Z pohledu Harryho:
Zavřeli mě do sklepa. Přesně na to stejné místo, kde byla předtím Maddy. Až teď jsem si začal uvědomovat, jaké to pro ni muselo být peklo. Jsem strašný člověk, vím to. Ani bych se nedivil, kdyby mi Maddy někam odvedli a já bych jí už nikdy neviděl. Nikdy si nezasloužila takové zacházení. Byl jsem k ní hodně krutý a ona kvůli toho po nocích plakala. Jenže jsem se nikdy nezvedl z postele a šel jí utěšit. Raději jsem jako arogantní debil ležel a předstíral spánek.
Myslel jsem si, že po včerejší noci, kdy za mnou sama přišla, se to všechno urovná. Vypadalo to tak. Ráno jsem se však vzbudil a místo vedle mě bylo prázdné. Dostal jsem strach, jestli se jí něco nestalo, a tak jsem se vydal k jejímu pokoji. Uviděl jsem ji a Liama, jak jí tam ten nevděčný hajzl ocucává. Krev v mých žilách se rozpálila na teplotu vyšší, než je na povrchu slunce a vydal jsem se pro moji Maddy.
Díky tomu, tady teď sedím na staré matraci ve sklepě. Louisova slova, která řekl dříve, než zamkl dveře vyzněla dost jasně:
„Doufej, že se s tebou ještě přijde rozloučit. Jinak by to bylo asi naposledy, co si ji kdy viděl,"
V tu chvíli jsem si uvědomil, že to všechno asi právě končí a ona mi už nadobro odejde. To ticho v místnosti mě nutilo přemýšlet. Vzpomínal jsem si na ty chvíle, kdy jsme spolu byli šťastní. Až teď mi docházelo, že jediný, kdo byl celou tu dobu šťastný jsem byl já.
Já, ten sobecký bastard, který svým štěstím naprosto přehlížel ten smutek, který se skrýval za jejím falešným úsměvem. Byl jsem jen slepý, nebo mi bylo vlastně jedno, jak se celou tu dobu cítila.
„To nemůže být pravda," šeptal jsem zhrouceně.
Myšlenky se mi vrátily na naše vzpomínky. Útržky vzpomínek se mi zjevovaly před očima, jako bych právě snil.
Flashback
„Zlatíčko, já vím, že mám ojedinělou barvu očí, ale je trochu nepříjemné, když se do nich neustále koukáš,"řekl jsem a jemně se usmál, abych to nebrala jako nějakou výhrůžku.
„Mě to nezajímá, že ti nastříkala pepřák do ksichtu a Jacka kopla do koulí," zasyčel jsem. Ta vzpomínka mě donutila se jemně usmát. Jack pak skuhral ještě další tři dny.
„Mady, chci ti říct, že tě mám moc rád a tvé chování se mi opravdu nelíbí, ale časem to zlepšíme, dobře ?"
Stala se z ní poslušná holka, ale už nejspíš už není má poslušná holka.
„Jak se ti líbí tvůj obojek, babygirl ?"
Pamatuji si ten den až moc dobře. Už nikdy jsem jí ten obojek nedal na krk. Mám ho pořád schovaný u mě v pokoji, jako památku na moje děvčátko.
„P-prosím ne-neublížíte mi-mi, p-pane Stylesi," Její hlásek byl tak vystrašený. Myslím, že je to vzpomínka asi dva dny po příjezdu k nám.
„Neboj budu tu s tebou, drahoušku,"
„Říkej mi Daddy,"
„Já chci domů, prosím. Prosím, pusťte mě domů. Jste na mě opravdu hodný, pane Stylesi, ale nikdy bych se tady necítila jako doma,"
„Odpovíš mi ty, ště*ko?!"
„Dobře, tak půjdeme ke mě a tam si zdřímneš a pak mi povíš, copak tě trápí," Jenže ona mi nikdy popravdě neřekla, co jí je. Měla strach z mé reakce.
„Není ti nic, drahoušku? Víme, jak se k tobě Bayley chovala a věř mi, že ji trest nemine. Ochranka nám poslala záznam toho všeho, co se tady stalo," Ten den, co se snažily utéct mě zklamala. Opravdu moc.
„Vykuř daddymu ptáka, sweetheart," Tím se její důvěra ke mě naprosto rozplynula jako pára nad hrncem. Byl to až moc krutý trest.
„Harry, mohla bych jet prosím s vámi? Já bych byla hodná, neutekla bych ti, byla bych pořád u tebe a vždy by si mě měl na očích. Prosím Daddy," Když mě takhle prosila, byla překrásná. Vlastně jako vždy.
„Teď se drž, sweetheart!" Pamatuju si, jak jsme spolu skočili do bazénu. Držel jsem jí v náručí a ona křičela na celé kolo. Na ten den rád vzpomínám. Byla to zábava.
„Hmm, že by dneska byla taková pěkná trojka?" Ten její výraz byl k nezaplacení. Opravdu se bála, že budeme mít trojku s Louisem. V té době byla ještě pořád panna
„Něco jsem řekl, kurva! Sundej si to zasrané tričko, jinak si mě nepřej! Zavřu tě do sklepa a budeš tam tak dlouho, než si uvědomíš, že si jen malá kurva, která mě bude poslouchat!"
Při té vzpomínce mi z očí začaly ještě více téct slzy. Byl jsem na ni tak zlý. Vždyť si ani nezasloužila, abych se k ní tak choval. Chtěl jsem jí zavřít přestane tady. Na místo, kde právě teď sedím a pláču, nad tím, jaký jsem idiot.
„Dnes budeš za mafiánskou královnu. Hned vedle mě, jakožto krále té největší mafie v Evropě," řekl jsem a ruku v ruce jsme šli k autům. Byli jsme jako kráska a zvíře.
„Swetheart, neplakej. Daddy je tady, " šeptal jsem.
Nikdy mi nedocházelo, jak moc plakala. Hlavně kvůli mě.
„Ty si hodná, drobečku. Ty bys mi neutekla, že ne?"Je hodná, ale i tak utekla. Jak jinak. Taky bych se snažil utéct.
„Neboj se, postarám se o tebe. Vím, že jsi ještě s nikým nikdy nespala," řekl jsem. Měl jsem takový strach, aby se jí to líbilo, když to pro ní bylo poprvé. Fakt, že by to s ní dělal někdo jiný, mě naprosto vytáčel. Miluju ji.
„Chci jí vidět! Pusťte mě ven!" křičel jsem.
,,Prosím," zakřičel jsem zlomeně. Nikdo se neozval. Nechali mě tu samotného na pospas osudu.
Z pohledu Madison:
Usnula jsem u Liama v klíně, a proto mě přenesl do svého pokoje, kde právě ležím v jeho posteli a on balí věci do kufrů.
Všechny myšlenky mi vedou k Harrymu. Proč se ke mě někdy choval tak zle? Snažila jsem se být hodná a poslouchat jeho pravidla.
Vzpomněla jsem si na poslední hezkou vzpomínku, kterou s Harrym mám. Byla to ta, když jsme se objímali a Harry mi do vlasů šeptal, jak moc mě miluje a jak jsem nádherná. Myslel to vůbec vážně? Nebo to říkal každé druhé?
Zajímalo by mě, kde je ten Harry. Vím, že mi nechtěl ublížit. Je hodně majetnický a když mě viděl s Liamem, prostě mu přeplo. Pochybuju, že by mi chtěl více ublížit. To, co říkal včera znělo pravdivě. Nebo jsem jen malá naivní holka s dobrým srdcem...
,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Liam s úsměvem na tváři.
,,Nad Harrym," odpověděla jsem mu pravdivě a sklopila svůj zrak raději dolů, abych se mu nemusela dívat do očí.
,,Proč nad ním přemýšlíš, zlato?" zeptal se a sedl si ke mě na jeho postel. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho, protože mi spadl do tváře.
,,Je mi líto, co se stalo. Teď, když odjedu bude určitě nešťastný," zašeptala jsem. Z jeho čokoládových očí šel vypozorovat neskutečný smutek. Pravděpodobně proto, že jsem měla obavy z toho, jet s ním k němu domů.
,,Lásko, vím, že máš opravdu dobré srdce a soucítíš s každý, ale Harry si tohle nezaslouží. Nezaslouží si tebe. Nechceš přece, aby ti ublížil. Já to rozhodně nechci, lásko. Jen pomyšlení na to, že by ti někdo jako je Styles ublížil, mě naprosto vyvádí z míry. Dělám to všechno pro tvé bezpečí," odpověděl svůj dlouhý monolog. Měl pravdu.
,,Promiň, Liame. Já jen, mohla bych se s ním jít aspoň rozloučit?" zeptala jsem se smutně.
,,Dobře, ale budu u tebe, aby ti neublížil," povolil s malým úsměvem.
Skočila jsem mu kolem krku a objala ho. Jeho ruce se také odmotaly kolem mého pasu. Políbil mě jemně do vlasů. Jeho polibky se přesunuly k mému krku. Byl tak jemný. Harry byl vždy hrozně dravý a majetnický. Dokázal do toho vložit i jemnost, ale často se to nestávalo.
,,Můžu," zašeptal a chytil lem jeho deky.
,,Li, to nejde," zašeptala jsem a rychle se dostala z pod něj. Sedla jsem si na druhou stranu postele. Vybavily se mi ty chvíle s Harrym. Naše chvíle.
Ucítila jsem Liamovy ruce na mých zádech. Zvedla jsem svůj pohled k jeho tváři.
,,Půjdeme ti teda sbalit tvé věci a pak se můžeš jít rozloučit s Harrym, dobře?" řekl hladíc mě po zádech.
,,Děkuju, Li," zašeptala jsem a políbila jsem jej na tvář.
,,Neděkuj, zlato,"
________________________________
Dneska je díl trochu delší, tak doufám, že se vám aspoň líbí. Co myslíte? Jak dopadne vztah mezi Harrym a Madison? Nebo Liam s Mady vytvoří pár?
Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐
Dávejte mi na sebe pozor. ❤️
Oprava 15.8. 2022