Nevydařený Pokus O Lásku

28. Apartma

Když jsme vyšli zpoza stromů, najednou jsem si uvědomila, že to celkem bolí i teď. Se smějícím se zasténáním jsem se skrčila a skřížila nohy. Legolas mě podepřel a koukl na mě. „co je ti?" udiveně se zasmál a držel mě za loket. „bolí... To" odpověděla jsem a snažila se narovnat. „ah, au... Moje břicho" zasténala jsem hnedka a spadla na trávu. Legolas si ke mně hned dřepl a položil mi dlaň na rameno. „půjdeme si lehnout, ano?" navrhl. „to nedojdu" dramatizovala jsem. „tak já si tě vemu" rozhodl a podepřel mě pod pažemi. Zvedl mě a držel si mě jako mimino jen jednou rukou pod zadkem na boku těla. Druhou rukou mě hladil po rameni a nesl si mě. „ale! Zase vy dva?" přišla k nám Liria a ironicky se usmívala. Legolas si jen povzdychl a prošel kolem ní. „hej, já s vámi mluvím" připomněla se a došla nás. „snad vidíš, že jsme to my dva, tak co ti na to máme říct?" zeptal se Legolas otráveně. „čekala jsem něco jako 'nech nás ty otravná fůrije, my si chceme jít užívat!" povídala Liria. „přestaň" pronesl Legolas a vešel do chodby. „takže si opravdu jdete užívat?" zasmála se Liria. „i kdyby, vůbec nic ti do toho není a já nechci poslouchat, jak tady o nás šíříš drby!" naštval se Legolas. „a tady tahle potvora s námi nemluví z jakýho důvodu?" zeptala se Liria provokativně. „závidíš, že nejsi tak krásná jako Teliss? Že nemáš tak dokonalou postavu? Že neumíš být tak milá, jako ona? Zamysli se, co Teliss má a ty ne, a pak až bal nějaký kluky" vysvětlil Legolas s ironickým úsměvem. „ale na mě to teda nezkoušej" dodal Legolas a vyšel schody nahoru. „já toho mám teda mnohem víc co nabídnout, Legolasi!" zavolala ještě Liria zpoza schodů. „a netykej mi!" zavolal Legolas ještě a přišel ke dveřím. Rukou, kterou mě jen pro jistotu přidržoval na rameni otevřel dveře a vešel se mnou dovnitř. Už ani nezamykal a jen se mnou přišel k posteli. Opatrně mě do ní položil a já jsem se hned bolestně skrčila. „pupiku, pořád tě bolí bříško?" staral se mile a klekl si ke mně na postel. Jen jsem přikývla a svírala se v bolestech. „mohu ti nějak pomoct?" nabídl se ochotně. Natáhla jsem k němu ruku, aby neodcházel. On se jen usmál a lehl si za mě. Opatrně obmotal své ruce kolem mého břicha a přitulil se ke mně zezadu. S menším úsměvem jsem zavřela oči a položila jednu svou ruku na jeho dlaň, kterou měl přes mé břicho. Začala jsem přemýšlet i nad tím, jak to tady na posteli před chvíli vypadalo...

Když jsem se konečně už bez bolestí probudila, viděla jsem před sebou tvář. Hned jsem zaječela a rychle se od ní začala vzdalovat. Legolas se hnedka posadil a okamžitě mě více sevřel za břicho a přitáhl si mě k sobě dál od osoby. Hned jsem ale zjistila, že to byl jen Derim, který nyní ani nemůže popadnout dech. „proboha... Derime" vydýchávala jsem šok. „to bych měl být vyděšený spíš já" opravil mě Derim a posadil se. Legolas mě zase trochu pustil, aby mne tak nestiskal za břicho, protože něvěděl, jestli mě furt bolí. „co jste dělali, že jste byli tak unavení a šli spát uprostřed dne?" zeptal se Derim ze srandy, ale mně hned opravdu došel ten důvod. „um... Nevím, jen tak" prohodila jsem a vstala z postele. „co Niris? Jsi s ní?" zeptal se Legolas. „tak nějak. Teprve to s ní začínám, ale vypadá to, že se jí to líbí" odpověděl Derim. Jen jsem přišla k oknu a letmo se podívala ven. Nebylo tam také nic zajímavého, jen jsem nevěděla co jiného dělat. „chtěl bys s ní mít i nějakou budoucnost?" ptal se Legolas. „to já nevím, brácho. Celou dobu jsem si jen říkal, že je hezká a líbila se mi ale jinak ji musím teprve poznat" usmál se Derim.
V tu chvíli mi něco došlo. Hned jsem se k nim otočila čelem a vyděšeně zírala na Legolase. Ten se chvíli divil, ale pak se začal nervózně usmívat. „co je?" zeptal se opatrně. „nic... Nic..." vzpamatovala jsem se a otočila se zase k oknu. Rozhodně jsem to nemohla probírat před Derimem, ten by se z toho zcvokl. Legolas ke mně ale po chvíli přišel zezadu, jemně obmotal svýma rukama můj pas a opatrně si položil hlavu na mé rameno. „v soukromí?" zeptal se tiše a nenápadně se naklonil, aby to vypadalo, že mě jen objal a do ucha mi šeptá uklidňující slova. Dvakrát jsem přikývla a on se tedy pomalu odtáhl. „kde máš vlastně Niris teď?" zeptal se Legolas a popošel zase k posteli. „chtěla být chvíli sama se Zinduou. Řekl jsem jí, kde mne najde a jak bude chtít, příjde za mnou" vysvětlil Derim. „počkej ty jsi jí řekl, že jsi u mne?" udivila jsem se. „no... A?" ptal se Derim nechápavě. „proboha Derime! Tohle ji akorát odradí! Nesmíš jí říkat, že jsi i se mnou, pak bude moc žárlit a nebude chtít někoho, kdo se zajímá i o svou kamarádku" vysvětlila jsem a přišla k němu. Začala jsem do něj strkat, aby vstal. „musíš to napravit, Derime! Dokud je čas" řekla jsem mu a dovedla ho ke dveřím. „a co bych jí tak měl říct?" udivil se Derim. „třeba že to byla jen sranda a jdi k sobě. Kdyby sem přišla, řeknu jí, že jsi tu nebyl a pošlu ji k tobě do pokoje, ju?" naplánovala jsem. „tak jo, díky, Teliss" usmál se Derim. „není za co a kdyžtak se vždycky příjdi zeptat na radu" mrkla jsem na něj a krátce ho objala. „určitě příjdu. Pa" usmál se. „papa" zamávala jsem a zavřela za ním. Hned jsem se rozběhla k Legolasovi a svalila ho na postel. Ležela jsem na něm a vyděšeně mu zírala do tváře. „co se děje?" ptal se udiveně a nervózně zároveň. „to s těmi dětmi byla sranda! Zatím žádné nechci, vždyť je brzy!" panikařila jsem. „chci si s tebou užívat normálního života a ne se starat o nějaké děti! Ještě jsme se ani nevzali a to hlavní... Vždyť jsme spolu jen chvíli, a už budeme mít dítě?!" slezla jsem z něj a prohrábla si vlasy. „Teliss-" „-nebo ještě hůř! Narodí se nám a my pak zjistíme, že se k sobě nehodíme, rozdělíme se a co to dítě pak?" skočila jsem mu do řeči. „ne, jen-" „-a budeme se teď celou dobu zbytečně stresovat... A proboha co otec udělá až zjistí, že s tebou mám dítě!" panikařila jsem. „já-" „-a co udělají ostatní holky! Ty mě budou tak strašně nesnášet!" pořád jsem mu skákala do řeči. „ale to-" „-proboha a co Derim?! Ten se z toho picne!" zvolala jsem. „Teliss! Prosímtě uklidni se!" zvolal Legolas nahlas, aby mě přehlušil. Jen jsem se na něj vystrašeně podívala a on se přisunul blíž. „to vůbec nemuselo zabrat napoprvé" pronesl a přitom si mě svýma oběma rukama tiskl k sobě. „ale může" bála jsem se. „je to malá šance. A ty si snad myslíš, že se někdy rozejdeme?" zeptal se opatrně. Koukla jsem se nahoru, abych se mu mohla podívat do očí. Jen jsem zavrtěla hlavou a on se hned usmál. „ty jsi moje první a taky poslední, Teliss. Nikdy nebudu mít rád jinou tak, jako tebe" pronesl a opřel si hlavu o mé vlasy. „ty jsi ta jediná a pravá" dodal a tulil se ke mně. „Legi... Já taky nikdy nechci být bez tebe. Ale mít dítě teď je kravina i z toho důvodu, že si tě chci ještě dlouho bezstarostně užívat, a ne se starat o dítě. Na to máme ještě hodně času" pronesla jsem v jeho objetí. „a to plánuješ za celou tu dobu se se mnou ani jednou nevyspat?" uchechtl se. „no..." došlo mi, že to asi nedáme ani jeden. „tak... To jsme v háji" dodala jsem. „v pohodě, to určitě zvládnem" mrkl na mě, ale mně přišlo, že to myslel ze srandy. „ale mně se to líbilo" usmála jsem se na něj. „chceš to zopakovat?" nabídl přítulně. „v brzké době určitě ano" usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Jen se trochu naklonil a krátce mě políbil na rty.
„mohu se jen zeptat?" zvážněl po chvilce kolébání. „no" pokynula jsem. „vzpomínáš, jak jsme se v Edorasu hádali na té louce?" zeptal se. „no? Co s tím?" udivila jsem se. „řekla jsi, že jsi Derima nikdy nemilovala a že jsi nám o tom oběma lhala do očí. Plus z toho tvého povídání s Aragornem jsem slyšel zrovna to, jak jsi mu říkala o tom, že jsi Derima nikdy nemilovala" připomněl mi. „... A?" nechápala jsem. „proč jsi mi to neřekla rovnou? A proč sis s ním vůbec něco začla?" zeptal se. „začla jsem si s ním, protože ho mám ráda a tak jsem mu nechtěla ublížit a z lítosti jsem mu řekla, že ho miluju taky. Pak jsem nevěděla co dál, tak jsem hrála, že ho miluju, dokud bych něco nevymyslela" vysvětlila jsem. „kdybys mi to řekla, něco bychom vymysleli" pronesl Legolas. „ne, já nechtěla, protože jsem se bála, že tě to akorát motivuje a půjdeš mu to hned říct" odpověděla jsem a dál se opírala o jeho hruď. „Teliss. Kdyby jsi nechtěla, neřekl bych mu to" Legolas mě pohladil po rameni a dlouze mne políbil do vlasů. „mám Derima přeci taky rád a nechtěl bych mu takhle ublížit" dodal. „promiň. Nevím, co jsem si myslela" pronesla jsem a jen zavřela oči. „nic se neděje" usmál se a vzal mě pod koleny. Položil mi hlavu na polštář a pohladil mě po tváři.
Chvíli u mě jen mlčky seděl, ale pak mě něco napadlo. „Legi?" oslovila jsem ho. „ano?" optal se s úsměvem. „přečteš mi pohádku?" usmála jsem se ale uniklo mi svěží zachechtání. On se jen tiše zasmál a porozhlédl se. „a jakou by sis tak představovala?" zeptal se. „nemáš nějakou ty? Co vlastně teď čteš?" zeptala jsem se. „teď nic. Vždyť jsme sotva přijeli z dlouhého výletu. Bylo by na nic si před ním nějakou knihu rozečíst. Navíc, vždy trávím skoro všechen svůj čas s vámi, takže na nějaké čtení opravdu nemám čas" vysvětlil. „tak se jdeme podívat k tobě, jaképak máš knížky v poličce" usmála jsem se a vzala ho za ruku. Rychle jsem vstala a vedla ho za sebou. Otevřela jsem dveře a už si to rovnou mířila k němu do pokoje. „mmm kde že máš pokoj?" zažertovala jsem. „rovně, na konci chodby doleva" ponaučil mě. Jen jsem svěsila hlavu a ohlédla se k němu. „ty mě chceš jako vážně zavést k Derimovi?" udivila jsem se. „ne" zasmál se a opravil se. „teď doleva" řekl tedy. „ja vim" odkašlala jsem si a otevřela dveře. „neměla ses ptát. Teď jsem ti proboha osvěžil paměť" zvolal histericky. „bože to ne!" hrála jsem s ním. Otevřela jsem dveře do jeho krásně útulného a velkého pokoje i s terasou. „Legolasi... Mám teď jedinou otázku" pronesla jsem, když za sebou zavřel. „ne, nikde tu nemám víno" zasmál se. „ach ne" zasmutněla jsem. „ale to nebylo ono. Proč? Proboha proč trávíme dny a noci v mém pokoji, když můžeme být v tomhle obřím apartma?!" zvolala jsem a skočila mu do jeho velké postele. „myslel jsem, že se ti nejvíc líbí u tebe v pokoji. Já to tak mám a myslel jsem, že každý se nejlíp cítí u sebe" zamyslel se. „ohh... Legi. Ty jsi byl se mnou v mým pokoji a ne ve tvém abych se cítila dobře?" zeptala jsem se dojatě a přišla k němu. On se jen roztomile pousmál. „tak to ses pěkně spletl! Mně se líbí tady!" zvolala jsem hlasitě a zase mu skočila na postel. „oh bože! Není to-" rychle jsem se rozběhla k jiným dveřím a otevřela je. „šatna!" vykřilla jsem, když jsem otevřela dveře. „očividně jsi tu dlouho nebyla" zasmál se Legolas a přišel za mnou. „to teda fakt nebyla. Však my jsme ani nebývali v pokojích" zamyslela jsem se. On si vlezl za mnou do šatny a zavřel za námi dveře. Najednou jsme se ocitli v úplné tmě. „... A to proč jsi udělal?" udivila jsem se. On se jen zasmál a začal na mě nějak zmateně sahat. „kde... Jsi?" zeptal se. Protože na mne ale už sahal, věděla jsem tedy kde má ruce a tak jsem mu je vzala. Opatrně jsem si je přiložila na prsa a čekala, než mu dojde co to je. On hned s hlasitým údivem otevřel dveře a hned se podíval, kde má ruku. Nahlas se zasmál a přistoupil blíž. Když se nakláněl, prsa mi jemně stiskl a přitom mě dlouze políbil. Jen jsem mu vzdychla do polibku a sáhla mu na zadek. Stiskla jsem mu půlky a on se hned do polibku zasmál. „co tě tak fascinuje na mém zadku?" zasmál se. „úplně všechno! Miluju tvůj zadek!" zvolala jsem a zase mu ho stiskla. On se zas hlasitě zasmál. „víc než mě?" zeptal se pak. Ze srandy jsem jakoby zaváhala, a on se na mě hned s otevřenou pusou a lehkým úsměvem podíval. „ne! Proboha! Samozřejmě že miluju tebe!" zvolala jsem hned a objala ho. „vážně jsem se teď dost lekl" pronesl a vzal si mě do náruče. „promiň" zasmála jsem se a on se mnou vylezl ze své šatny.