Nevydařený Pokus O Lásku

24. Návrat Domů

Rozjela jsem se za Legolasem a jela vedle něj na jeho tempo. „ale jasně, že na tobě záleží... Jen chci svoji Leus a říkala jsem ti, že můžeš jet napřed" snažila jsem se to nějak napravit. „a to, že s tím budou mít zase další starosti ti je jedno?" udivil se s ironickým úsměvem. „tak nějak... Jo... Ale hlavně proč budou mít starosti, když je jen vyměním. Plus za méně pracného koně" udivila jsem se. „víš asi proto, že potřebují ty koně úplně pryč, a ne místo nich další" přidal se i Derim a jel vedle mne z druhé strany. „ale co my máme dělat s těmito?" ptala jsem se. „maximálně by se to dalo udělat tak, že bychom tyhle vypustili, ale to je škoda silných koní" navrhl Legolas. „jo, fajn, vypustíme je" souhlasila jsem hned. „možná by sis mohla něco opravdu rozmyslet, než něco řekneš" pronesl Legolas. „vždycky reaguješ tak rychle, a pak svého rozhodnutí lituješ... Že?" Legolas se na mě neutrálně podíval, a já hned věděla, na co naráží. Nechtěla jsem se mu do očí ani podívat, ale když jsem se konečně odhodlala, začal ho neutrální výraz trochu přecházet, a místo toho trochu zlítostnil. „promiň mi" omluvil se a podíval se zase na cestu vpřed. „nic se nestalo, Legi" usmála jsem se. On se tedy usmál taky a chvíli se na mě zase podíval. „není to... Roklinka?" poznával Derim. „no jo! Je!" souhlasila jsem s výkřikem a rychle svého koně rozjela vpřed. Dojeli jsme k branám, kde nás dovnitř pustili dva strážníci. „pardon, mohu se zeptat... Kde je Leus?" zeptala jsem se ještě jednoho elfa. „Ma ná Leus?" optal se. „oh... Je to můj kůň, kterého jsme tu nechali, když jsme se stali členy Společenstva" vysvětlila jsem. Elf jen poukázal kousek doprava, kde se na travnatém placu pasli tři koně. Už teď jsem viděla tu moji breberku, a tak jsem se k ní rychle rozjela. Mí elfové ale prvně slezli z koní, a pak se za mnou jen rozešli. Já ale přijela až k ohradě, a Leus hned zvedla hlavu. Chvíli mě sledovala a trochu od ohrady odstoupila. Rychle jsem seskočila z koně a přeskočila ohradu. Dál jsem si radši netroufla, nechtěla jsem ji totiž vyděsit. Leus odemne pomalu couvala, a přitom občas bojácně zaržála. „Leus... To jsem já, Teliss... Ta jediná... Ta vyvolená" pomalinku jsem se k ní blížila i s nataženou rukou směrem k ní. Leus se pak zastavila, a jen čekala, než se konečně došourám. Opatrně jsem jí přiložila svou dlaň na nozdru, a čekala, jestli mne pozná. Náhle se retardovaně rozdivočela a začala poskakovat sem a tam. Doslova skákala. „poznala tě" usmál se Legolas za ohradou. „asi jo" usmála jsem se. Leus se ke mně najednou nařítila, jakoby chtěla, abych ji hladila. „no jo, vždyť já vím. Starali se tu o tebe hezky? co?" usmívala jsem se. Bylo tu pořád schované i mé sedlo. Všichni jsme si ustrojili svého koně, a po nějakém čase opět vyrazili na cestu.

„počkat ona už je tma?" udivila jsem se najednou při rychlé jízdě. „už dlouho" zasmál se Derim. „já jen na chvilku zavřela oči a najednou tma" udivila jsem se. „ále... Už jsi unavená?" staral se Legolas. „tak normálně" zamyslela jsem se. „to už dojedeme. Není to daleko" prohlásil Legolas. „kolik asi?" zeptal se Derim. „kolik čeho?" otázal se Legolas. „vteřin? Minut? Hodin?" tipoval Derim. „přibližně půl hodiny tryskem" vyhodnotil Legolas. „tak to cestou padnu. A Leus se mnou, viď? Krasavice" pohladila jsem ji po krku a ona si spokojeně odfrkla. Jela rychle, což značilo, že na ní opravdu za celou tu dobu nikdo nejezdil. Potřebovala si vybít energii, a tak jsem respektovala, že se chce dlouze projíždět, ale můj zadek toho zažil celkem dost.

Najednou se předemnou vytyčila celá krása Lesní Říše. Obrovský zlatý palác a dlouhý most. Legolas na něj najel jako první, Derim druhý a já poslední. Uvítali jsme se se strážnými elfi, kteří nám pověděli, že všem v království oznámí náš zdravý příjezd. Když nám odvedli koně a otevřeli bránu, nemohla jsem uvěřit, že jsme zase doma. Po tak dlouhé době, konečně opět... Doma. Najednou se mi ukrutně zatajil dech, až jsem se bála i nadechnout. „Legolasi" pošeptala jsem tiše a přišla k němu. „copak je?" zeptal se potichu a naklonil ke mně hlavu, aby mě lépe slyšel. „co mí rodiče? Budu... Tam muset jít?" hlasitě jsem polkla a nechtěla slyšet odpověď ano. Jemu hned všechno došlo a rychle se zamyslel. „to ano, ale půjdu s tebou, jo?" ujistil mě. Párkrát jsem přikývla a on mne tedy vzal za ruku. Rozešel se vpřed, ale Derim nás zastavil. „kam spolu jdete?" zeptal se podezíravě. „rodiče" pronesla jsem. On si hned přikývl a nechal nás.
Přišli jsme k našim dveřím, a já si hned povzdychla. „to bude dobrý... Klid" usmál se Legolas. „mám zaťukat?" nabídl ještě. Jen jsem zavrtěla hlavou a nastavila ke dveřím ruku. Legolas mi dal prostor, ať zaťukám kdy chci. Jak jsem byla připravená, dvakrát jsem silně praštila do dveří. Zaslechla jsem zevnitř nějaký zvuk, takže jsem hned dostala husí kůži. Když můj otrávený otec otevřel dveře, chvíli se na mě zadíval. „tak to jsi ty! Odvážila jsi se po takové době vrátit se domů, co?! Ty couro jedna, určitě ses tam s tímhle princátekem párkrát vyspala, co?" nadával hnusně. „ne, tati. Nespala jsem s ním... Mohu teď vidět matku?" zeptala jsem se opatrně. „tak ty chceš maminku, jo? Tohle bylo jako jediný, co mi za celý léta řekneš? Přeslechl jsem 'ahoj', nebo jsi tak nevychovaná a ani nepozdravíš?!" nadával. „nedal jsi mi ani prostor říct ahoj, a možná jsem nevychovaná, protože pokud se pamatuju, ani ty jsi mi ahoj neřekl!" trochu jsem zvýšila hlas, ale pořád jsem z něj měla respekt. „tak hele, děvenko... Na mě si takhle dovolovat nebudeš, a jestli jo, stane se tvé matce něco hnusného a to nechceš!" zařval. „tak dost! To by stačilo! Nebudete nikomu vyhrožovat, jinak vy budete ten, komu se něco stane!" vložil se Legolas. „to teda vidim. Kdybys nebyl princ, zajímalo by mě, co bys dělal pak" vysmál se mu otec. „poradil bych si s vámi i tak, ale nemusíme do toho zatahovat stráže, ne?" varoval ho Legolas. Otec jen protočil očima. „proč vlastně za mnou chodíš furt s ním, co? To seš taková máčka, že se bojíš vlastního táty?" zasmál se. „a divíte se? Zkuste se jednou poslouchat a vcítit se do její situace. Možná jednou pochopíte, proč" vysvětlil Legolas. „a teď za tebe mluví jako tahle nádhera? Myslel jsem, že za mnou přišla Teliss, ne pan vysoce nenáviděný princ" řekl hnusně. „tati, prosím, přestaň. To je ten důvod, proč za tebou ani chodit nechci! Jsi na mě hnusný" vysvětlila jsem. „já-já jsem na tebe hnusný, jo? Já ti ukážu jak dokážu být hnusnej!" zařval otec a popadl mě za ruku. Legolas si mě k sobě ale hned přitáhl a přitiskl si mě k sobě. Obmotala jsem se svýma rukama jeho tělo a bála se od něj jen trochu pohnout. „varuji vás, ještě jednou ji budete vyhrožovat, a skončil jste!" Legolas odstoupil odedveří, abych nebyla tak ve stresu. Jednou rukou mě hladil po zádech a druhou mě pořád držel za paži. „půjdeš si postěžovat papánkovi, jo?" ironicky zafňukal. „bohužel mi má pozice nedovoluje, abych napadl poddaného, ale jestli Teliss něco uděláte, vyřídím si to s vámi osobně" varoval ho Legolas. Po jeho slovech jsem se k němu akorát víc přitulila. „a co její matce?" zasmál se otec. Hned jsem se odtáhla a podívala se na otce. „kde je?" zeptala jsem se hned. „pojď dovnitř, a uvidíš ji" usmál se otec. Sice jsem se trochu bála, ale pomalu jsem k němu udělala dva kroky. Chtěla jsem jen z povzdálí nakouknout, protože jsem si myslela, že kecá. Na druhou stranu jsem se ale opravdu bála, že tam někde leží na zemi.
Otec mě ale najednou rychle popadl za ruku a zatáhl mě dovnitř. „ne!" zvolal Legolas a praštil do nyní zavřených dveří. „ne, tati! Pusť mě!" bála jsem se, co mi udělá ale ulevilo se mi, že tu matka není. Otec ale ihned zamkl. „prosím, tati!" žadonila jsem, ale on mě přivázal k posteli. „mlč!" napomenul mě a srčil mi do pusy kus látky. „Teliss! Řekni něco!" volal Legolas. Jen jsem s kusem látky udělala zvuk a tím jsem marně volala o pomoc. Otec mne ale najednou silně udeřil do ruky. Naštěstí do té nezraněné, ale i tak to dost bolelo. Nebylo to ale tak strašné. Náhle ale Legolas vyrazil dveře a vběhl dovnitř. Rychle odemne otce odtáhl a vrazil mu pár pěstí do tváře. Otec spadl na zem a chvíli se nezvedal. Legolas si ke mně hned klekl a zdělal mi látku z pusy. „Legolasi" oslovila jsem ho vyklepaně. Když viděl, že jsem přivázaná, vzal si do ruky svou dýku a začal s nimi provaz řezat. Když jsem viděla, že se otec začal zvedat, opět jsem začala panikařit. Uklidňovalo mě jen to, že je Legolas už tu. Otec ho ale nemilosrdně odtrčil a chtěl mi silně dupnout na nohu. Legolas ho odemne hned odklopl a zase si ke mně klekl. „to nic. Už budeme pryč" uklidňoval mě vystresovaně. Jak provaz rozzeřal, rychle si mě vedl po pravém boku, tedy dál od otce ven. Pak mě rychle odstrčil do bezpečí na chodbu a vyběhl hned po mně. Spadla jsem na zem, a Legolas si hned přisedl ke mně. Rychle jsem obmotala své ruce kolem jeho krku a chtěla brečet. „ššš... Klid... Jsem s tebou" uklidňoval mě Legolas klidně a šeptal mi do ucha. „to nebylo celý, neboj. Ty toho ještě zažiješ, děvenko" prohlásil otec, když se zmoženě zvedal ze země. Legolas se k němu chtěl rozhořčeně rozejít, ale já ho rychle zastavila. Věděla jsem totiž, že by ho teď chtěl Legolas zkopat jako psa, ale nechtěla jsem vidět, jak ubližuje mému otci. On tedy pochopil a jen mě dlouze políbil do vlasů. „nic se ti nestane, ano? Neboj se. Pohlídám si tě" uklidňoval mne tiše. „prosím... Neodcházej" požádala jsem a natiskla se na něj. „neodejdu. Nenechám tě samotnou" uklidnil mě a pohladil mě po zádech. „synu?" otázal se najednou takový příjemný královský hlas. „otče" usmál se Legolas. „proč můj syn sedí na zemi? Je snad pes?" udivil se vznešeně. „otče, bylo by to na dlouho a nechci tě hned po příjezdu zatěžovat prací" pronesl Legolas. „a Teliss s námi nemluví?" zeptal se. „mära undöme, Thranduil" pozdravila jsem a odtáhla od Legolase obličej. Když mě král viděl, udivil se ještě víc. „a pročpak pláčeš, Teliss?" zeptal se. „to je ten problém, otče" vysvětlil Legolas. „hmm... Něco s tvým otcem?" tipl si Thranduil. Jen jsem přikývla a zase se opřela o Legolasovu hruď. „ach tak. Opět křičel?" dále hádal. „ano, ale tentokrát jsem musel zakročit, protože si tam Teliss zavřel" vysvětlil Legolas. „vidím nějakou ránu na tvé paži. To ti udělal on?" tázal se ale pořád se stejně vznešeným tónem hlasu. „záleží na tom co. Na jedné mám škrábanec od skřeta a na druhé... Od něj" připustila jsem tedy. „pořád se matka nechce rozvést?" zeptal se Thranduil po chvíli. Jen jsem zavrtěla hlavou. „pak nemám jak pomoci" pronesl Thranduil. Jen jsem přikývla, abych dala najevo, že to vím. „Legolasi. Popovídáš mi o svém výletu?" zeptal se král. „jistě, otče" pronesl Legolas a začal se se mnou pomalu zvedat. Hned jsem na něj upřela zrak, a on se hned zase podíval na krále. „a, mohla by s námi i Teliss? Nechci ji nechávat samotnou" požádal Legolas. „dej jí zbraně" odpověděl král jednoduše a rozešel se dolů ze schodů. „neublížila by přeci svému otci!" zavolal Legolas. „dobře, může jít. Nevím ale, zda jí to bude zajímat" pronesl král. „budeš spinkat?" zeptal se Legolas mile. Jen jsem přikývla a nechala se jím vést. Vešli jsme do velké místnosti, kde stál stůl s mnoha židlemi. Král se posadil na tu svoji, a Legolas přišel až k té nejblíž k němu. Pak se ke mně otočil, chytil mě pod zadkem a zvedl si mě do náruče. Udiveně jsem se mu chytla za krkem a on si se mnou sedl. Hned jsem se usmála a uvelebila se u něj. Opírala jsem si hlavu o jeho hruď a spokojeně vydechovala. On mě jednou rukou pomalu hladil po zádech, a tou druhou mě pořád držel pod zadkem, abych z něj nesjížděla. Začali se s Thranduilem zaujatě bavit, ale já mezitím usla únavou.