Ti idioti mi neustále šli za zadkem, což mě opravdu znervózňovalo. Šla jsem kvůli mému zranění opravdu pomalu.
Potřebuju se jich zbavit, abych mohla nepozorovaně za Bayley. Zakňučela jsem a rychle jsem si nemotorně sedla na zem a začala hrát naprosté divadlo, že mě ten kotník neskutečně moc bolí.
,,Není ti něco? Mám zavolat Harrymu?" kleknul si ke mě jeden z těch hlídačů. Využila jsem situace a z kapsy vytáhla už připravený pepřový sprej.
,,Nemyslím si," řekla jsem a tomu, který u mě klečel jsem nastříkala obsah spreje do obličeje. Rychle jsem se zvedla a chtěla to nastříkat i tomu druhému. Jenže byl dostatečně rychlý a podařilo se mu vyškubnout mi lahvičku z rukou a odhodit sprej někam za něj. Jsem proti němu naprosto bezbraná.
S naštvaným výrazem se ke mě nebezpečně rychle přibližoval. Když už mě držel za ramena, nenapdalo mě nic lepšího než jej kopnout mezi jeho mírně rozhročené nohy. Podařilo se mi to a on se bolestí svalil na zem. Jako záruku, že po mě nepujde jsem doběhla pro pepřový sprej a rychle muj jej nastříkala do obličeje.
Tak fajn, to by bylo.
Oba dva se svíjeli v křečích, a tak jsem vrámci možnosti běžela na místo určení. Běžela jsem po prázdné ulici a pořád se ohlížela za sebe, jestli za mnou někdo nejde. Měla jsem obrovský strach, že nás chytí...
Zanedlouho jsem se ocitla u lesa a procházela jsem hlouběji a hlouběji po vychozené cestičce. Cestu mi tady může zkřížit maximálně tak zajíc nebo srnka, protože tady moc lidí nechodí. Maximálně lidi v mém věku, kteří zde kouří a popíjejí alkohol. Prošla jsem kolem spadnutého stromu a vybavila se mi jedna vzpomínka.
_____________________________
,,Hej, Bayley, počkej na mě," zasmála se malá dívenka s copánky.
,,Pohni, nebo to nestihneš !" křikla na malou copatou dívenku a ta k ní běžela, co jí nohy stačily.
,,Mám krátké nohy a nejsem tak rychlá jako ty," pípla a na oko se urazila.
,,Tak si dáme přestávku," navrhla dívenka v růžových šatičkách, které byly celé od bahna.
,,Zahrajeme si na schovávanou ?" usmála se ta copatá.
,,Tak jo, ale ty se půjdeš schovat, jo?" řekla holčička a z tváře si otřásla průhlednou pavučinku, která se jí tam dostala, když se snažily dojít na jejich tajné místečko.
,,Dobře a počítej do dvaceti," řekla malá princezna a hrála si se svými copánky.
,,Já do dvaceti neumím," zašklebila se na copatou a pak se podívala na své špinavé balerínky.
,,Tak do deseti ?"
,,Jo," zakývala hlavou a otočila se čelem ke stromu a počítala.
,,Jedna...dva...tři...čtyři...pět...šest...sedm...osm...devět...," počítala ta malá špindíra.
,,Aaaa," zakřičela ta copatá.
Vrhnul se na ni nějaký pes a ona křičela bolestí a pravděpodobně i strachem. Pes se jí zakousl do nohy a nechtěl jí pustit. Z dálky se ozvalo:
,,Fuj! Nesmíš! Maggie!" křičel nějaký muž. Vypadal mladě. Měl kudrnaté vlasy, zelené oči a na ruce tetování.
,,Bolí tě to?"
_____________________________
Bylo mi sedm a ten pes mě pokousal tak, že do konce života mám přes lýtko obrovskou jizvu. Pamatuji si to velice živě, protože jsem na té noze měla sedm stehů. Dále jsem už nevzpomínala a pospíchala za mou kamarádkou na myslivecký posed. Došla jsem tam a ona už tam seděla.
,,Ahoj," zavolala jsem na ní.
,,Ahoj," ozvalo se z vrchu posedu a já lezla po žebříku až nahoru, kde jsem se vedle ní posadila. Byl krásný podzimní den a zrovna zapadalo sluníčko. Bylo oranžové jako pomeranč a ozařovalo naše bledé tváře.
,,Mám plán, ale musíme spolupracovat. Naši otcové jsou v tom až po uši," řekne Bayley.
,,Jsme jen obyčejné holky. Co zmůžeme oproti partě mafiánů?" namítám.
,,Sejdeme se 24.9. u Starbucksu na nádraží Paddington a pak už jen pápá mafiáni a nazdar USA," zasměje se Bayley svému nápadu.
,,Ty si opravdu myslíš, že jim budeme schopné utéct? A i kdyby ano, tak co naše rodiny?" ptám se jí.
Z Harryho pohledu:
,,Jak to myslíte, že je pryč kurva?!" řval jsem do telefonu.
,,Mě to nezajímá, že ti nastříkala pepřák do ksichtu a Jacka kopla do koulí," zasyčel jsem rozzlobeně.
,,Za deset minut jsem tam," řekl jsem a položil hovor.
Běžel jsem pro kluky do obýváku, který se nacházel v přízemí. Po tom, co jsem se málem rozjebal na těch zasranejch schodech jsem si poupravil košili a došel ke gauči.
,,Madison někde odešla a zmrzačila mi dva členy ochranky," oznámil jsem jim.
,,No a co já s tím?" odsekl Louis a mě se hrnula krev do obličeje.
,,Já nevím, co ty s tím, ale chtěl bych ti říct, že Bayley je taky pryč," řekl jsem a při jméně Bayley zatnul ruce v pěst.
,,Já tu kurvu zabiju!" zaječel a šel nahoru, pravděpodobně do svého pokoje.
,,Vy tři jedete s námi, tak pohněte prdelí," vyštěkl jsem na ně a oni jen neochotně vstali z gauče a následovali mě do garáže.
Když jsem zjístil, že žádný Martin O'Conell neexistuje, měl chuť rozmlátit všechno okolo sebe. Jak si může dovolit odejít bez mého dovolení? Ke všemu ještě lhala s kým vůbec je. Něco mi však říká, že bude společně s Bayley.
Až jí najdu dostane takovou facku, že se jí z toho zatočí svět. S klukama jsme byli u Madison doma a jediný, koho jsme našli byla její matka. Trochu jsem na ní zatlačil a ona se rozbrečela a více už nám neřekla. Pecka...
Šli jsme tedy na poslední místo, kde byla viděna. Bylo to před lesem, který moc dobře znám. Stala se mi tady jednen docela ohavný incident, na který bych nejraději zapomenul. S mým psem Maggie jsme zde chodili na procházky a jednoho dne mi prostě utekla, když jsem jí dohonil zjístil jsem, že pokousala nějakou malou holčičku. Měla copánky a uplakaná očíčka od bolesti, byl jsem prostě zbabělec a utekl od ní. Kdysi mi pohled na krev dělal opravdu velký problém. Dnes již s klidem zabiju člověka a ještě pozoruji pomalu tekoucí krev z jeho ran.
,,Madison jsi tady?!" zakřičel jsem, ale ozvala se jen kukačka.
,,Je to zbytečný. Není tady," řekl Liam.
,,Hele co to je?" zeptal se Loui a ze země zvedl náramek, který Madison měla ten den ve škole.
,,Je tady někde, vím to," řekl jsem a šel jsem dál po vyšlapané cestičce.
V dáli jsem zahlédl něco modrého na spadlém stromě. Potichu jsme k tomu šli a mě popravdě naskočila husí kůže. Když jsme byli dostatečně blízko zjístil jsem, že je to dívka, která pláče. Ten palouček mi byl velice povědomý a já si uvědomoval, že tady se stala ta vzpomínka. Vůbec se to tady nezměnilo.
,,Maddy?" zašeptal jsem za ní a ona rychle vyskočila na nohy a uslzenýma očima se na mě vystrašeně dívala.
,,Madison pojď ke mě a já slibuju, že ti neublížím," řekl jsem a pozoroval ji, jak se hrůzou celá klepe.
,,No tak dělej! Nemáme na tvoje pičoviny celej den!" vyštěkl Louis a já myslel, že ho na místě zabiju. Vystrašil ji ještě více a ona se najednou otočila a běžela lesem k rodinným domkům, které stály poblíž. Na nic jsme nečekali a běželi za ní. Nechápu, jak může ta chudinka běžet s tím kotníkem. Musí jí to tak moc bolet. Byla velice pomalá a proto jí Zayn hned chytil a překryl jí rukou pusu, aby nepřičela.
,,Madison, tohle se nedělá!" pokáral jsem ji.
,,Kde je Bayley ?" zeptal jsem se už klidnějším hlasem. Zayn jí okryl pusu, aby mi mohla odpovědět.
,,O-ona už šla domů," vykoktala pomalu.
Z pohledu Madison :
,,Změna plánu. Jedeme ke mě," řekl a ten muž za mnou mě táhnul do auta. Snažila jsem se mu vyškubnout, ale nemám šanci oproti takové hordě svalů.
,,Za trest půjdeš do kufru, Madison. Opravdu si mě zklamala," řekl Harry a já začala zase potichu plakat.
,,Svažte ji a pak jí to píchni, Nialle," řekl Harry a odešel otevřít kufr.
,,Pane, tady máte klíčky," řekl nějaký muž, který Harrymu dovezl to auto. Harry mu ani nepoděkoval. Prostě si vzal klíče a otevřel auto dálkovým ovladačem. Ten svalovec otevřel kufr a mě na něj vysadil, ať si sednu. Bylo to to stejné auto, které mě pronásledovalo ten den, kdy za mnou Harry poprvé přišel.
Svazovali mi ruce a nohy k sobě, už jsem jen v klidu seděla a ani se nehla. Byla jsem ze všeho nešťastná a všechno mě strašně moc bolelo. Ten svalovec utáhl provaz na mých nohou na uzel a Harry za mnou ještě na chvíli přišel. Dívala jsem se do země, jako nějaké dítě, které neposlechne tatínka a teď se stydí za to, co udělalo.
,,Maddy, chci ti říct, že tě mám moc rád, ale tvé chování se mi opravdu nelíbí. Časem to ale zlepšíme, dobře?" řekl a prsty mi nadzvednul hlavu, abych se mu dívala do očí. Potom se lehce přiblížil a jeho rty se spojily s těmi mými studenými, jako psí čumák. Nespolupracovala jsem. Bylo mi to opravdu nepříjemné, ale moje trápení ukončilo štípnutí na ruce a já pomalu zavírala oči a dál už si pamatuju jen Harryho slova :
,,Promiň Maddy," řekl a zavřel kufr, čímž jsem tam zůstala úplně sama ve tmě.
___________________________
Oprava 8.8. 2022 (Mady ≠ Maddy, RIP 4. díle)