Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Můj pokoj mi dnes připadal poněkud útulný a to ticho mě nedráždilo jako obvykle, ba naopak dodávalo příjemný pocit klidu.
Převlékl jsem se a do skleničky si natočil čistou vodu, kterou jsem následně odložil na noční stolek, pravidelně mívám v noci žízeň a již mě začíná unavovat to nehezké vstávání z vyhřátých peřin.
Otevřel jsem okno, aby do místnosti pronikl teplý vánek a také si pustil hudbu, která je přísně zakázaná, ale momentálně jsem měl potřebu si zavzpomínat na staré časy a poslouchat nějakou melodii.
Ihned jsem si usedl ke svému stolů a zapnul nahrávání, byl to pro mě již jako stereotyp, nikdy jsem nešel spát bez toho, aniž bych nevyřkl své myšlenky nahlas.
Chvilku jsem sledoval červené světýlko, které blikalo v pravidelném intervalu a dávalo mi signál, že už mohu hovořit.
Poupravil jsem si šedou mikinu, která mě držela v teple a pohled jsem upřel k oknu, abych se nemusel dívat na sebe.
,,Mám pocit, že tyhle nahrávku jsou pouze o něm." řeknu
Byla to pravda, poslední dva měsíce nemluvím o nikom jiném, což mě svým způsobem udivuje. Zahleděl jsem se do dáli, Měsíc dnes zářil obzvlášť nádherně a dopřával mi více světla.
,,Každý den mě něčím překvapuje, v mých očích je opravdu kouzelný a má tolik unikátních podob."
Pokaždé si představuji jeho tvář a vždy se mi u toho na rtech usadí úsměv, jelikož je čím dál, tím více laskavější.
,,Dneska mi řekl, že mě má rád. Vím, že to už nejspíše nikdy neuslyším, ale nevadí mi to."
Nesmírně jsem si vážil toho, že se mi otevřel zcela jiným způsobem a ač nerad, tak kvůli mě byl ochotný projevit i svou křehkou stránku.
,,Jeho milá slova mě donutila si něco uvědomit, nebo spíše konečně připustit." promluvím
Na moment jsem se odmlčel a navlhčil jsem své suchý rty, než jsem se opovážil opět promluvit a tím definitivně potvrdit svoje pocity.
,,Miluji ho."
‐
,,Kurva, ne. Jdi s tím do hajzlu."
Zakroutil jsem očima, když doslova utekl do rohu a znechuceně se na mě díval. Já jsem se k němu ovšem začal přibližovat a ze všech sil jsem se snažil udržet vážný výraz, ačkoliv při pohledu na jeho vyděšený obličej to bylo poněkud náročnější.
,,Nic ti neudělá, přísahám." odpovím
Více se nalepil na stěnu, nepatrně se přitom bouchl do hlavy a s odporem vycenil špičáky, kdyby mu to snad mělo pomoci.
