Zelenoočko byl celý napjatý a ruce měl sevřené v pěst. Jeho nálady se začaly zase měnit jako tehdy, když ještě neznal to malé koťáťko, které spalo v jeho masivní posteli. Věděl, že začínají narůstat problémy. Čím déle tady byla, tím toho na něj bylo více a více. Neměl chuť dále něco řešit.
„Co mám dále dělat?" ptal se sám sebe, ale jeho mysl teď byla někde mimo jeho tělo. Nedokázal racionálně přemýšlet. Jediné, na co myslel byla ona.
Co když ho opustí?
Nebo jí někdo ublíží?
Nebo mu ji někde vezme?
Bál se. Bál se, že přijde o svoje jediné štěstí. Úsměv na jejích rtech vyhasl už před čtyřmi měsíci. Tak dlouho ji tady střeží. Nevěděl, jak se k ní má chovat, aby ho měla ráda. Snažil se, ale vždy to celé zpackal. Jediná věc, za kterou byl v poslední době opravdu hrdý bylo jejich spojení. Nečekal, že bude vůbec souhlasit a hlavně spolupracovat.
Den za dnem od incidentu s Bayley měl pocit, že není něco v pořádku. Jeho vždy věrní přátelé se zdáli být tajemně odtažití. Madison, která kdysi pobíhala s kluky po domě byla také pryč. Dům byl tichý. Sžíravé ticho v domě neukazovalo na nic dobrého.
Ten den, kdy Madison usnula Louimu v klíně, se stal pro kudrnáče osudným. Byl tak neskutečně naštvaný, že mu ten kokot chce ukrást jeho holčičku. Harry si potřeboval vybít zlost. Jediný, kdo však tehdy byl s Harrym v pokoji byla Madison.
Byli sami v jeho pokoji. Harry se nedokázal ovládat a chytil Maddy tak, aby se nemohla ani hnout. Silou ji přirazil ke dveřím, které raději zamkl. Neměl rád nezvané hosty. Téhož dne ji zbil za to, že byla raději u Louise, než u něho. Nedocházelo mu, že používá až příliš síly. Vztek mu zatemnil všechny smysly.
Celým domem se ozývalo bolestné křičení o pomoc. Netrvalo dlouho a před dveřmi pokoje, ve kterém se odehrával jeden z okamžiků, které poznamenaly všechny v tomto sídle.
Zamknuté dveře pro partu silných můžu neznamenaly vůbec nic. Jednou ranou dveře rozbili a dostalo se jim pohledu, který je ještě doteď pronásleduje jako noční můra.
Harry stál nad zuboženým tělem dívky. Trhaně dýchala a Harry do ní mlátil a kopal jako smyslu zbavený. Její vždy tak krásně upravené vlasy byly zacuchané špinavé od krve. Celá se třásla v rohu místnosti. Natisknutá na zeď tak silně, že se jí z toho na zádech vytvořilo mnoho podlitin.
Nikdo z nich nezahálel a vrhli se po Harrym dříve, než by jí praštil pěsti do hlavy. Chvíli se bránil, ale poté se vzdal, když na něm leželi tři vzrostlí muži.
Černovlásek se přiblížil k malému tělíčku natlačeném na stěně. Mohl vidět, že oblečení, které měla předtím na sobě bylo roztrahé a ona seděla jen ve spodním prádle. Nic neříkal a sundal si svoji černou koženou bundu s beránek na límečku a přehodil ji přes ní.
Dívka konečně zvedla svou vždy tak růžovoučkou tvář k černovláskovi. Dech se mu zadhrl, když viděl tu pohromu. Na pravé tváři měla červený otisk ruky, který se již začínal zbavovat do fialova. Oči měla podlité slzami, které jí rozmazaly řasenku. Spodní ret se jí třásl strachy.
„Zee," zašeptala slabounce.
Chtěla k němu zvednout ručky, ale škubnutím sebou zastavila. Zakňučela a obejmula se rukama kolem trupu.
Do místnosti vstoupili zbylí kluci, kteří byli Harryho odvést do pokoje pro hosty, kde jej zamkli.
Když uviděli, jak na tom to malé koťátko je, jejich výrazy v obličeji byly ustarané. Všichni u ní klečeli a čekali, jestli něco udělá. Měli strach, aby jí neublížili. Věděli, že Harry vysadil jeho prášky. To se stalo Maddy osudným.
„J-je mi z-zima," zachraptila a svůj pohled stočila na bruneta s hnědýma očima. Liam byl pro ní nejlepší kamarád. Měla ho ráda a on ji.
Liam ji chtěl vzít do náručí, ale při zvednutí Madison vykřikla bolestí. Liam vypadal šokovaně. Rozhodně jí nechtěl ublížit. Chvíli rozdýchávala bolest, ale poté s bolestnou grimasou omotala ruce kolem jeho krku a opřela si hlavu o jeho hřejivou hruď.
„Ihned ji vem ke mě. Může mít polámaná žebra, nebo ještě hůř vnitřní krvácení," rozkázal Niall a všichni se vydali do Niallovy ordinace. Liam šel s Madison ve předu. Zayn následoval Liama hned vedle a otevíral jim dveře. Ostatní šli za nimi a dohadovali se o tom, kdo půjde za Harrym až se konečně uklidní.
Liam položil Maddy na lehátko, které bylo hned pod lampou, která jí osvítila, přičemž byla ještě pořád zákrytá Zaynovou bundou. Niall vzal bundu do ruky a mile řekl:
„Vezmu ti to, abych se mohl mrknout, copak s tebou je, ano?"
Madison jen maličko kývla hlavou na souhlas. Když byla bunda dole z jejího těla, místnosti se rozeznělo zalapání po dechu.
„Pane bože," ozvalo se z hloučku kluků, kteří stáli u Madison.
Lampa osvítila její tělo. Tělo měla pokryté mnohočetnými podlitinami. Vypadala strašně.
„Prosím, chci odtud pryč," začala vzlykat a pramínky slaných slz jí stékaly po tvářích.
Všichni věděli, že tímto u nich Harry ztratil jakýkoliv respekt. Je to jejich malá sestřička. Nikdo nebude ubližovat jejich rodině.
„Neboj, lásko. Půjdeme hned, co si to vyřídíme s tím bastardem," řekl Louis a jeho ledové oči se zahleděly do těch jejích. Mrkl na ni a tím jí aspoň na kratkou chviličku vyčaroval maličký úsměv na tváři.
Liam ji chytil za ruku a jemně ji zmáčkl. Věděl, že tahle holka ji zaslouží někoho lepšího.
Třeba jeho.
___________________________________
Vaše aktivita v poslední době je naprosto úžasná, a proto bych vám všem chtěla neskutečně moc moc poděkovat.
Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře ❤️
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.⭐
Dávejte mi na sebe pozor. ❤️
Oprava 14.8. 2022