,,Maddy koťátko, jsme doma!" zakřičím, když vstoupíme do domu.
Pořád nepřichází žádná odezva. V domě je ticho jako v hrobě.
,,Madison, teď není dobrý čas si hrát na schovku! " řeknu už trochu ráznějším hlasem.
To vždy zabere.
Vydám se směrem k jejímu pokoji a uvidím, že dveře jsou otevřené. Vstoupím tedy do místnosti a porozhlédnu se. Uvidím šatník, který je dokořán otevřený.
Myslím, že se něco stalo...
Podívám se do něj a uvidím, že je tam mnoho poházených kousků oblečení na zemi. Zkoušela si, co si vezme na sebe. To není možné... Maddy by tohle nikdy neudělala. Je přece moje koťátko. Máme být navždy spolu.
,,Harry, Madison tu není," uslyším Liama.
,,Hledejte pořádně, kurva! Někde tu musí být. Není možné, aby utekla!" zakřičím nazpět. Věděl jsem, že tu není, ale i tak jsem doufal, že se tu někde objeví a omluví se mi, že mě neslyšela.
,,Ano, Harry, "odpoví Liam na rozkaz a odejde.
Také opouštím tuto místnost a vydám se do svého pokoje. Třeba tam spí a jen mě neslyšela. Otevřu dveře a hned první věc, která zaujme můj pohled je nějaký kus papíru, položeny na kraji postele.
Zvednu jej a začnu číst:
Drahý Harry,
Pokud tento dopis čteš, tak jsem právě teď hodně daleko odtud. Upřímně nevím, co napsat.
Chtěla bych ti říct, že jsem ti vděčná, že si se o mě tu dobu staral a byl na mě aspoň někdy hodný. Chci ti poděkovat, že jsi tu pro mě byl když jsem tě potřebovala.
Mrzí mě, že jsem se s tebou nemohla osobně rozloučit, ale nenechal bys mě odejít. Tímto dopisem bych se s tebou chtěla aspoň takto rozloučit.
Ubližoval si mi, Harry a to se nedá jen tak odpustit. Nedokážu ti odpustit to, jak si mě bil. Cítila jsem k tobě něco. Jenže čím více si mi ubližoval, tím více se moje city k tobě začaly vytrácet. Mrzí mě, že to muselo takto dopadnout.
S láskou, Madison
XXX
,,Neee!" zakřičel jsem hystericky a s hlasitou ranou jsem padl na kolena. Po tvářích mi tekly slzy a chvílemi jsem se zalykal dalšími přicházejícími vzlyky.
,,To nemůže být pravda! Najdu ji a budeme spolu do konce života! Jsme si souzeni!" křičel jsem svým klepajícím se hlasem.
Opustila mě, zradila mě...
,,Harry, Madison tu nikde není," uslyším za sebou znova Liama. Vaří se ve mě krev, čímž mi vypíná mozek a poddám se smutku, spojenému se zlostí.
,,Fakt?! Jako bych si toho kurva nevšiml!" zakřičel jsem na něj, ale neotáčel jsem se. Ještě pořád mi totiž tekly slzy. Nechci, aby viděl jak jsem zlomený...
,,Harry, můžu si s tebou promluvit?" uslyším Louise. Nevím, jestli s ním chci mluvit. Sám nevím, co mám teď dělat. Tak neskutečně mě bolí ten fakt, že utekla proto, aby se zachránila přede mnou a mým chováním. Nejspíš je teď někde sama a zmatená, nebo je u sebe doma. Měl jsem v hlavě totální guláš a ještě k tomu jsem musel vymyslet odpověď pro Louise.
,,Fajn," odpověděl jsem mu stroze, přičemž jsem ještě pořád klečel na zemi se slzami na tvářích.
,,Liame, běž. Ať nás nikdo neruší a mrkněte se na lokaci jejího telefonu a pak na kamery z města. Někde tam musí jistě být, pokud ji nesežrali vlci," řekne Louis a uchechtne se svému vtipu.
Ve mě to vyvolá další vlnu smutku a tak se znova rozbrečím, to už je Liam dávno pryč a zbyl tu se mnou jen Loui.
,,Sorry, bro. Tak jsem to nemyslel," konejšivě mi položí ruku na rameno. Nepomůže to k tomu, abych se cítil lépe. Právě naopak jsem se cítil hodně špatně.
,,Co když se jí něco stane?" zeptám se zlomeně. Cítím se jako kus hovna, klečím tu u postele a brečím jako malý kluk, kvůli jedné poblázněné holce.
,,Určitě se jí nic nestalo a ona je někde v bezpečí. Je dost chytrá na to, aby si vymyslela bezpečný plán útěku. Určitě bude doma, Harry. Přece nemá kde jinam jít a po své rodině toužila od chvíle, co jsme jí tu přivezli," odpověděl mi a posadil se ke mě na zem. Zády se opřel o postel a pořád mě pozoroval. Nejspíš se ujišťoval, jestli jsem v klidu.
,,Máš pravdu. Jen mám takový hodně špatný pocit, že se něco posralo nebo se ještě posere a já už jí nikdy neuvidím, víš," řeknu tiše a posadím se vedle něj. Připomnělo mi to, jak jsme byli mladší a řešili spolu holky. Seděli jsme u mě v pokoji na posteli a probírali, která holka se nám líbí.
V té době jsme nebyli ještě tak zkažení. Přiznávám, že peníze a moc člověka hodně změní. Vždy jsem chtěl být psycholog a pomáhat lidem, kteří mají nějaké problémy. A kde jsem se dostal? Místo, abych pomáhal lidem s psychickými problémy jsem je vytvářel té překrásné dívce. Mé Maddy.
Stal jsem se zklamáním rodiny a musel se jí vzdát, tedy dokud jsem nepotkal JÍ. Spravila mé srdce a dokonce i nahradila mou rodinu. Ona se stala mou jedinou rodinou, kterou jsem měl. Avšak opustila mě. Opustila mě jako moje vlastní matka. Nechala mě tu samotného a zlomeného, jako moje ubohá matka.
Zklamal jsem JI, stejně jako jsem zklamal svoji vlastní matku.
,,Nad čím přemýšlíš?" zeptá se Louis a podívá se mi do tváře, která je teď jistě opuchlá a červená, díky pláči.
,,Miluju ji," zašeptám a nechám stéct slzu po mé tváři, ,,neměl jsem k ní být tak hrubý," dodám klepajícím se hlasem.
Najednou se však rozezní zvuk vyzvánějícího telefonu z vrchu postele. Nechávám to být a dívám se do zdi.
,,Měl bys to zvednou, Harry. Třeba je to Maddy," řekne Lou.
,,Třeba je to ona, třeba taky ne," odpovím mu trochu rozmrzele.
,,Pokud to nezvedneš ty, udělám to já," řekne odhodlaně, natahujíc se pro můj telefon ležící na posteli.
,,Dej mi to!" prsknu na něj, když už drží v rukou telefon a snaží se přijmout hovor.
Nejistě jsem přijal hovor od neznámého čísla s menšími obavami jsem pustil hovor na hlasitý odposlech, aby to slyšel i Loui.
Madison: Haló? Harry?
Harry: Maddy? Jsi to opravdu ty?
Madison: Ano, jsem to já.
Harry: Maddy, kde jsi?
Madison: Pokud si četl ten dopis, musí ti to být jasné...
Harry: Četl jsem ho. Prosím Maddy, vrať se mi a já ti přísahám, že ti klidně snesu modré z nebe. Jsi moje jediné štěstí. Jen se ke mě vrať, nebo pro tebe můžu přijet a budeme zase spolu.
Madison: Harry...
Harry: Ano?
Madison: ...
Harry: Máš tam někoho u sebe? Slyšel jsem nějaké šumění nebo šeptání.
Madison: Ne Harry, jen jsem si šla sednout na gauč.
Harry: Dobře.
Madison: Můžeme se prosím ještě naposledy sejít? Chtěla bych se rozloučit.
Harry: Kde bereš záruku, že si tě znova neunesu?
Madison: Věřím ti. Nejspíš.
Harry: Chceš abych vymyslel místo já nebo už víš, kde mě chceš vidět?
Madison: Co takhle u mě doma? Můžeme si třeba dát čaj a sušenky.
Harry: To zní skvěle, zítra u tebe doma v devět hodin. Zbývá ti jen doufat, že tě s klukama znovu neunesu.
Madison: Asi ano.
Harry: Je osm večer, zlato. Běž už spát, aby si nebyla zítra unavená.
Madison: Asi ano, ty bys už také měl jít spát.
Harry: O mě neměj starost, beruško.
Harry: Dobrou noc, koťátko.
Madison: Dobrou noc, Harry.
Harry: Miluju tě.
Poté už jsem slyšel jen pípání oznamující, že hovor byl ukončen. Neskutečně se mi ulevilo, že je v pořádku.
,,Harry, mě se to nějak nezdá. Proč by utíkala a pak říkala, že tě chce znova vidět?" řekne Louis.
,,Bude to dobrý, vezmeme jí prostě zpátky tady. Zavolám když tak Oswaldovi, aby připravil jednotky, kdyby se něco posralo, ale pochybuji," odpovím a podívám se na znovu na Louiho.
,,Opravdu ji miluješ, že?" zeptá se s úsměvem.
,,Ano, miluju," odpovím s naprostým klidem.
_________________________________
Název kapitoly v překladu mluví nejspíš za vše: (The beginning of the end = Začátek konce).
Avšak připravuji pro vás překvapení.
Děkuji za překročení hranice 60K přečtení. Jste skvělí.
Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐
16.8. 2022