Nevydařený Pokus O Lásku

４. Jména Společníků

Ráno jsem si myslela, že jsem se probudila jako první, ale když jsem si uvědomila, že mě nic netlačí do zadku, přestala jsem si být tak jistá. Pomalu, abych nevzbudila zatím spícího Derima jsem se otočila a viděla, že je ke mně akorát Legolas otočený čelem a furt spí. Radši jsem tedy ještě zmírnila pohyb a dootočila jsem se k němu. V tu chvíli, kdy jsem se uvelebila, Legolas otevřel oči. Hned co se podíval do mých, se nevědomky pousmál a začal se protahovat. Najednou mě popadl takový strašně divný pocit. Chtěla jsem se k němu přitulit a chvíli ještě spát úplně u něj. Jen co se doprotáhl a začal se na mě zase mile dívat, jsem to neovládla. Usmála jsem se taky a pomalu se k němu přisunula. Lehla jsem si trochu níž, abych mohla mít hlavu na úrovni jeho hrudi. Jednou rukou jsem obmotala jeho tělo a nohu si položila přes jeho. On mě hned pohladil po zádech a schoulil se se mnou, abychom si byli blíž. Dále jsme oba v poklidu odpočívali a já znovu zavřela oči.

„tak... Dobré ráno, bando" popřál Derim a ospale se protáhl. „doufám, že jste se dobře vyspali" přidala jsem se a od Legolase se odtáhla. „já bych ještě spal" pronesl znaveně Legolas a jen co Derim vstal a já si sedla, se Legolas rozvalil přes celou postel. „ty? To mě udivuje" zasmála jsem se a jemně ho poplácala po zádech. Taky jsem vstala z postele a hned zpozorovala Derimovu nahou hruď. „jo já ti vrátím tu košili" vzpomněla jsem si a hned jsem zaslechla, že se Legolas začal na posteli vrtět. Rychle jsem se ohlédla a on zrovna vstal. „takže se jdeme převléct" ujistil se Legolas. „líp bych to neřekl" souhlasil Derim. Očima jsem se rychle rozhlédla, kde mám tuniku. „tady je" zasmál se Legolas a vzal ji. „jo, díky" pronesla jsem a rychle si vyslékla Derimovu košili. Přicupytala jsem k Legolasovi, který mi ji dokonce sám navlékl. „děkuji ti, dobrý muži" pouklonila jsem se a usmála se na něj. On se hned usmál opětavě a začal se převlékat jako já s Derimem.

Jen co jsme vyšli z pokoje, jsem měla strašný pocit že jsme zaspali a oni odešli bez nás. Díky bohu jsem se ale spletla, a oni ani ne všichni stáli před branami Roklinky. „ještě tu nejsou všichni?" zeptala jsem se Boromira. „ne, a ještě se nevyráží, v klidu" usmál se. „a kdo chybí?" udivila jsem se. „Gimli, Pippin a Smíšek" usoudil po chvilce rozhlížení. „tak počkej Gimli je ten...-" „-trpaslík. Gimli je trpaslík, a Pippin se Smíškem jsou dva hobiti" vysvětlil Boromir. „aha... Nechci, aby mě někdo považoval za hloupou ale... Potřebuju pomoc" pronesla jsem stydlivě. „rád pomůžu tak půvabné dívce, jež bude mou společnicí" polichotil mi Boromir. V tu chvíli k nám přišel Derim a jen se na nás usmál. „když je tak znáš... Můžeš mě vyzkoušet? Nechci, abych někoho chtěla oslovit ale nevěděla jméno" zastyděla jsem se. „ale jistě" zasmál se. „ale hlavně nenápadně" upozornila jsem ho. „dobře, kdo je ten čaroděj nalevo?" zeptal se a ani se tam nepodíval. „Gandalf... To vím" zasmála jsem se. „začínám od nejlehčího" mrkl na mě. „pak kdo je ten hobit, jenž nese prsten?" ptal se dál. „Frodo? Frodo! Jo je to Frodo" byla jsem si jistá. „ano. Kdo je ten jeden trpaslík?" zkoušel mě. „Gimli" odpověděla jsem po chvíli. „výborně. Kdo je ten elf, který teď stojí vedle nás?" zeptal se a koukl na něj. Derim se jen zasmál a netrpělivě čekal na mou odpověď. „hmm... Počkej to nevím" zamyslela jsem se. „já taky ne, omlouvám se" zastyděl se Boromir. „jsem Derim" podal mu ruku a Boromir si s ním hned potřásl. „Boromir" seznámil se. „takže Derim. Hm. Pěkné jméno" zauvažovala jsem. „tak dál. Kdo je ten druhý elf?" zeptal se. „emm... Žeby ten... Na L... Legolas?" ujistila jsem se. „ano" zasmál se Boromir. „a kdo je-" „-přátelé. Sešli jsme se zde, abychom Společenstvu prstenu popřáli to největší štěstí ve Středozemi..." přerušil ho Elrond. Radši jsem se rychle otočila čelem k němu a vzmuženě se postavila. Všichni se pouklonili, až na mě, Legolase, Derima a Aragorna, kteří jsme si přiložili pravou ruku na hruď. Jen co nás propustili, jsem si všimla, jak se Aragorn zasněně dívá na nějakou elfku vzadu. Hned jsem přicupytala k Boromirovi a on pochopil. „kdo je ten muž?" zeptal se poukázal na Aragorna. „to je... Aragorn" hrdě jsem se usmála, když v tom se na nás Aragorn ohlédl. „nepamatuješ si jména společníků?" udivil se ale s lehkým úsměvem. „jen mě zkouší... Ale asi si je pamatuju" nechtěla jsem říkat, že u jednoho pořád nevím jak se jmenuje. „pomůžu ti. Zkus zavolat každé jméno a uvidíš, kdo se ohlédne" poradil mi pobaveně. „jo? Mám?" usmála jsem se. „jen do toho" pobídl mě Aragorn. „Pippine!" zavolala jsem tedy. „ano, madam?" zezadu ke mně přiběhl malý půlčík, který se mi tak zalíbil. „jee, to jsi ty! Ahoj, Pippine. Já jsem Teliss" usmála jsem se. „těší mne. Máte krásné jméno" usmál se. „děkuji ti. Tvé jméno se mi taky velmi líbí. Je plné radosti a nežnosti" opětovala jsem. „tak to je poklona... Děkuji" usmál se. „a... Já jsem Sam. Tedy Samvěd... To je jedno... Prostě Sam" přišel ke mně i jiný hobit, trošku baculatý. „ráda tě poznávám, Same... Doufám, že si i my dva budeme rozumnět" usmála jsem se. „to taky doufám... Víte. Já obdivuju elfy, nikdy jsem je naživo neviděl, jen mi o vás táta vyprávěl" vysvětl. „a teď máš ve Společenstvu rovnou tři" usmála jsem se a podívava se i na dva zbývající, kteří se mu jemně pouklonili. „to je fantastické..." pronesl Sam a zase se vrátil za druhého člena v řadě tedy za Gandalfa. „a Smíšek je ten druhý?" ujistila jsem se a šeptem se naklonila k Boromirovi. „přesně tak" zasmál se a podíval se na mě. „takže už znám všechny" usmála jsem se. „tak si nás snad nespleteš" zasmál se Boromir. „doufejme" pronesla jsem a pokračovala v cestě.