Nevydařený Pokus O Lásku

21. Slzy

Měli jsme náskok. Teď jsme jen čekali, než k nám černé lodě plné Korzárů připlují. „dál nepoplujete!" zvolal Aragorn, když byli skoro u nás. „a co seš, abychom tě poslouchali?" zasmál se jeden z mnoha mužů. „Legolasi. Pošli veliteli jeden varovný výstřel kolem ucha" rozhodl Aragorn. Legolas si tedy vytáhl luk i se šípem. „tref ho" poradila jsem mu. Legolas jen zavrtěl hlavou a zamířil. Rychle jsem nenápadně přiložila konec svého luku k jeho, aby zamířil jinam než chtěl. On ale vystřelil, a trefil se kapitánovi přímo do ramene. Ten jen bolestně zařval, a Legolas mne hned sežehl pohledem. „varovali jsme vás!" zvolala jsem. „připravte se, že se nalodíte!" dodal Gimli. „kdo se nalodí?! Vy a čí vojsko?" ptal se muž. „toto vojsko" pronesl Aragorn tiše, a zpoza nás se vyřítili naši zelenkaví duchové.

V poklidu jsem odpočívala opřená o sloup a sledovala jednoho ducha, který neustále obcházel židli. „hej, hej kámo" usmála jsem se. On se zastavil, a pomalu ke mně obrátil svůj obličej. „um... Umíš mluvit? Nepokecal by sis třeba?" navrhla jsem. On na mě ale pořád jen hleděl, i když... Neměl oči. Jen jsem cítila, že se na mě jako kdyby dívá, protože ke mně byl otočený, a hlavu měl skloněnou zhruba do mé výšky. „ne?" tipla jsem celkem s husí kůží, protože jsem si v hlavě začala představovat všechno, co by se hned příští vteřinu mohlo stát. Teď... Teď na mě vybafne... Ne, třeba hned... Teď! Baf! Uh? On ale nebafal, jen pořád stál. „tak... Nic. Dál si obcházej tuto... Požehnanou židli" mrkla jsem na něj a otočila se k němu zády. Hned za mnou ale stála osoba, takže jsem sebou hodně rychle cukla. Derim se mi jen zasmál a dál mě sledoval. Když jsem si všimla i Legolase opodál zírajícího na nás, mávla jsem rukou na náznak, aby přišel k nám. On se tedy jen pousmál a pomalu se k nám rozešel. „tak" usmála jsem se a podívala se jim do očí. Oba se usmívali taky, takže se mi hned udělalo dobře. „co tady budeme dělat? Jdem plavat?" nabídla jsem. „a ty snad umíš plavat?" udivil se Legolas pobaveně. Jen jsem stydlivě zakroutila hlavou. „takže bychom ti dělali člun?" zasmál se Derim. „Nebo bychom se mohli koupat někde, kde není hluboká voda" usmála jsem se. „jenže tady jsme na moři... Já jenom jestli sis nevšimla" mrkl na mě Derim. „fajn, fajn... Jak doplujeme, tak-" „-budeme bojovat... Radši bych to nechal na : po boji" opravil mě Legolas. „a to se mám zase doplazit až sem?" udivila jsem se znaveně. „ne, ne, jen ke břehu" usmál se Legolas. „ale my nebudeme přece bojovat přímo u břehu. Taky kousek půjdeme, než vůbec dojdeme k Minas-Tirith" přivřela jsem oči a řekla si, že na to radši nakašlu, protože bych si stejně namočila oblečení a vyslékat se tu na veřejnosti nebudu. „víte co, nechte to být. Nebudu se koupat" pronesla jsem tedy. „jak je libo" souhlasil Derim. „a co teď, tedy?" zeptal se Legolas. „teď? Můžeme jít dolů do kapitánovi kajuty, kde rozhodně bude postel, a-" „-nebylo by ti ze spaní na kymácející se lodi zle?" zasmál se Derim. „spát? Jo... Postel je... Na spaní" vrátila jsem se ze své pár vteřinové troufalé nálady zpátky na zem. Legolas mě ale jen dychtivě sledoval, což značilo, že ví, co jsem měla na mysli. „jsem pro plán A" rozhodl Legolas s úsměvem. „plán A?" udivil se Derim. „takže jdeme plavat?" tipl si. „ale nee... Derime... Plán A je to, co jsem myslela já, a plán B, co ty... Myslím teď s tou postelí" mrkla jsem na něj. „počkat... Počkat!" zasmál se Derim. „nemyslela jsi doufám-" „-jo... Přesně to" usmála jsem se. Teď nastalo to ticho. Ani já jsem nevěděla, jestli jsem to myslela jen ze srandy nebo ne. Najednou jsem se hlasitě zasmála, protože jsem si to ve třech neuměla představit. „kecám!" zvolala jsem a hned se mi ulevilo. Legolas si jen s pořád dychtivým úsměvem přikývl.

Zanedlouho jsme připluli ke břehu. „kosti jako vždycky, bermeš pirátská! Teď dojde na nože! Tak pojďte mořský krysy lezte z lodí!" prohlásil jeden skřet ze břehu. Aragorn s ostatními začali skákat, tak jsem hrdinsky vyskočila z lodi hned za nimi. Skřet se ale nenechal zastrašit, a tak jsme se k němu pomalu rozešli. „je jich tady dost pro všechny. Ať zvítězí ten nejlepší trpaslík!" zvolal Gimli, a my se k nim rozběhli. Už teď jsem si vytáhla rovnou své dýky, a ne žádný luk. Jen co mi byl alespoň jeden na dosah, jsem ho krvelačně zamordovala.