Nevydařený Pokus O Lásku

20. Podivný Sen

„zbláznila se" pronesl Legolas a kousek odstoupil. „Teliss, notak, Teliss" pobízel mě Derim. „ah.." vydechla jsem a lehla si na záda. „radši si pojď odpočinout" pobídl mě Derim a vzal si mě do náruče. „počkej, kam ji neseš?" zvážněl Legolas. „jen do nějakého stanu, aby se tam vyspala" odpověděl Derim a ani se neohlížel. Derim se mnou pomalu vešel do stanu, a všimla jsem si, že šel Legolas s námi. Položil mne na nějakou roztaženou deku a klekl si ke mně. Legolas si k nám klekl taky, akorát z druhé strany. Oba na mě zírali, ale já pomalu usínala. „chce se mi..." zívla jsem si a poté si znovu položila hlavu. „spát" dopověděla jsem. „jen klidně spi. Na nic nemysli, jen odpočívej" usmál se Legolas. „do zítřka máš ještě čas" pousmál se Derim. Jen jsem s poloúsměvem zavřela oči a otočila se nabok, čelem k Derimovi. „dobrou noc" popřál Derim a pomalu vstal. „hezky se vyspi, Teliss" popřál i Legolas. „vy taky" pronesla jsem už se zavřenýma očima. Oba z mého stanu odešli, ale to už jsem ani nezaznamenala. Jen vím, že jsem očkem viděla, jak odcházejí.

Bojovala jsem s mnoha skřety. Zabíjela jsem jednoho za druhým, až se ke mně nemohli pomalu ani přiblížit. Najednou to všechno zmizelo, a já se objevila v černé místnosti. Udiveně jsem se v ní rozhlédla, až jsem v dáli viděla jen jediné okno. Jenže u toho okna stála postava. Byla celkem vysoká a mohutná. Věděla jsem, že hledí na mě, i když jsem neviděla, jak je otočená. Viděla jsem jen černý obrys. Najednou se postava ke mně pomalu rozešla. Byla jsem ještě celkem v klidu, protože byla opravdu daleko. Jenže ona pomalu zrychlovala, až pak poloběžela. Najednou se proti mně rychle rozběhla, až jsem slyšela ten blížící se dusod. V tu chvíli jsem se bála nejvíc za celý život. Když nás s postavou dělilo jen pár metrů, otevřela jsem oči.
Ospale jsem jednou mrkla, ale náhle se u stěny stanu objevila ta samá postava. Hned jsem začala hlasitě ječet. Vystrašeně jsem křičela a sedla si, abych se mohla zkrčit. Najednou do stanu vběhl Legolas i s nataženou tětinou luku, a mířil všude kolem. Když jsem se znovu chtěla podívat na postavu, nikdo tam nebyl. „Teliss, co se stalo?" ptal se vystrašeně a zahodil svůj luk. Přiběhl ke mně a hned si klekl. Vzal si mou dlaň do svých a koukal mi do očí. Nemohla jsem se ani pohnout. Byla jsem v naprostém tranzu. „prosím, mluv se mnou" pohladil mě po tváři a smutně se koukal. Jen jsem trochu pohla hlavou a zorničkama se podívala kousek vedle. Po chvilce do stanu vběhl Derim. „proboha co se stalo? Teliss, jsi v pořádku?" staral se Derim a klekl si vedle Legolase. „co jsi viděla?" zeptal se Legolas po chvilce. „já nevím..." promluvila jsem bojácně. Legolas si jen povzdychl a ještě víc se přiblížil. „nic to nebylo. Jen se ti to zdálo, ano? Jsi v bezpečí" uklidňoval mě Legolas a opatrně si mě přitiskl k jeho hrudi. „jo, Teliss. Jsme tu s tebou, nemusíš mít strach" usmál se Derim. Najednou jsem se jakoby probrala úplně. Rychle jsem se od Legolase odtáhla a zírala na něj. „on-on tu furt je?" ptala jsem se a koukla na místo, kde ta osoba stála. Legolas s Derimem se tam podívali taky, ale hned zas přenesli svůj zrak na mě, což značilo, že tam nikoho neviděli. „ne, nikdo tu není. Neměj strach" pronesl Derim. „ale já ho viděla... Byla tu nějaká černá postava, jsem si jistá že tu byla!" věděla jsem, že jsem ji určitě viděla. „asi jsi pořád spala, jen se ti to zdálo" vysvětlil Derim. „ne vážně... Byla tu! Legolasi... Věříš mi?" zeptala jsem se ho a začala ho pozorovat. „myslím, že má Derim pravdu. Takhle to někdy bývá. A počítám, že se ti o ní zdálo i ve snu, je to tak?" tipl. „no... Jo" souhlasila jsem. „to jsi byla v takovém tom polospánku. Nic to nebylo, neboj se" uklidňoval mě Derim. „takže... Vy mi nevěříte?" udivila jsem se. „to ne. Jen ti chceme říct, že se opravdu nemáš čeho bát" usmál se Derim. „al-ale" koktala jsem. „pojď, broučku. Půjdeme na vzduch" usmál se Legolas a vzal si mě do náruče. Vyšli se mnou ven a začali se kousek popocházet.

Když jsme zahlédli Aragorna u koně, jak mluví s Eowyn, Legolas s Derimem se rychle otočili a utíkali pro koně.

„kam se chceš ztratit?" zeptal se Gimli. „tentokrát ne. Musíš tu zůstat" odvětil Aragorn. „ještě ses nepoučil o paličatosti trpaslíků?" zeptal se Legolas pobaveně a přišel k Aragornovi. „radši se s tím smiř. Jdeme s tebou hochu" mrkl na něj Gimli. Aragorn se jen pousmál.