a výzkum by byl u konce.
Z nějakého důvodu jsem pociťoval jistou nervozitu, když jsem se po několika minutách rozloučil s Yoongim a objevil se před kovovými dveřmi.
Jungkook byl nepředvídatelný, nevěděl jsem, zda se bude vůči mně chovat stejně či projeví více svou lidskou náturu.
Již mi je zcela jasné, že mi neublíží, avšak se bojím toho, že místo toho mě zraní psychicky a ošemetně jsem si vytvořil náklonnost k někomu, kdo tenhle pocit nikdy nezažil a tím pádem nemá tušení, jak ho projevit.
Zhluboka jsem vydechl a po dvaceti sekundách vstoupil do místnosti, kde bylo krásné, jemně oranžové světlo díky Slunci.
Jungkook ležel na mém stole, oči měl zavřený a nejspíše se unášel spánkem, jelikož na mě vždy promluvil, když zaznamenal můj příchod.
Potichu jsem svůj batoh položil na židli a pomalým krokem k němu přistoupil. Pousmál jsem se při pohledu na jeho uvolněný obličej a jeho bledá pokožka, která byla vystavená slunečním paprskům, mě donutila nevědomky zvednout mou ruku v úmyslu ho po ní pohladit.
