Nevydařený Pokus O Lásku

36. Zase Na Dně

Ani jedinou minutu mě někdo nenechal posedět, a hned se na dveře ozvaly tři jemné zaklepání. Okamžitě jsem si utřela oči i tváře, a vymrštila se do stoje. Poodstoupila jsem od dveří, a začala je sledovat. „vstupte" snažila jsem se, ale můj hlas zničeně zachraptěl. Hned jsem si dvakrát praštila do hrudi a odkašlala si. Když se ve dveřích objevila Derimova tvář, spokojeně jsem zase vydechla. „Deri" usmála jsem se a pozvala ho dál. „čau, Teliss. Tak co vy dva?" mrkl na mě a zavřel za sebou. Přišel mi naproti, ale přišlo mi, že chvíli zkoumá mé oči. „no jo no supe-" „co jsi dělala?" zeptal se udiveně a přitom pořád sledoval mou tvář. „co by?" zasmála jsem se a utřela si oči. Tím mi ale došlo, že jsem to celý pohnojila. „jsi z toho smutná?" zeptal se opatrně. Nevěděla jsem, jestli mu mám věřit nebo ne, protože je věrný jak mně, tak Legolasovi, takže kdyby s ním pak mluvil, určitě by mu to řekl. „jsem v největším pořádku, Derime" ujistila jsem ho. „jestli nechceš, nikomu to neřeknu. Mohlo by se ti ulevit" pousmál se. „jako že ti to řeknu?" uchechtla jsem se, ale tím jsem se opět prořekla. „co tajíš? No já vim, že ho miluješ a je ti líto mu tak nadávat. Jeho to doslova ničí, protože mu na tobě záleží pomalu víc než na svém životu" u poslední věty zvážněl. Já jsem se nad tím ale jen zasmála. „to tak. Nechová se podle toho. Lže mi" pronesla jsem a začala si přitom hrát na stole s kartami. „teď mluvím vážně, nedělej si z toho srandu-" „ale Derime fakt... Pšššt! Kdyby mu na mně záleželo, tak by mě nechtěl jen do postele!" přerušila jsem ho. Derim se hned s největším údivem zarazil. „jak jsi to mohla říct?..." zeptal se tiše. S nezájmem jsem pokrčila ramena a podívala se jinam. „jak ti mám teď dokázat, že si to myslíš úplně blbě?!" ptal se. „ni-jak" usmála jsem se. „Teliss tohle si ale prostě nemůžeš myslet! Kolikrát jste spolu spali?" zeptal se. „jednou" odpověděla jsem. „jednou?! Za celý váš vztah?! Za celou dobu, co se znáte?! Poslouchej kdyby tě chtěl mít jen do postele, už byste to měli nejmíň dvacetkrát!" vykřikl. Náhle mi došlo, že má Derim asi pravdu. Se zamyšleným výrazem jsem se zahleděla do země, a dumala nad tím, jestli to má opravdu logiku. „to sice dává smysl, ale je tu mnohem víc věcí" pronesla jsem. „jakých? Hned ti je vysvětlím" rozhodl a vypadal, jak kdyby po mně chtěl skočit. „no... Třeba to, že mě ani neměl nijak zvlášť rád. Jen si se mnou z nudy zahrával" usmála jsem se. On se hned tak hlasitě zasmál, až jsem se lekla. „opravdu... Teď sis nedělala srandu, je to tak?" posmrkl si. S vraždícím obličejem jsem zavrtěla hlavou. „v tom případě bys to jako srandu považovat měla. Vždyť to aji vtipně zní" zasmál se. „že tě prý Legolas nemá rád..." zopakoval si tiše. „no jasně že ne! On je do tebe blázen! Zbožňuje tě!" vyhrkl. Z té věty se mi v břichu udělali ti zákeřní motýlci. „jo víš co se jednou stalo?!" vzpomněl si najednou. „no co?" usmívala jsem se. „kecali jsme, chápeš, taková normální mužská konverzace, a náhle jsi našim tématem byla ty. Ovšem že, jeho vinou. No a teď když jsme tě tak trochu úchylně zmiňovali, se Legolasovi trochu podlomili kolena, zasténal, a u toho tě nazval 'mami" vyprávěl Derim. „cože" spíše falešně jsem se zasmála, protože mě to spíš vzrušilo, než aby to bylo vtipné. „no" smál se. „kdy to bylo?" divila jsem se s úsměvem. „no... To už bylo... Dost dávno. I dost dávno před Společenstvem" zapřemýšlel Derim. „a ty si to pamatuješ?" udivila jsem se. „no jistě! Na to nejde zapomenout!" vyhrkl. „popravdě, já na to taky nezapomenu" mrkla jsem na něj. „no a když jsme u toho... Říkal ti třeba Legolas něco? Myslím někdy teď. V téhle situaci" ujistila jsem se. „dnes jsem u něj ještě nebyl, dal jsem přednost tobě" usmál se. „to je dobře!" oddychla jsem si hned. „proč jako?" zvážněl trochu. „co? Ne ne! Nic! Jen tak jako že jsem u tebe první a tak" usmívala jsem se. „stalo se dnes něco?" vyzvídal. „mhm? Ne" odpověděla jsem hned. On mě chvíli jen sledoval. „tys ho dnes potkala!" došlo mu. „ne! Ne! Ne ne ne!" snažila jsem se mu to vymluvit. „prosím řekni mi, že jsi na něj nebyla hnusná?" zjišťoval. Jen jsem zavřela oči a našpulila rty. „ale ne! Teliss! Proč?! Po tom, co jsem ti řekl, že z toho je úplně zničený?!" naštval se trochu. „no-" „co jsi mu proboha řekla?" zeptal se aspoň. „... Ať už na mě nikdy nemluví? Že jsme spolu skončili..." řekla jsem opatrně. Derim hned vytřeštil oči, a rozběhl se pryč. „kde?!" ptal se rychle. „eeh! Venku!" zavolala jsem nazpět. Derim z mých dveří vyrazil jako torpédo a utíkal ze schodů. To mě i udivilo, ale za ním jsem nešla.