Nevydařený Pokus O Lásku

16. Volné Dny

„jen pokračuj, ale řekni mi všechno" pronesl Aragorn. Udiveně jsem se tedy nadechla, abych mohla pokračovat. „takže s námi Legolas nějakou dobu moc nekomunikoval, ale pak jsem si k němu jeden večer lehla, to bylo to, jak jsi nás vzbudil dřív aby nás Derim neviděl pospolu" vzpomněla jsem si. On se jen s úsměvem pouklonil. „no a to nás dalo zase víc dohromady... A... V Helmově Žlebu... Jsem... To nezvládla a řekla mu, ať mě líbá" zasekla jsem se, protože se mi to blbě říkalo. „on mi po tom řekl, že mě miluje, a... Já cítila to největší štěstí v břiše. Vysvětlili jsme si to, ale on pořád nechtěl, abychom to Derimovi řekli. Takže teď momentálně o tom Derim neví, a Legolas zas neví o pár věcech s Derimem" vysvětlila jsem. „například?" zeptal se Aragorn. „například to... Jak mi teď Derim řekl, že se mě nevzdá" napadlo mě. „to ti řekl před chvíli, a ty jsi neměla šanci mu to říct. Je ještě něco jiného, co neví?" zeptal se. „je to takových víc drobných věcí... Ani nevím, co mu říct můžu a co ne... Ale třeba ani neví, že jsem Derima vlastně nemilovala. Proto jsem s tebou chtěla mluvit v soukromí" vysvětlila jsem. „tak fajn. Poslouchej, Teliss... U koho jsi si jistá, že miluješ v tenhle moment?" zeptal se. „no Legiho samozřejmě" odpověděla jsem. „a Derima nechceš ztratit, je to tak?" tipl. „to nechci" souhlasila jsem. „tak tu máš dvě možnosti" pronesl a koukl se jinam. „jaké, Aragorne?" ptala jsem se. „buď se ovládneš, a nebudeš chodit s ani jedním, i kdyby tě sváděli... Nebo jim to oběma narovinu říct, tak, jak to je" nabídl opatrně. „a není to vůči Derimovi nefér?" spytovala jsem. „pokud jsem slyšel dobře, Derim se k tobě po vašem 'sblížení' nechová nejlépe" sledoval mě. „Změnil se" zauvažovala jsem. „i podle toho, jak jsi Legolase tak dlouho objímala to vypadalo, že si s ním opravdu rozumíš" usmála jsem se.
„bude to mezi námi" usmála jsem se. On se jen pousmál a rozešel se pomalu za Legolasem. Ten už ani neseděl, ale stál na hradbách a zíral vpřed. Stoupla jsem si k němu zleva, ale on se na nás ani nepodíval. Když jsem se na něj ale podívala já, náhle jsem ucítila strašné zachvění v břiše. Moc jsem ho chtěla obejmout, ale bála jsem se, že on to s námi třemi taky myslel vážně a tak se bude chovat chladně. „hvězdy jsou zahalené...na východě se něco děje. Neusínající zloba... Nepřítelovo oko je v pohybu" pronesl Legolas a nepřestával se dívat vpřed.
Zanedlouho jsem v sobě cítila, takový varovný pocit, jakoby se něco blížilo. „je tady" pronesl Legolas vystrašeně. Rychle jsme se rozběhli zpátky dovnitř, a já už teď slyšela, jak se tam něco děje. Když jsme vběhli do místnosti, zahlédla jsem Pippina s koulí v ruce, jak se bolestně kroutí po zemi. „Pippine!" zvolala jsem. Aragorn mu hned vzal kouli z rukou, a Legolas ho přidržel za zády. Přiběhla jsem k Pippinovi a pohladila ho po tváři. Pak jsem zavřela oči a přiložila mu dlaň na čelo. „žije..." vydechla jsem a nechala to na Gandalfovi. Odstoupila jsem, a zůstala u něj sedět bokem. Gandalf ho vyspovídal, ale Pippin pořád vypadal tak vyděšeně, až mi ho bylo nesmírně líto. Hladila jsem ho po vlasech a poslouchala. „byl tam bílý strom, na kamenném nádvoří... Byl mrtvý" mluvil Pippin. „Minas-Tirith? Tos viděl?" ptal se Gandalf. „mluv!" zatřásl s jeho rameny a poslouchal. „a viděl jsem... Viděl jsem jeho" pokračoval se strachem v očích. „ptal se mě na jméno, neodpověděl jsem! Mučil mě..." mluvil Pippin. „co jsi mu pověděl o Frodovi a Prstenu!?" zeptal se rozrušeně Gandalf.

„Pippin neměl v očích žádnou lež. Je hlupák... Ale poctivý hlupák. Pippin zahlédl v Palantýru zlom nepřítelova plánu. Ví, že se vrátil Isildurův dědic, o Frodovi a prstenu však nemá ani zdání" informoval krále Gandalf. Stála jsem mezi Gimlim a Legolasem. Po Legolasově pravici klidně postával Derim s Aragornem a napjatě poslouchali krále. „pověz mi... Co jsme Gondoru dlužni?" zeptal se král bez zájmu. „já půjdu" navrhl se Aragorn. „ne" zamítnul Gandalf. „musí být varování!" obhájil se Aragorn. „to budou!" Gandalf k němu přišel blíž. „ty musíš do Minas-Tirith jinudy... Jdi po proudu řeky, vyhlížej černé lodě" pošeptal mu Gandalf a začal se zase pomalu otáčet. „pochopte... Rozjeli se věci které se nedají, zastavit" pronesl Gandalf ke králi. „pojedu do Minas-Tirith... A nepojedu sám" pousmál se Gandalf a pohlédl na malého Pippina.