Nevydařený Pokus O Lásku

18. Divoká Louka

„Aragorne, já-" zaslechla jsem, a po těle mi projela husina, když jsem uslyšela ten hlas. Pomalu a nenápadně jsem se od Aragorna odtáhla, aby to nevypadalo, že něco skrývám. Podívala jsem se na Legolase, který se hned zakuckal. „ehm... Omlouvám se, jen jsem se chtěl zeptat, jestli se nechceš najíst. Přeci jen jsi dlouho nejedl" Legolas se zklidnil a zase nahodil výraz, že ho to nezajímá. Aragorn si jen přikývl. „přijdu" odpověděl, a Legolas se jen pouklonil. Před svým odchodem se na mě krátce podíval, a rychle odešel. Hlasitě jsem vydechla a podívala se na Aragorna, sedícího vedle mě. „no... Co si musel myslet?" zaspytovala jsem. „je dobře, že nás takhle viděl" pronesl Aragorn. „dobře? A to proč?" udivila jsem se. „teď máš něco, díky čemu máš naléhavý důvod si s ním promluvit. A tam ho pak můžeš... Svádět" dořekl Aragorn a zase se na mě podíval. „tak fajn. A myslíš, že jsem taky pozvaná na to jídlo? Mám celkem hlad" zasmála jsem se. „určitě" pousmál se Aragorn a vstal. Postavila jsem se po něm, a pomalým krokem jsme odešli do místnosti, kde by se měli nacházet.

Aragorn mi otevřel dveře a nechal mě projít. Viděla jsem tam u stolu sedět Gimliho, Derima a Legolase. Jediný Derim seděl k nám čelem, ostatní k nám byli otočení zády. Když se Legolas ohlédl a viděl mě, svěsil hlavu a díval se jinam. Neměla jsem navybranou. Přišla jsem k jejich stolu a posadila se vedle Derima, naproti Legolasovi. Aragorn přišel chvíli po mně, a posadil se vedle Legolase z druhé strany, než seděl Gimli. „pokud vadí, že jsem přišla kvůli tomu, že jsem holka... Tak to nevadí... Jelikož" koukla jsem na Derima a drcla ho do ramene. „jsem babochlap" mrkla jsem na něj. Derim se jen pousmál ale nevěnoval mi ani jeden pohled. „co je ti?" chytla jsem mu na rameno, protože mi ho bylo nějak líto. „ale nic... Všechno, na co ses teď zeptala, víš" pronesl bez života. Jen jsem ho pohladil po rameni a lítostně se pousmála. „tak babochlap, říkáš? To tě jako princeznu musí chlapy teda obdivovat" zasmál se Gimli. „no to taky obdivují. Jsem totiž očkem tak nenápadná, že jim ani nedojde, že jsem chlap... Páč jsou tak natvrdlí-" „-kdo?" zeptal se Legolas. „mí poddaní" usmála jsem se. Legolas jen nadzvedl své až černé obočí. „nevíš, že jsem tvá princezna?" udivila jsem se vznešeně. Po chvilce mi ale došlo, jak to vyznělo. „to... Mělo vyznít jinak, ale... Ah, čert to vem" mávla jsem rukou a podívala se do blba.

Zanedlouho nám opět někdo přinesl jídlo, a my pěkně pojedli. Až jsme jen odpočívali, Aragorn se začal bavit s Derimem. Legolas s Gimlim se taky někdy přidali, ale já jen znuděně posedávala. Najednou mě něco podivného napadlo. Zvedla jsem hlavu, a začala se na všechny usmívat, aby to vypadalo, že je poslouchám a bavím se. Nenápadně jsem si vyzula jednu botu a položila ji na zem. Začala jsem klidně natahovat nohu vpřed a namířila ji dolů. Jen co jsem se dotkla Legiho nohy, nebylo cesty zpět. Pomalu jsem se šlapkou jela po jeho noze nahoru, a pak zase dolů. Při tom jsem se sem tam koukla na Legolase, který na chvíli zavřel oči a vydechl. Pak je zas otevřel a i se svým krásným pohledem koukl na mě. Když jsem opět jela nahoru, odvrátil zrak, aby to nevypadalo nápadně. Tak moc jsem ho chtěla políbit, plus ten jeho až vzrušený výraz tomu přidával hodně příjemnou atmosféru. Najednou jsem cítila, jak mě po mé šlapce začal pomalu hladit. Nechala jsem ji tedy chvíli víc nahoře, aby se nemusel tak sklánět, když s ní pojedu zas dolů. On se na mě opět podíval a nevědomky se pousmál. Hned zase odvrátil zrak, a já opět začala se šlapkou jezdit po jeho noze nahoru a dolů. Nenápadně jsem se podívala na Derima, který se ale zaujatě bavil s Aragornem. Legolas si najednou odkašlal, a vstal od stolu. Jeho úsměv a okouzlující výraz byli téměř v trapu, a on mizel s nimi. Teď můj mozek začal přemýšlet, protože na tom závisel život. Buď za ním půjdu teď a budu mít jistotu, že se mi neztratí, ale zase si ostatní včetně Derima řeknou, že jdu za ním. Nebo ještě chvíli počkám, aby to nebylo nápadné, a pak půjdu, jenže to se může Legolas zatím vytratit... Tak co teď?!