Nevydařený Pokus O Lásku

30. Vyznání

Chvíli koukal dolů, ale pak se otočil ke mně. „pupí, prosím" přemlouvala jsem ho a přitom jsem ho táhla od okna. On z něj tedy slezl a přechytl si mě do druhé ruky. „pojď" pronesl a rozešel se se mnou na svou terasu. Opřel se o zábradlí a sledoval jasné a zářící hvězdy na nebi. Přišla jsem k němu a přitiskla se k jeho rameni. Pohlédla jsem vysoko na hvězdy a sledovala, jak je každá jednotlivá tak krásná. „vidíš tamhletu velkou?" zeptal se po chvilce a ukázal někam na nebe. Chvíli jsem se zahleděla z úhlu jeho prstu, a když jsem uviděla takovou větší, tak jsem pokynula, ať pokračuje. „tu jsem si pojmenoval po tobě" usmál se zasněně a nespouštěl z ní zrak. To mě tak nesmírně dojalo, že jsem jen zaskočeně vydechla a vsoukala se mezi ho a zábradlí, abych k němu mohla být čelem. Jeho milý pohled hned spočinul na mně a přitom se tak hezky usmíval, že jsem málem opět začala brečet. Jen jsem na něj koukala s tím dojatým pohledem a přemýšlela o tom, jak moc pro mě znamená. Držela jsem ho za obě dlaně a tiskla si je k našim hrudím. Nepřetržitě jsem se mu vpíjela do očí a přitom se tak moc usmívala, že mi snad mohl z obličeje vyčíst, jak moc mi na něm záleží. „jsi pro mne úplně všechno" pronesla jsem. „ty jsi... Můj opravdový smysl života" dodala jsem. „bez tebe bych nebyla šťastná, jako jsem teď" mluvila jsem. „dodáváš mému životu šťestí a radost" usmívala jsem se. „můj pravý úsměv? Když vidím tebe. Můj pravý smích? Když jsem s tebou. Mé pravé láskyplné a silné objetí? Jen s tebou. Můj vyjímečný a uklidňující pocit? U tebe. Moje pravá láska? Ty" dávala jsem příklady, za co všechno zrovna on může. Šlo na něm vidět tolik dojatosti, že jsem z toho byla dojatá hned taky. „víš, že jsi jenom moje?" zeptal se mile. Roztomile jsem přikývla a vzala si jeho obličej do dlaní. Palcema jsem ho hladila po tvářích a usmívala se na něj. On mi svýma rukama pomalu sjel až na boky, které mi stiskl a přiblížil je blíž k sobě. „nikomu tě nikdy nedám. Nikoho nenechám ti ublížit. Nikomu nedovolím na tebe ani sáhnout, jsi jen moje! Moje!" zvolal nadšeně a podebral mě pod pažemi. Zvedl mě vysoko nad zem a začal se mnou radostně poskakovat. „broučku! Tak dlouho jsem o tobě snil!" volal nadšeně. Samým štěstím jsem se začala smát, až mi i pár slz štěstí uniklo. Vypadal tak šťastně a nadšeně. Položila jsem mu dlaně na ramena a on si mě k sobě hned zase přitáhl. Dlouze mě políbil na rty a pak si mě hned přitiskl ke své hrudi. Vběhl zase do svého pokoje a položil mě na zem. Hned mě vzal za ruce a začal se mnou radostně poskakovat. Hned jsem začala skotačit s ním a přitom se nahlas smála. On se taky smál a samým štěstím skákal sem a tam. Opětavě jsem s ním poskakovala a tak moc se usmívala, že jsem pak nahlas zavzlykala a pověsila se mu kolem krku. On si hned zabořil hlavu do mého ramene a silně mě objal. Taky jednou vzlykl a padl se mnou k zemi. Klečeli jsme u sebe a objímali se tak pevně, že jsem teď měla ten nejlepší pocit na planetě, že ho mám. Nutilo mě to brečet, protože si ani nedokážu představit, co bych dělala bez něj. Ale já ho mám. Je můj a nikomu ho nedám. Už navždy budeme jen spolu. Ten pocit neumím vysvětlit, ale je to něco jako to největší štěstí, které si dokážete představit. Nemůžu být víc šťastná. To je teď jediná věc, která je nemožná.

Dlouhou dobu jsme nedělali nic jiného, než se k sobě tulili. Pak jsme se ale začali pomalu vrtět a já měla přesezené nohy. On se mnou tedy pomalu vstal, ale hned ke mně přistoupil. Přitiskl svou hruď k mé a vzal mě za ruku. Ty nám zdvyhl do vzduchu a druhou rukou mě chytil v pase. Já mu svou druhou ruku položila na rameno a přitiskla se svou hrudí k té jeho víc. Mile se na mě usmíval a pomalu se pohupoval sem a tam. Nemuseli jsme nic říkat. Naše výrazy za nás přesně říkali, co jsme měli na mysli. Momentálně naše výrazy prozrazovali, že pro nás ten druhý znamená to nejvíc na světě.

Nakonec jsem měla hlavu položenou na jeho rameni a druhou rukou jsem se s ním pořád držela. On si opíral svou hlavu o mé vlasy a druhou rukou mě neustále držel v pase. Pořád jsme se pomalu pohupovali sem a tam, a v tuto chvíli tady nemohl být větší klid. „nejsi unavená, lásko?" pošeptal mi tiše do vlasů. Jen jsem udělala zvuk na souhlas ale dál se o něj opírala. On se tedy přestal pohupovat a opatrně mě podepřel po koleny. Obmotal jednu ruku za mým krkem a zvedl si mne do náruče. Zavírali se mi oči, a jediné co jsem teď chtěla byl spánek.
Legolas mě donesl do své postele a jemně mě položil na jednu půlku. Poté si lehl vedle mě, ale protože jsem k němu byla otočená zády, se ke mně přitulil zezadu. „uh, pupiku" pronesla jsem ospale a otočila se k němu čelem, protože jsem ho rozhodně chtěla objímat. Položila jsem si hlavu před tu jeho a naše oči byli na stejné úrovni. Protože jsem ale cítila, že se na mě dívá, podívala jsem se taky. Legolas se hned usmál a já okamžitě opětavě. Přiblížila jsem se k němu, až jsem si musela položit svou nohu přes ty jeho. Pohladila jsem ho po tváři a usmívala se. On se přisunul blíž, takže jsem se hned naklonila, aby mě mohl bezstatostně políbit. Naše rty se shledali a mně hned poskočilo srdce. Dlouze měl své rty přitisklé na mých ústech, až se pak jen s mlasknutím odtáhl. Já jsem ho ale zase chytla za tváře a přitáhla si ho do dalšího polibku. On mi ho hned opětoval a přitom mi dal ruku za hlavu. Lehla jsem si tedy na něj a on na záda. Začala jsem ho pomalu líbat a on si mě k sobě pořád tiskl. Druhou ruku měl přiloženou na mé tváři a líbal mě opětovaně. Najednou jsem až zařvala a odtáhla se od něj. „udělal jsem ti něco?" staral se hned. „ne, jen... Jsem měla strašný motýlky v břiše" pronesla jsem šokovaně. On se jen mile usmál a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. „líbej mne, prosím" požádal a pohladil mě po tváři jako květinku. Pomalu jsem se k němu tedy naklonila a znovu ho políbila. Líbala jsem pomalu, protože jsem měla extrémně velkou chuť na pomalé a sladké líbání. On mne líbal opětavě na mé tempo a nahrnul mi vlasy dozadu. V kratičké pauze jsme oba vydechli a já se mu koukla do očí. Hned jsem zase přitiskla své rty na jeho ústa a užívala si ho. Nakonec jsem ho jen dlouze políbila a odtáhla se. Chtěla jsem si už zase lehnout, ale když ten jeho úsměv mě tak lákal. Rychle jsem se usmála taky a dala mu ještě čtyři krátké pusy na rty. Pak jsem ho popáté ještě dlouze políbila a s širokým úsměvem se odtáhla. Lehla jsem si vedle něj a přitulila se úplně k němu. Legolas se ke mně otočil bokem a zase jsme byli zhruba ve stejné úrovni. Naposledy jsem se mu podívala do očí a pak zavřela oči únavou, protože už bylo dost pozdě. Ruku jsem měla obmotanou kolem jeho krku a druhou pod sebou. On měl i svou ruku podemnou a tou druhou měl jen tak pohozenou přezemne.

„Legolasi? Jsi tam?" zdálo se mi, že slyším hlas. „jo! Pojď dál! Ale potichu, Teliss spí!" zvolal tlumeným hlasem Legolas a opřel se o loket. Pak jsem zaslechla pomalé otevírání dveří. Po chvilce potichu zaklapl a chvilku se nic nedělo, díky čemuž jsem se hned propadla do menšího spánku. Pak si jakoby někdo přisedl za mě na postel a pomalu mě pohladil po rameni. Legolas mi dal dvě krátké pusy na čelo a zase si ke mně položil hlavu. „byla tak unavená?" zeptal se tiše nejspíš Derim. „ano, už usínala" odpověděl Legolas. „mohu si sem přilehnout?" zeptal se Derim opatrně. „jistě, ale opatrně, ať jí zase neuděláš šok" pronesl Legolas tlumeně. „neboj" uklidnil ho Derim a pomalu si lehl za mě. Legolas mi dal ruku na zadek a přisunul si mě blíž k sobě. Pak si položil jednu svou nohu přes moje a rukou mě objal za zády. Přitiskl si mě tak úplně k sobě a ťukl svým čelem o mé. Palcem mě hladil po tváři, až jsem začala pomalinku otvírat oči. Nic jsem neviděla, byla tu totiž úplná tma. Jen jsem tedy ospale zabručela a sklonila hlavu. On mi dal dlouhou pusu na vlasy a zavřel oči.

Ráno jsem pomalu otevřela oči a oproti včerejšku jsem viděla úplně všechno. Legolas nejspíš pořád spal, ale já už se potřebovala nějak pohnout. Pomalu jsem tedy nahmatala jeho ruku a opatrně si ji ze sebe sundala. Pak jsem ale zjistila, že má přezemne ještě svoji nohu. Pomalinku jsem si tedy sedla a opatrně mu ji ze sebe sundala. Položila jsem ji na jeho měkkou postel, vedle mé nohy. Koukla jsem doprava, kde vedle mne spal Derim. Chvíli jsem ho neutrálně pozorovala, ale pak jsem se pomalu přisunula ke kraji postele. Položila jsem nohy na zem a rozhodla se vstát. Prošla jsem se kousek po pokoji, ale nakonec mě nohy zavedly na terasu. Opřela jsem se o zábradlí a sledovala ranní červánky. Byly tak krásné, že jsem nemohla odtrhnout zrak. Chtěla jsem si tenhle pohled už navěky zapamatovat, protože byl od prvního okamžiku nádherný. Žlutá, oranžová až do červena obloha se rozpínala nad Temným Hvozdem. Mraky se tou barvou nakazili, a proto byla obloha o to hezčí. Nadýchané do růžova zbarvené obláčky pomalu pluli po ranní obloze až nešlo dohlédnout na konec.
Náhle ke mně někdo opatrně přistoupil a opřel se o zábradlí vedle mě. Koukla jsem na osobu a uviděla jeho černé vlasy. Když se na mne také podíval, jemně se pousmál ale koukl zase na oblohu. „co Niris?" zeptala jsem se po chvilce ticha. „jo, vycházím s ní. Je moc milá, laskavá a nejspíš o mne má taky zájem" usmíval se Derim ale přišlo mi, jakoby ho to ani nezajímalo. „tak kdo by o tebe neměl zájem?" udivila jsem se se smíchem. On trochu porkoutil hlavou a koukl na mě. Chvíli mi jen nepřetržitě hleděl do očí, dokud mi to nedošlo. „Derime, ale já o tebe zájem mám. Jsi přeci můj blízký kamarád" usmála jsem se. „ale pak jsi mě odkopla" pronesl a koukl dolů. „vždyť jsme pořád kamarádi. Copak bys vyměnil dlouhodobé kamarádství za zkaženou lásku?" udivila jsem se. Pak mi ale došlo, že tím co teď říkám, nepřispívám k tomu, mu to s Legolasem jednou říct. „to je sice pravda, jen... Nevím, a prosím, nezlob se, když to řeknu. Prostě mi příjde, jakobys mě snad vyměnila za Legolase" pronesl. „je to jen můj názor! Klidně si ho nechám vysvětlit, jen na mne prosím nekřič!" uklidnil mě hned. „Derime... Ne, poslouchej. Nevyměnila jsem tě. Všichni tři jsme pořád nejlepší kamarádi a ty přeci víš, že k Legolasovi jsem se vždycky chovala takhle. Nic se nezměnilo" vysvětlila jsem. „opravdu?" usmál se. „jo, opravdu" souhlasila jsem. „a co jste tu dělali?" zeptal se tedy s úsměvem. „to co teď my dva. Opírali se o zábradlí a povídali si" odpověděla jsem a koukla na mraky. „a myslíš, že sis z nás dvou vybrala toho opravdového na mazlení?" zeptal se po chvilce tiše. „ale notak Derime... Neměj mi to za zlé" pronesla jsem a odvrátila od něj zrak. „promiň, ale jasně vidím, jak je to mezi vámi čím dál žhavější! Ano, sice ses k němu chovala podobně vždycky, ale nikdy jste se dobrovolně pořád nelíbali!" obvinil mě Derim. „a co to jmelí?" připomněla jsem mu. „řekl jsem dobrovolně" ironicky se usmál a koukl zase na mraky.