,,Co to tu kurva děláte?! Jednou ti dám Madison na starosti a ty s ní spíš v jedné posteli?! Varuju tě, jestli něco bylo..." křičel jako smyslu zbavený a očima přeblikával mezi mnou a Zaynem.
,,Ne, nic nebylo Harry. Madison byla jen unavená, tak usnula," skočil mu do toho Zayn.
,,Usnula říkáš? Tak proč tedy spala ve tvém klíně, hm? Máš k tomu nějaké vysvětlení?!" vyštěkl a praštil rukou do stěny. Mám šílený strach z toho, jak to bude pokračovat.
,,Chtěla, abych tu byl s ní, protože měla strach," řekl Zayn a podíval se na mě. Jeho výraz se trochu změkčil když viděl, že brečím a sedím v klubíčku.
,,Oh, jistě," zamrmlal si tiše pod nosem a začal přecházet ke mě. Z mých úst unikl vzlyk. Harry se zastavil kousíček ode mě a kleknul si, aby se mi mohl koukat do očí.
,,Sweetheart, neplakej. Daddy je tady," šeptal a jemně si mě přisunul do svého objetí. Cítila jsem, že má o mě strach. Proto ty slzy. Strachoval se, že jsem ho opustila.
,,Pojedeme domů, lásko?" zeptal se mě do ucha a já jen přikývla na souhlas.
,,Ještě abych nezapomněl, táhne z tebe alkohol, lásko. Doma půjdeš do naší ložnice, tam si sedneš na ten chlupatý koberec před postelí a počkáš na mě. Odstrojím si tě sám," řekl tak, abych to slyšela jen já a políbil mě na nos.
,,Dobře, Daddy," fňukla jsem a položila si svou hlavu na jeho hruď.
Cesta autem byla velice vyčerpávající. Harry řídil a já seděla vedle něj. Pořád mi sahal na stehno a zajížděl rukou výš a výš. Bylo to nepříjemné.
Zastavili jsme na červené. Harryho ruka stoupla hodně vysoko a začal dělat jemné kroužky na mém středu. Místy jsem zakňučela, nebo vzdychla.
Na semaforu blikla zelená a Harry se rozjel a dal svoji ruku pryč.
Z Harryho pohledu:
,,Daddy, prosím," zakňučela na vedlejších sedadle. Byla tak rozkošná, když nevěděla jak mě má zastavit.
,,Copak by moje malá babygirl chtěla?" zeptal jsem se šibalsky a svoji ruku jsem přesunul ještě výš.
,,Aby si přestal prosím," kňukla a dívala se všude jinde, než na mě.
,,Dobře, ale doma tě čeká trest. Tomu se už nevyhneš," řekl jsem přísně a díval jsem se na cestu.
Když jsem viděl, jak Madison leží v Zaynově klíně, zmocnila se ve mě zlost a možná taky lítost. Vždy jsem chtěl, abych mohl takhle s Maddy ležet v mé posteli a dávat ji malé polibky do vlasů. Překrásně by se na mě usmívala a všechno by bylo dokonalé. Teď mi to všechno bude ničit ten debilní trest. Pokud ji potrestám, tak jí naučím se správně chovat, ale zase na mě bude naštvaná. Pokud ji nepotrestám, tak ke mě ztratí respekt, ale bude mě mít ráda jako doposud.
A teď jakou možnost vybrat?
,,Zlatíčko, až přijdeš domů, tak se běž převléct do něčeho pohodlného a přijď ke mě do pokoje," řekl jsem a dále sledoval silnici.
,,Daddy, ale předtím si říkal..." nestačila doříct, to co měla na mysli.
,,Žádné ale. Platí to, co jsem teď řekl," odpověděl jsem jí s menším zavrčením.
______________________________
,,Víš, co jsme si řekli, že?" optal jsem se jí radši ještě jednou.
,,Ano, mám se jít převléct do něčeho pohodlného a pak mám za tebou přijít, Daddy," zopakovala a usmála se.
,,No ty jsi šikulka, princezno," šeptnul jsem a políbil jsem jí do vlasů.
Vyšli jsme z auta a vydali se ke dveřím, které jsem odemknul, protože kluci ještě nepřijeli. Hned, co jsem otevřel, šla Maddy nahoru, takže jsem předpokládal, že mě poslechne. Ještě jsem se v kuchyni napil a šel jsem k sobě do pokoje, kde jsem se převlékl do něčeho pohodlnějšího, než je kvádro.
Ve chvíli, když jsem si svlékl košili se v místnosti objevila Maddy už převlečená a s drdolem na hlavě. Líbí se mi, když má vlasy nahoru, často to na ní nevidím.
,,Promiň," šeptla a otočila se zády ke mě, aby mě neviděla. Jsem si jistý, že se určitě červená.
,,V pořádku, nevadí mi, že mě vidíš," uchechtl jsem se a šel jsem si pro tričko a svetr do skříně. Je tu celkem zima. Zapomněl jsem totiž zapnout topení.
,,Je to divný se na vás koukat, když jste ehm bez trička," zašeptala a koukala se na zem.
,,Zlato, tykej mi prosím," uchechtnul jsem se její nervozitě a dodal jsem, ,,je mi jedno jestli mě vidíš bez trička, zlatíčko. Nebudu na tebe křičet, že se na mě koukáš a slintáš," směju se a pozoruju její tvář - konečně se usmívá.
Proč na mě má takové maličké klubíčko neštěstí takový vliv? Nikdy jsem neměl s nikým takový vztah jako s ní. Tak nějak mi šlo vždy o potěšení, teď mi na ní záleží a mám o ní strach více, než si dokážete představit.
,,Sedni si na postel, drahoušku a já za chvíli přijdu. Počkej tu na mě," šeptl jsem a políbil jsem jí na její červenající se tvář.
Z pohledu Madison:
Když přišel zpět, držel v rukou tác s dvěma hrníčky a jednu velkou misku s něčím, co vypadalo jako popcorn.
,,Napadlo mě si udělat filmový den," řekl nadšeně a sedl si vedle mě.
,,To zní skvěle," přikývla jsem a pozorovala jak pokládá tác s jídlem a noční stolek.
,,Na copak se chceš podívat?" zeptal se a pořád mě pozoroval s úsměvem na tváři. Harrymu to více sluší, když se usmívá. Měl by se více usmívat.
,,Co třeba na nějakou romantickou komedii," navrhla jsem.
,,Na to zapomeň. Na slaďárny koukat nebudu," řekl rozhodně a založil si ruce na hrudi.
,,Proč ne? Bojíš se, že by ses rozbrečel?" rýpala jsem do něj. Smích jsem bohužel nemohla udržet, a tak jsem ho pozorovala a konečně se opravdově smála.
,,Já se ničeho nebojím," řekl až příliš jistě.
,,Já se ničeho nebojím," zopakuju po něm a snažím se napodobit jeho hlas.
,,Takhle rozhodně nezním," řekl na oko uraženě a díval se někam pryč.
Nenapadlo mě nic lepšího, než prostě skočil po Harrym a svalit ho na postel.
Obkročmo jsem na něm seděla a usmívala se. Vlasy měl rozházené kolem hlavy a očima hravě pozoroval, co budu dělat.
,,O co se snažíš, kotě?" zeptal se a najednou mě svalil pod sebe.
,,Hej neee," křičela jsem a snažila se dostat pryč.
,,Nebuď hloupoučká a vzdej se, brouku," řekl a s velkým úšklebkem si mě prohlížel.
,,Ani za nic," vyhrkla jsem a začala se s ním zase prát. Nebylo to normální praní, spíše taková hra.
,,No to se mi teda nelíbí. To bych měl zakročit," se smíchem mě začal lechtat. No to snad ne, zná moji jedinou slabinu.
,,Nee," ječela jsem a snažila se dostat pryč.
,,Dobře, vyhrál si," po chvíli jsem přiznala ten fakt, že vyhrál a v jeho očích jakoby vzplanuly plamínky.
,,Vždy vyhraju," zavrněl u mého ucha.
,,Asi ano," šeptla jsem.
Jeho rty se nebezpečně přiblížily k těm mým. Vlastně jsem ani neměla strach, což bylo divný.
Jeho rty se spojily s těmi mými a já bez jakéhokoliv přemýšlení spolupracovala. Cítila jsem, že je to tak dobře. Po chvíli se odtáhl a s trochu zmateným výrazem pozoroval, jak se usmívám jako sluníčko.
,,Nevadilo ti to?" zeptá se rozpačitě.
,,Ne, bylo to hezký," odpověděla jsem a položila jsem svoji hlavu do Harryho klína. Pořád jsem si prohlížela, jak je šťastný. Moc často se to nestává.
,,Mám tě rád, Maddy," řekl najednou.
,,Já tebe taky, Hazz," oslovila jsem jej přezdívkou jeho jména, protože mi to tak přišlo lepší. Asi se mu to líbilo, protože mi začal dávat pusy do vlasů a všude na tvář.
Prosím, ať tento den nikdy neskončí.
_________________________________
Po delší době kapitola. Děkuji za všechny přečtení, hvězdičky a komentáře.
Máte nějaké otázky - > pište do komentářů
Líbí se vám kapitola - > hoďte tam tu hvězdičku.
Dávejte mi na sebe pozor. ❤️😷
Oprava 14.8. 2022 (Téměř celá kapitola je přepsaná)