LOUIS:
Po tom, co jsem svému šéfovi prakticky odevzdal svůj život a on si ho velice ochotně vzal, jsme se usadili na gauči s tím, že si na chvíli odpočineme u filmu. Automatiky jsem se k němu přitulil, jako kdybych si myslel, že je to můj přítel, ale přitom jsem si uvědomoval, že on ke mně nic necítí.
Kdyby to mělo být podle něj, měli bychom čistě pracovní vztah, ale na to už bylo z mé strany pozdě. Věnoval jsem mu své srdce, i přesto, že jsem věděl, že o něj nestojí. Byl jsem hloupý, když jsem si přestal dávat pozor. Všechen ten čas, kdy jsem se zoufale snažil udržet si od něj citový odstup, se proměnil v prach. Už na něm nezáleželo, protože stačilo jen několik hloupých nestřežených okamžiků a já udělal největší chybu svého života.
Věděl jsem, že milovat Harryho Stylese nebude jednoduché, ale také jsem si uvědomoval, že už nemám na vybranou. Z tohohle neexistovala cesta ven. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo odejít. Jenže to jsem nemohl. Pracoval jsem u něj příliš krátce na to, abych měl našetřeno dostatek peněz. Musel jsem u něj zůstat, i kdyby to znamenalo, že se moje srdce rozpadne na tisíce maličkých kousíčků, po té co mě vyhodí. Neměl jsem na výběr. Bez peněz jsem v dnešním krutém světě nemohl přežít. Potřeboval jsem nějakou práci a s mým chabým vzděláním jsem neměl žádnou šanci najít něco slušně placeného.
Možná jsem si v tuhle chvíli jen vymýšlel důvody, proč u Harryho zůstat o něco déle, protože mé srdce se ho nechtělo pustit a možná jsem skutečně neměl na vybranou. Moje situace byla pořád stejně ubohá, ať jsem se na to díval z jakéhokoli úhlu. Potřeboval jsem nějakou práci a moje srdce zase potřebovalo Harryho. Byl jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nebylo cesty ven.
Snažil jsem se chovat, jako kdyby se nic nedělo a vesele dál švitořil o zbytečnostech. Můj šéf se mě snažil zastavit, protože si myslel, že by mé hlasivky měly odpočívat, ale já na to ohledy nebral. Nezajímalo mě, že příští den nebudu moct mluvit. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěl, bylo vidět jeho překrásný úsměv, při kterém jsem mohl zahlédnout jeho roztomilé ďolíčky. V takových momentech jsem vážně pochyboval o tom, že muž sedící vedle mě je ten chladný dominant, který se mi ještě před pár minutami snažil vyšukat mozek z těla. Kudrnáč mi nyní připomínal obyčejného muže, který se vůbec nepodobal tomu bezcitnému bohu, kterého jsem vídával každý den.
Najednou se místností ozvalo vyzvánění Harryho telefonu a přerušilo tak mé myšlenky. Zelenoočko se na mě ani nepodíval, jen se jednoduše zvedl ze sedačky a zavřel se v pracovně. Vypadal vyděšeně. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by se Harry Styles mohl něčeho bát, ale číslo volajícího ho viditelně zneklidnilo.
Kousl jsem se do spodního rtu a odolával nutkání se proplížit blíž, abych slyšel, alespoň něco z toho rozhovoru. Chtěl jsem vědět, co mého šéfa tak rozhodilo.
Nikdy bych mu to sice neřekl, ale dělal jsem si o něj starosti. Nechtěl jsem, aby se trápil. Jenže jsem mu nemohl nijak pomoci. Jediné, co jsem pro něj mohl udělat, bylo roztáhnout nohy a nechat ho, aby si na mě vybil všechnu frustraci a další nepříjemné pocity.
„Jedeš k Niallovi." Oznámil mi bez jakéhokoli dalšího vysvětlení Harry, když po půl hodině vylezl ze své pracovny. Vypadal rozrušeně a v očích měl divoký pohled. „Už jsem to s ním domluvil. Můžeš u něj zůstat tak dlouho, dokud to bude potřeba." Překvapeně jsem zamrkal, ale nijak jsem neprotestoval. Nechtěl jsem ho naštvat nějakou zbytečnou otázkou, proto jsem se beze slova zvedl a následoval ho do mého pokoje.
„Cestou se ještě zastavíme v obchodě a koupíme ti nějaké roláky. Nechci, aby ses dostal do nepříjemné situace, kdyby se tě někdo začal vyptávat na ty modřiny." Tiše jsem přikývl a odebral se do koupelny, abych si sbalil hygienické potřeby.
„Můžu se zeptat co se děje?" pípl jsem, když mě Harry popadl a začal ze mě strhávat oblečení, které následně nahradil jiným.
„Jen se objevily nějaké problémy, které se týkají firmy. Tím se netrap." Řekl a věnoval mí uklidňující úsměv, který mi však moc jistoty nedodal. Poznal jsem, že má z něčeho obavy. Nechtělo se mi věřit, že jde jen o nějakou prkotinu, kterou vyřeší pár dní tvrdé práce. „Brzy si pro tebe přijdu." Slíbil mi a něžně mě pohladil po tváři. S povzdechem jsem přikývl na znamení, že mu věřím a nechal ho, aby vzal všechny mé věci ke dveřím.
Cítil jsem se trochu jako malé dítě, když mě Harry nenechal, ani abych si navlékl bundu nebo obul boty.
Sice se mi to nelíbilo, ale téměř jsem neprotestoval. Z mého šéfa sálalo čiré zoufalství. Nějaká jeho část se o mě potřebovala postarat, tak jsem ho nechal. Konec konců na tom nebylo nic špatného.
Sjeli jsme dolů výtahem, kde už na nás čekal Zayn. Usmál jsem se na něj, ale on mi věnoval jen tiché ‚ahoj'. Zjevně byl stejně ustaraný jako náš šéf. Nechápal jsem co se to tady děje, ale evidentně to bylo něco velice závažného, co všechny kolem trápilo. Jen já žil dál v nevědomosti.
Možná to tak bylo i dobře. Stejně bych nejspíš jejich problémům nerozuměl. Proti nim jsem byl jen dítě. Nic jsem nevěděl.
Všichni tři jsme došli k černému SUV se zatemněnými okny. Harry mi otevřel dveře, jako správný gentleman a hned na to se usadil na zadní sedadlo vedle mě. Zayn se ujal řízení a v tichosti vyjel z garáže.
Pár minut se nic nedělo. Černovlásek se věnoval silnici, Harry byl zahrabaný ve svých myšlenkách a já si vytáhl mobil, abych se nějak zabavil, než dojedeme do centra, kde od svého šéfa dostanu sadu roláků, které budou před okolím skrývat stopy po tom, co se stalo před pár hodinami.
„Jaká je tvá oblíbená barva, Lou?" zeptal se mě Harry, když jsme vešli do obchodu. Jako odpověď jsem pokrčil rameny a nechal ho, aby mi obmotal ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.
„Žádnou nemám." Odpověděl jsem, zatímco jsem se rozhlížel kolem sebe a snažil se v sobě zadržet veškeré protesty, které se mi draly na jazyk. Věci v tomhle obchodě byly šíleně drahé. Nezdálo se mi, že by kus hadru stál za takové peníze.
„Tak vezmeme od každé barvy jeden." Rozhodl Harry a já si povzdechl. Tohle bylo šílenství.
„Stačí mi tři čtyři roláky." Řekl jsem a ukázal na černý, bílý, červený a modrý. Nechtěl jsem, aby můj šéf vykoupil celý obchod jen kvůli několika dnům, než se mé modřiny zahojí.
„Jsi si jistý?" zeptal se a já přikývl. Musel jsem uznat, že mě překvapilo, že mě neignoroval. Čekal jsem, že jen mávne rukou a udělá to po svém, ale evidentně měl chvilkový zkrat, který mu dovolil mě pro jednou poslechnout.
„Ano." Přikývl jsem a popadl věci, které jsem si vybral. Zayn mi je okamžitě na Harryho příkaz vzal a vydal se k pokladně.
Jakmile jsme měli nakoupeno, usadili jsme se zpátky do auta akorát s tím rozdílem, že jsem tentokrát neseděl na sedačce, ale na Kudrnáčově klíně.
Zadíval jsem se na něj s oddaným výrazem a trpělivě čekal na to, co řekne. Pokud šlo o mě, klidně bych tak mohl zůstat celé dny. V jeho blízkosti mi bylo více než dobře. Zvlášť, když mě začal jemně hladit po zádech. V takových chvílích jsem si přál, aby se čas zastavil a my tak mohli zůstat navěky.
„Následující dny pro mě budeš muset být hodný kluk, dobře?" Promluvil tiše, po několika minutách, kdy si mě prohlížel, jako kdyby v mé tváři mohl najít veškeré odpovědi, které potřeboval.
Kývl jsem na souhlas a mírně se zavrtěl. Nelíbilo se mi pomyšlení, že s ním nebudu. Už teď mi chyběly jeho doteky a to mě ještě ani nepustil.
„Zůstaneš u Nialla a bez Zayne neopustíš byt. Jestli třeba jen vystrčíš nos ze dveří, aniž by s tebou někdo nebyl, tak tě potrestám, rozumíme si?"
„Ano." Vydechl jsem rychle a zadíval se na budovu, ve které žil můj nejlepší kamarád. Nebylo to tak, že bych ho nechtěl vidět. Vlastně jsem se těšil na ten čas, který spolu strávíme. Jen bych byl radši, kdyby se mnou Harry zůstal. Připadal jsem si, jako kdybych se na něm stal závislým. Bylo to divné, ale nedokázal jsem to změnit.
„Skvělé." Kudrnáč mi věnoval spokojený úsměv a přitiskl své rty k mému čelu. „Budeš v pořádku." Špitl mi, než otevřel dveře, čímž mi dal znamení, že mám vystoupit.
Zayn už stál na chodníku s mými taškami a Harry se usadil na místo řidiče.
Sledoval jsem, jak auto, ve kterém jsme přijeli, odjíždí a v hlavě si pořád přehrával Kudrnáčova poslední slova. Zněla až příliš úzkostně. Nemohl jsem si pomoct, ale začal jsem si o svého šéfa dělat vážně starosti. Choval se, jako kdyby mě potřeboval skrýt před světem, protože na mě venku čekalo něco zlého. Já se však strachoval jen o něho. Nechtěl jsem, aby se mu něco stalo.
„Měli bychom jít dovnitř." Promluvil Zayn a ruku položil na má záda, aby mě mohl popostrčit ke vchodovým dveřím. Beze slova jsem se rozešel směrem k budově, ponořen hluboko ve svých myšlenkách. Chvílemi jsem ani nevnímal černovláskovu přítomnost.
„Řekneš mi, co se děje?" zeptal jsem se z ničeho nic. Věděl jsem, že on to ví. Harry mu to musel povědět. Jinak by nevěděl, před čím mě má chránit.
Sice jsem nechápal, kdo by asi tak chtěl ubližovat jen hloupému asistentovi, ale můj šéf měl určitě důvod se obávat, že by mi někdo mohl ublížit, takže jsem měl právo se vyptávat.
„Jen nějakého firemní problémy." Odpověděl mi Zayn předem nacvičenou větou. „Nemusíš se o to starat. Styles to vyřídí."
„Tak dobře." Zamumlal jsem si s povzdechem pod nos a zaťukal na dveře od bytu mého nejlepšího kamaráda.
Kdybych měl být upřímný, řekl bych, že jsem zklamaný z toho, jak mi nikdo nechce povědět pravdu o tom co se děje. Pokud jsem se měl schovávat, znamenalo to, že jsem v tom byl také nějak zapletený, takže by mi někdo měl sdělit, co se děje.
Nahlas jsem však nic neřekl. Jen jsem objal Nialla hned jak se mi jeho paže obmotali kolem krku. Byl jsem rád, že ho vidím. On byl jediný, kdo přede mnou neměl žádné tajnosti, takže byl zároveň v tenhle moment i má nejoblíbenější osoba na světě.
„Konečně jsi tady!" Vykřikl nadšeně a zatáhl mě do svého bytu. Usmál jsem se a následoval ho do obýváku, kde jsme se svalili na sedačku. Zayn mezitím odnesl mé i své věci do Niallovi ložnice. Ještě jsme se totiž nestihli dohodnout, kdo si vezme gauč a kdo pokoj pro hosty. Celé tohle bylo hrozně na rychlo, ale nezdálo se, že by to malému Irovi, který se na mě nadšeně usmíval, vadilo.
„Chyběl jsi mi, Ni." Oznámil jsem mu a zavrtal si hlavu v jeho hrudi. Poslední dobou se mi začínalo líbit, když jsem se k někomu mohl tulit. Nevím, proč jsem byl najednou tak mazlivý, ale nevypadalo to, že by si Niall chtěl stěžovat.
„Ty mě taky." Zasmál se a zamával na Zayna, aby se k nám připojil. „Rád tě vidím." Blonďáček se šťastně zakřenil na černovláska a strhl ho k sobě.
Všichni jsme se tam objímali několik minut, než jsme se od sebe odtáhli a začali diskutovat o tom, co budeme dělat jako první. Mně osobně to bylo jedno. Jen Niall chtěl zajít do Nando's, které bylo jen o pár ulic dál, ale Zayn začal horlivě protestovat. Zdálo se, že chce zůstat doma za každou cenu. Já ani Niall jsme to nechápali, ale blonďáček to nakonec vzdal a objednal pizzu.
„Teď vážně, Zayne." Promluvil jsem se zamračením. Vůbec se mi nelíbilo, že nic nevím. Odjakživa jsem byl zvídavý člověk a právě teď mě moje zvědavost pomalu zabíjela. „Co se děje? Dneska jsem viděl vyděšeného Harryho zatraceného Stylese a teď tebe, jak se bojíš vyjít ven na ulici. Nejsem hloupý. Tohle nejsou jen tak obyčejné pracovní problémy."
„Je to komplikované." Řekl a nervózně si poposedl. Evidentně věděl něco, co měl zakázáno mi prozradit. Musel jsem se hodně krotit, abych to z něj nevytáhl. Šíleně moc jsem chtěl vědět, co se kolem mě děje, ale zároveň jsem stejně silně nechtěl, aby kvůli mně měl můj kamarád potíže. „Navíc ti ani nemám co povědět. Sám vím jen základy." S povzdechem jsem přikývl a radši rychle zapnul televizi, než jsem mohl začít Zayna přemlouvat, aby mi sdělil i to málo, co věděl. Pořád dokola jsem si opakoval, že by kvůli mně mohl přijít o práci, kterou potřeboval.
Niall se k nám vrátil, jakmile objednal dostatečné množství pizzy a pustil tam nějaký horor. Prosil jsem ho, aby to nedělal, ale on mě neposlouchal. Bylo mu jedno, že se pak budu muset několik dní spát s rozsvícenou lampičkou, protože se budu bát každého stínu.
Začátek filmu jsem zvládl bez toho, abych musel schovat hlavu pod přikrývku. Jenže poté, co nám poslíček přinesl večeři, děj filmu se začal pořádně vyostřovat.
Nakonec jsem snědl asi jen půlku jednoho trojúhelníku, protože zbytek času jsem strávil pod peřinou přitulený k Zaynovi, který mě na rozdíl od Nialla od sebe nedostrčil. Při každém výkřiku nějaké z postav jsem se rozklepal o něco víc. Nemusel jsem se na to ani dívat. Stačilo mi to slyšet a už jsem byl na prášky.
Naštěstí Zayn někdy v půlce filmu prohlásil, že mě půjde uložit, protože se bojí, že bych dostal infarkt. Byl jsem mu za to vděčný. Netušil jsem, jestli bych tam zvládl sedět ještě o něco déle.
Černovlásek se mnou chtěl zůstat, dokud neusnu, ale já ho poslal zpátky za Niallem. Věděl jsem, že by se blonďáček zlobil, kdybychom ho oba opustili a on se musel dodívat sám. Můj nejlepší kamarád totiž patřil k těm lidem, kteří nesnáší samotu. Pořád musel mít někoho kolem sebe, jinak hrozilo, že upadne do deprese.
Nemůžu spát. Napsal jsem Harrymu asi po dvou hodinách, kdy jsem jen zíral do stropu a přemýšlel, kdy si pro mě přijde nějaká příšera. Byl jsem ještě pořád mírně vyděšený a potřeboval jsem někoho, kdo mě uklidní. Kluky jsem otravovat nechtěl, takže Kudrnáč byl má jediná volba.
Otravují tě snad ti dva? Přišla mi odpověď téměř okamžitě. Sám pro sebe jsem se usmál a na chvíli si dovolil předstírat, že si textuji se svým přítelem, který mě miluje a ne se šéfem, který mě má jen na to jedno.
Ne : ) jen asi nejsem tak unavený, jak jsem si myslel, když jsem šel do postele. Odepsal jsem a doufal, že ho tím neotravuji. Nechtěl jsem, aby si myslel, že bez něj nedokážu přežít ani jeden pitomý den. Nesnesl bych, kdybych pro něj byl jen ztracené štěně, které na něj až příliš upnulo.
Na dně té stříbrné tašky máš krabici od bot a v ní pár věcí, kterými se můžeš zabavit, dokud se dostatečně neunavíš. Překvapeně jsem zamrkal, ale zvedl jsem se a potichu se proplížil do Niallova pokoje, pro své věci. Kluci si mě ani nevšimli. Byli až moc zabraní do filmu, než aby zpozorovali, že jsem kolem nich prošel.
Jakmile jsem došel do pokoje pro hosty, zamkl jsem za sebou a usadil se i s určenou krabicí na posteli. Chvíli jsem váhal, jestli to mám otevřít, protože jsem už tak nějak věděl, co tam bude, ale nakonec jsem podlehl své zvědavosti a odstranil víko.
Při pohledu na ty věci, které se skrývaly uvnitř, jsem zalapal po dechu. Nikdy bych nečekal, že po mě Harry bude chtít, abych si něco takové vzal na sebe. Navíc mi ani nedocházelo, jak mi to má pomoct se unavit.
Jak mi holčičí oblečení pomůže usnout? Zeptal jsem se Harryho a mezitím si zkoumavě prohlížel látku růžové minisukně, která byla hned na vrchu.
Podívej se pod ty věci. Obleček použijeme později. Nad jeho slovy jsem jen zavrtěl hlavou a odstranil veškerou látku stranou.
Teď chci, aby ses udělal tolikrát, kolikrát jen budeš moct, dokud neusneš vyčerpáním s vibrátorem hluboko v sobě představujíc si, že je to můj penis, který tě vyplňuje. Přišla mi další zpráva, nad kterou jsem se musel trochu pozastavit. Nemohl jsem uvěřit, že po mě můj šéf chce, abych se uspokojil nějakou gumovou věcí v pokoji, který patří mému nejlepšímu kamarádovi.
Budu chtít i videozáznam. Věřím, že kameru na tvém mobilu dovedeš aktivovat. Na prázdno jsem několikrát otevřel a zase zavřel pusu. Kdo si sakra ten chlap myslel, že jsem. Nějaká zatracená pornohvězda? Tak to se šeredně pletl. Neměl jsem nejmenší chuť tohle někdy v nejbližší době udělat. Najednou jsem litoval, že jsem mu vůbec napsal. Měl jsem prostě počkat, dokud neusnu, jako pokaždé, kdy mě Niall donutil koukat na horor.
Tohle byl rozkaz, Louisi. Zapomeň na to, že bys nic z toho neudělal. Někdy bych opravdu přísahal, že mi ten chlap čte myšlenky. Nebylo možné, aby věděl, že se na to chci vykašlat a prostě jít spát. Frustrovaně jsem vydechl a vytáhl vibrátor z krabice. Opatrně jsem ho položil na postel a vytáhl si ještě lahvičku lubrikantu. S povzdechem jsem odložil krabici a připravil si telefon. Zmáčkl jsem play a nejprve předvedl svému šéfovi malý improvizovaný striptýz, za který jsem se okamžitě začal stydět. Jenže už nebylo cesty zpět. Musel jsem to dokončit.
Proto jsem si taky rychle vlezl na postel a vložil si do úst vibrátor. Ta gumová věc chutnala odporně. Mnohem radši bych měl v puse Harryho penis, ale to bohužel nešlo. Kudrnáč byl bůh ví kde a dělal, bůh ví co. Nebyla šance, že bych ho dnes večer mohl mít u sebe.
Poté, co jsem předvedl do kamery ukázkové kouření, otočil jsem se a vyšpulil zadek do kamery. Snažil jsem se moc nemyslet na to, že se na ten záznam někdo bude později dívat. Byl jsem nervózní, když jsem byl na všechno sám. Měl jsem mnohem radši, když mé pohyby řídil Harry.
Prsty i okraje svého vchodu jsem si potřel lubrikantem a začal se pomaličku roztahovat. Bylo to zvláštní. Nezdálo se mi správné uspokojovat sám sebe. Chtěl jsem, aby to udělal můj šéf. Tohle pro mě bylo nepřirozené. Nikdy jsem nebyl největší fanda těchto činností.
Vím, že to může znít ujetě, ale pravda byla taková, že jsem se za svůj život sám sebe dobrovolně dotkl asi tak třikrát, když jsem zkoušel, co se mému tělu líbí. Jenže jsem rychle zjistil, že tahle aktivita není pro mě a tak jsem toho nechal. To až Harry mě opět donutil na sebe vztáhnout ruku.
Tiše jsem vydechl jméno svého šéfa, když jsem konečky prstů zavadil o svou prostatu. Celou tu dobu jsem si představoval, jak se mě dotýká on. V mých myšlenkách to byly jeho prsty, které mě roztahovaly a tudíž i připravovaly na něco většího.
Po pár minutách už mi to i přestalo připadat divné. Jakmile jsem našel svůj uzlíček nervů, zapomněl jsem na všechno ostatní.
Déle už mi nezáleželo na tom, co jsem v sobě měl, jediné co jsem dokázal vnímat, byla slast, která rezonovala celým mým tělem.
Nakonec mi stačil jen jeden orgasmus k tomu, abych docílil toho, že se mi začaly klížit víčka. Dokázal jsem jen po sobě uklidit ten nepořádek a vypnout nahrávání. Poté jsem jako hodný kluk zalezl do postele s vibrátorem ještě stále hluboko v mém pozadí. Přikryl jsem se až k bradě, aby nebylo vidět, že jsem nahý a upadl jsem do říše snů, která nějakým zázrakem neobsahovala samé noční můry, jako tomu bývávalo pokaždé, když jsem shlédl nějaký ten horor. Právě naopak. Mé sny byly klidné a plné lásky. Ironií bylo, že hlavní roli v nich měl Harry, který si nepřál nic jiného, než abych přesně tohle v souvislosti s ním necítil.