Nevydařený Pokus O Lásku

15. Že By Zase Postarém?

„to... Je pravda" přiznal Legolas. „co jsme to udělali" spytoval Derim. „mrzí mě to. Mrzí mě to všechno" plakala jsem. „o co jsme přišli... A už to nikdy nebude jako dřív, protože jsem to zkazila!" obviňovala jsem se. „ne, Teliss. Všichni na tom máme podíl" uklidňoval mě Legolas. „ale... Co tedy budeme dělat? Můžeme předstírat, že mezi námi nikdy nebyla žádná láska?" zeptal se Derim. „nevím, Derime. Nevím co s tím. Je to tak složité. A takové by to bylo, i kdybychom si spolu nezačali. Chovali jste se jinak... I já, ano, všichni" pronesla jsem. „Legolasi, ty jsi frajer" prohodil najednou Derim a poplácal ho po rameni. „kvůli čemu? Že se mi to celou dobu nelíbilo?" udivil se. „že sis s Teliss nic nezačal, abys udržel naše přátelství pohromadě" opravil se a při tom mu zíral do očí. Legolas jen pomalu sklopil pohled a nervózně se usmál. „ale já neodolal" Derim zaměřil svůj pohled na mě a přišel blíž. „tak něžné, a přece tak krásné květince" lehce mě pohladil dvěma prsty po lícní kosti a nepřestával mě hipnotizovat. „nemohli bychom být aspoň přátelé s výhodami? Co Teliss?" navrhl Derim s úsměvem. Očkem jsem koukla na Legolase, který mi věnoval jen kratičký pohled. „jako... Všichni tři?" zkusila jsem ho nějak přimět, aby mu nevadilo, kdyby na mne Legolas sahal. „všichni tři? Proč? Legolas to nepotřebuje. Říkali jste, že jste jen přátelé a že to bylo kamarádkské objímání" opět trochu zvážněl. „ano, ale když byste vy dva byli kamarádi s výhodami, znamenalo by to, že už by nebyla 'tvoje', jak ty říkáš, a pak by bylo jen na Teliss, jak by to chtěla se mnou" vysvětlil Legolas. „tak hele, panáčku... Moje bude pořád a ty-" „-tak dost!" zařvala jsem. Oba se na mě hned podívali. „copak už si ani neuvědomujete, kdy na sebe začnete řvát?" udivila jsem se posmutně. Legolas svěsil hlavu a kousek od nás odstoupil. „omlouvám se" pronesl Derim. „to nic" přijmul Legolas bez úsměvu. „takže... Jak to bude?" zeptala jsem se tedy. „to to chceš vážně řešit tady ve stájích?" udivil se Legolas po chvíli. „ajo, dobrý postřeh" zasmála jsem se.

Přišli jsme na hradby Edorasu a sedli si s nohama dolů. Už byla i trochu tma, a daleké hvězdy jasně zářily. Samozřejmě jsem seděla uprostřed já, a po mé pravici Derim. Zleva jsem měla posazeného blonďatého elfa s krásnýma očima. „tak..." začla jsem. Oba na mne upřeli zrak. „co teď? Jak to bude?" zeptala jsem se spíš obecně. „nebudeme všichni jen blízcí přátelé?" navrhla jsem opatrně. „vážně to tak chceš?" zeptal se Derim dotčeně. „a nebude to tak lepší? Mně třeba chybí to, jak jsme nemuseli řešit nějakou lásku a blbli jsme spolu" přiznala jsem. „to můžeme ale i tak" pousmál se Derim. „však nás to neovlivňuje" dodal. „ale jeho jo" pronesla jsem a poukázala na Legolase. Derim si jen povzdychl. „nepříjde ti, že ho teď přehlížíš, Derime?" podezírala jsem. „ne, proč bych měl?" udivil se. „to nevím, ale nebereš na něj v poslední době moc ohledů" stála jsem si za svým. „ale beru. To ti tak jen příjde... Nebo... I tobě, Legolasi?" zarazil se. Legolas jen s poloúsměvem párkrát přikývl. „to ne..." pronesl Derim. „tak co ty na to, Derime? Budeme jen přátelé?" zeptala jsem se tedy. „to... Mě strašně mrzí já..." pořád přemýšlel nad minulou myšlenkou. „jsem na tebe nechtěl být takový. Všechno si uvědomuji! Pane bože... Omlouvám se, Legolasi" spytoval. „Derime..." pronesl Legolas a vstal. Obešel mě a přisedl si k němu. Poplácal ho po zádech a usmíval se na něj. „to nic, jo? Jen jsi byl posedlý touhle breberkou" s úsměvem na mě ukázal a krátce se na mě podíval. „ale to nic, chápu to... I já jsem se k tobě nechoval nejlíp a ve tvých výkyvech zlosti jsem tě spíše podporoval... Taky se omlouvám, a doufám, že tentokrát už to oba myslíme vážně" vysvětlil Legolas a ještě ho krátce pohladil po rameni. „jo, kámo..." Derim mu podal ruku a Legolas usmíření s radostí přijmul. „to znamená... Že už je všechno zase jako dřív?" zaradovala jsem se a přisunula se k nim. „naprosto" usmál se Legolas. „joo!" zvolala jsem. „joo!" zvolali hned po mně a radovali se. „oba jste mi chyběli vy zlobidla" zasmála jsem se a přitiskla si je k sobě. „mám takový příjemný pocit" přiznal Legolas. „takové šimrání v břichu, že?" souhlasila jsem. „přesně" ukázal na mě a udivil se.