Nevydařený Pokus O Lásku

31. Ztracena V Lese

„jo ale bacha! Je to tu kluzký!" zvolala jsem. Legolas se ke mně rozběhl a zklouzl se přímo ke mně. Derim nás ztěží dobíhal, ale když se podíval nad nás, nahlas se zasmál. „podívejte se vy dvě paka, pod čím stojíte!" smál se Derim. Legolas se hned podíval nad sebe stejně jak já, a jakoby to nikdo nečekal, vyselo tam jmelí. Už když to Derim tak pobaveně říkal mi to bylo jasné. Legolas se na mě s širokým úsměvem podíval a oběma rukama obmotal můj pas. Přitiskla jsem se k jeho huňatému zimnímu oblečení a on dlouze spojil naše rty. Když se pomalu odtáhl, věnoval mi ještě upřímný úsměv, po kterém mi mé srdce radostí hned poskočilo. Derim Legolase poplácal po zádech a tentokrát se rozběhl v čele on. „Derim nás předběhl, je to možný?" udivil se Legolas a rozběhl se hned za ním. „pokud máš oči dobrý tak je to možný, když se podivaš" zasmála jsem se a předběhla ho. On rychle přidal a díky tomu že je vyšší, má i delší nohy a rychleji utíká. „sakra čekejte!" zvolala jsem se smíchem a dupala po sněhu.

Netrvalo dlouho, a začal se probouzet i druhý elf. „nee, kde jsi?" udivil se ospale. „tu! Tu som!" zvolala jsem se smíchem a zamávala mu z terasy. Když se koukl směrem ke mně, jakoby si uvědomil, že je tu vlastně Derim taky. „jak jste se vyspali? Na mé posteli?" zdůraznil a přišel k nám. „za mě je to ta nejlepší postel, protože je nejvíc měkká" usmála jsem se. Legolas ke mně přišel a chvíli se na mě jen mile usmíval. Pak koukl na Derima a svůj úsměv trochu povolil
„co ty? Máš radši svoji postel?" mrkl na něj. „ta tvoje ušla, jen radši ani nechci vědět, co se na ní dělo než jsem přišel" pronesl Derim. Legolas se zamračil a koukl na mě. Pokrčila jsem rameny a Legolas se opět podíval na Derima. „jak jsme četli strašidelnou knihu?" tipl si Legolas udiveně. „nee, to druhý" upřesnil Derim. „spali jsme" Legolas očividně nechápal. Derim si jen povzdychl. „notak já vím, že jste spolu spali" pronesl Derim. „no ano, spali, ale ne z toho úchylného pohledu" vysvětlil Legolas. Derim se jen otráveně podíval. „Derime, to nám už nevěříš?" udivila jsem se a položila mu dlaň na rameno. „ale věřím, Teliss. Jen mám starosti" usmál se Derim. „neměj strach, Derime. Nic se nestalo" usmál se Legolas. „dobře" usmál se Derim a na nás oba se podíval. Jen jsem k němu natáhla ruce a obmotala je kolem jeho těla. On mě s úsměvem chvíli stiskal taky a vydechl mi do vlasů. Pak mě jen pohladil po zádech a já se od Derima odtáhla. Oba jsme se ještě usmáli, a Legolas ho poplácal po rameni.
„no nic, já slíbil Niris, že ráno příjdu" vzpomněl si Derim a pomalu se vydal na odchod. „to už jste spolu tak daleko ve vztahu?" udivila jsem se. „dalo by se říct, že ano" usmál se Derim. „užijte si to!" zvolal Legolas. „jo! A neboj, Legolasi! Jak na chodbě uvidím Tauriel, řeknu jí, že si ji žádáš vidět!" zavolal Derim a zabouchl za sebou. „ne! To-" Legolasovi došlo, že už ho stejně neslyší. Jen si povzdychl a chvíli sledoval dveře. „on nedá pokoj" pronesl. „a já zas nedám tebe" hrdě jsem se usmála a přišla k němu čelem. Pohladila jsem ho po bocích a pak se mu podívala do očí. On se jen usmíval a naklonil se. Krátce mě políbil a pak mě rychle chytil za pas. Hodil mě do postele a hned se připlazil ke mně. Párkrát mě políbil, zatímco já si ho hladila po vlasech. „mh-Legi" oslovila jsem ho, ale on mě hned zase políbil. Jen jsem mu vzdychla do polibku a přitiskla se k jeho rtům opětavě. „ano?" optal se a na chvíli se odemne odtáhl. Tak vteřinu se mi díval do očí, ale pak se naklonil a začal mi líbat krk. Hned jsem dlouze zasténala a přitiskla si ho na sebe. „no... Já... Měli bychom- ahh... Už asi vyjít z pokoje" dopověděla jsem a pořád si ho k sobě tiskla. On mi krk naposledy dlouze políbil a zase se mi podíval do očí. „už je asi pozdě, viď?" tipl si. „spali jsme dlouho. Ať si elfové neříkají, kde jsi" zasmála jsem se. On si jen povzdychl a sklopil hlavu. Položil si ji na mou hruď a hlasitě vydechl. „nechce se mi mezi ostatní, kde se budu muset vydávat za někoho jiného" pronesl po chvilce. „ale to přeci nemusíš" pronesla jsem a pohladila ho po hlavě. „jen to chvíli vydržíš bez pusinek" dodala jsem. On jen nahlas zabručel a pomalu se odemne odtáhl.
Rychle jsme se převlékli do denního oblečení a vyšli na chodbu. Ke dveřím si to zrovna mířila Tauriel, která hned poskočila radostí, když nás viděla před nimi a nemusela klepat. Když k nám přišla, jemně se k princi pouklonila. „dobré ráno, Legolasi. Chtěl jsi mě vidět?" ujistila se a nespouštěla z něj zrak. „pověděl ti to Derim, je to tak?" zeptal se. „ano" souhlasila udiveně. Legolas jen pokroutil hlavou. „ne, Tauriel. Nic se neděje. Můžeš se vrátit k práci" pousmál se Legolas a koukl na mě. Poukázal na cestu, aby naznačil, že můžeme jít. Přikývla jsem si tedy a rozešla se po jeho boku vpřed.