Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
,,Se vší úctou pane Joone, odmítám mít na starosti EOB."
Jsem tu teprve třetí den a již vedu nepatřičnou diskuzi s mým velitelem. Obdivuji ho, stejně tak i jeho výzkumy, avšak si myslím, že nyní chce provést špatné rozhodnutí.
,,Jste jediný, kdo dokáže vyprodukovat protilátku přirozenou cestou, též jsem četl Vaší složku, máte perfektní lékařský poznatky, který spojujete se starou psychologickou metodou." řekne
Na své dosavadní vzdělání jsem byl hrdý, ale zatím jsem se nikdy nesetkal s opravdovými tvory.
,,Vážím si Vašich slov, ale nemám žádnou praxi a připadá mi vskutku riskantní, abyste mi dal na starost tu nejhorší bestii, která se nachází v STU."
Stále mám v hlavě jeho černý oči, který mi nahání strach a pocit, že je schopný ublížit lidské bytosti mi nedělá zcela dobře. Uvědomil jsem si, že bych se tomu stejně nevyhnul, avšak jsem doufal, že to bude až časem.
Namjoon si zkřížil ruce na hrudi, ale věnoval mi pohled podle který jsem usoudil, že se nad mými slovy přeci jenom zamyslel.
,,Min Yoongi Vám nebude k dispozici, vzhledem k tomu, že jeho smysly reagují na EOB příliš citlivě." promluví
Svým způsobem jsem pociťoval zklamání, Yoongi je totiž jediný, který se mnou komunikuje. Avšak jsem tomu rozuměl, již včera to snášel špatně a to jsme se v místnosti zdrželi pouze pár minut.
,,Ale můj věrný kolega se má vracet za pár dní, bude Vám se vším pomáhat. Do té doby se seznamte s EOB, musí si zvyknout na Vaší přítomnost." domluví
‐
Nehybně jsem stál u číselného kódu, třásly se mi ruce a opravdu jsem se bál vstoupit dovnitř. Není mi zcela příjemné tam chodit individuálně, včera jsem měl aspoň nějakou jistotu od mých kolegů.
,,Zapomněl jste na heslo, pane Kime?"
Podíval jsem se na hlídače, který postával kousek ode mě, hlídající tak chodbu a především kovový dveře.
Připadal jsem si trochu ostudně, jelikož zde postávám déle, než bych měl.
,,Ne, ale děkuji Vám za starost." odpovím
Donutil jsem svou ruku k pohybu a naťukal číselné heslo, tím pádem se dveře ihned otevřely a já tak mohl vstoupit dovnitř.
Detektory mě během sekundy zaznamenaly a poskytly mi světlo.
,,Tvé bijící srdce je kurevsky hlasité, je to hrozně otravné."
Tvor se nyní nenacházel v rohu jako včera, ležel na zemi, oči měl však zavřený, kdyby až doteď spal. Měl senzační sluch, ihned jsem to přirovnával k hybridům, avšak ani oni nejsou schopni postřehnou reakci na zvýšenou nervozitu.
Mluvil pomalu a v hlase se mu neodrážela silná arogance, jako včera. Možná doopravdy nebude tak zlý, jak jsem původně předpokládal.
,,Zdravím, jsem Kim a budu Vás mít na starosti." řeknu
Zhluboka jsem dýchal, aby se má tepová frekvence vrátila do normálu, nechtěl jsem ho zbytečně nahněvat, jelikož nyní působil klidným dojmem.
Náhle se začal zvedat, což mě na chvilku vyděsilo, ale došlo mi, že se nemusím ničeho obávat, jelikož je za sklem.
Opřel se o transparentní materiál a svou ruku položil opět do mezery, takže ji měl venku. Nepřipadá mi úplně chytré, že mu poskytly takovou volnost, ale nejspíše nemohli jinak, jelikož potřebují mu předávat léky a potravu.
,,Unavuje mě, jak mi tu všichni vykají, radím ti andílku, aby jsi aspoň ty přestal."
Nemohu, bylo by to proti právním předpisům. Namjoon mi sdělil, že se sním mám seznámit, ale neposkytl mi žádný instrukce, takže mi nebylo zcela jasné, jak bych to měl provést.
Člověkem je pouze vzhledově, jistě se s ním nemohu bavit o počasí či o politice. Udělal jsem několik kroků dopředu, umělé světlo mi dráždilo oči, ale nebylo zde okno, které by do místnosti pustilo sluneční paprsky.
Sledoval každý můj pohyb, měl jsem pocit, že vnímá každý můj nádech, cítil jsem se kvůli tomu dosti nepříjemně.
,,Jak jste se vyspal?" optám se
Ignoroval jsem jeho předchozí větu. Stále jsem se snažil působit přátelským dojmem, aby mi začal jistým způsobem důvěřovat.
Náhle ze sebe vydal prapodivný zvuk, znělo to jako bolestné kňučení. Hlavu sklopil dolů k zemi, ale hlasitost se zvyšovala a v mém těle panovala nejistota, jelikož vypadal, že trpí.
Ihned jsem přistoupil k němu, bál jsem se, že je oslabený kvůli včerejšku, kdy nedostal žádnou potravu. Během sekundy se jeho dlaň ocitla kolem mého krku a se silou mě přirazil na sklo, takže jsem se nemohl pohnout.
Nejistotu vystřídal strach o můj život, jakmile zvedl opět pohled a jeho oči nabraly rudý odstín. Tekly mi slzy, když vysunul svoje drápy, který zaryl do mé pokožky v oblasti krku, nehorázně to bolelo, ale nedokázal jsem se mu vysmeknout.
,,Přestaň mi kurva vykat." zavrčí
Silně jsem zatnul čelist, abych zabraňoval bolestné odezvě, která ho vnitřně jistě uspokojuje. Prudce trhl rukou, tím pádem jsem spadl na zem a ihned jsem svou ruku přiložil k ráně, kterou mi způsobil.
Neskutečně to pálilo, kdybych měl na sobě kyselinu, která mě rozežírá. Jeho toxiny se dostaly do mého krevního oběhu a kdybych v sobě neměl vakcínu, tak jsem již dávno mrtvý.
Pomalu a nestabilně jsem se zvedl, na skle zůstala malá kapka mé krve, kterou bych měl utřít, avšak nyní jsem neměl sílu se tím zabývat.
Jeh rudý oči zářily hněvem a pohrdáním, chtěl mi dokázat, že nade mnou převládá, ale to jsem mu nemohl připustit. Nesmím mu ukazovat strach.
,,Omluvte mě."
Zatnul pravou ruku v pěst a s ohromnou silou praštil do skla, až vytvořil ozvěnu v místnosti. Zuřil, jelikož jsem mu nevyhověl.
Otočil jsem se a pomalým krokem jsem opustil místnost, kde jsem bohužel nebyl naposledy.
⎯
Zdravím sluníčka 🖤
Další kapitoly již budou zajímavější a více si rozebereme každou postavu
