My new boss

Not tonight

HARRY:

Už od první chvíle, co jsem toho kluka uviděl, jsem věděl, že ho chci. A jelikož jsem vždycky dostal, co jsem si zamanul, on nebyl žádná výjimka. Na peníze prostě slyší všichni. Zvlášť ti chudí. Zjistil jsem si o něm snad všechno, co se dalo a pak to využil proti němu. Jsem parchant, vím to, ale copak si ten prcek může stěžovat? Myslím, že práce pro mě je mnohem lepší než celé dny uklízet cizí nepořádek a dostat za to sotva na jídlo.

Uměl jsem si živě představit, co bych s tou jeho dokonalou prdelkou mohl dělat. Už dopředu jsem si plánoval, jaké věci s ním vyzkouším. Toužil jsem zjistit, jak moc je citlivý a na jakých místech se ho mám dotknout, aby mu z toho naskočila husí kůže. Chtěl jsem o jeho těle znát každičký detail.

To ale bohužel vyžadovalo čas. Musel jsem být trpělivý, pokud jsem měl uspět. Louis byl velice křehký. Bylo potřeba, abych s ním zacházel s největší opatrností. Protože kdybych to neudělal, mohlo by se to drobné stvoření roztříštit a to jsem si rozhodně nepřál.

„Co si zajít na malé nákupy?" navrhl jsem, když jsme nastupovali do auta, které nás původně mělo odvézt domů.

„Nemám peníze." Špitl, aniž by ke mně zvedl pohled. Přisunul jsem se k němu blíž a vzal jeho bradu mezi palec a ukazováček. Přinutil jsem jeho modré oči, aby se zadívaly do těch mých. Záměrně jsem přitom ignoroval ten divný pocit v mé hrudi, který se objevil pokaždé, když jsem se zadíval do těch jeho nevinných kukadel. Něco mi říkalo, že kdybych začal zjišťovat, co se to se mnou děje, odpověď by se mi moc nelíbila.

„Dnes platím já." Řekl jsem autoritativním tónem, který nepřipouštěl žádný odpor. Louis se nadechl, aby mohl začít protestovat, ale včas se zarazil. Zřejmě z mého výrazu pochopil, že svoje rozhodnutí nezměním.

Když zůstal zticha, potěšeně jsem se usmál a nařídil řidiči, aby nás odvezl do obchodního centra. Chlapec vedle mě se nesouhlasně zamračil, ale neřekl jediné slovo. Potlačil jsem další vítězný úsměv a začal nenápadně zkoumat jeho reakce.

Než jsme dojeli na místo, věděl jsem, že i po tak krátké době, kterou jsme spolu strávili, si ke mně vypěstoval kousek důvěry. Mohl jsem si ho k sobě přitáhnout, jak blízko jsem chtěl a on nijak nereagoval. Viděl jsem na něm, že si podvědomě uvědomuje svojí submisivitu a tím pádem se u mě cítí v bezpečí. Jeho tělo prahlo po tom mém, aniž by o tom věděl.

Odtáhl jsem se od něj, až když auto zastavilo a řidič nám otevřel dveře. Louis váhavě přijal mou ruku a nechal se ode mě zatáhnout do výtahu, který nás měl vyvést z garáží. Modrooký chlapec ztuhl a začal prudce oddechovat. Trochu se odtáhl, což mě přinutilo k uchechtnutí. „Nehodlám tě políbit." Oznámil jsem mu pobaveně. „Ani tě nechci přefiknout." Pokračoval jsem a sledoval, jak se postupně uklidňuje. "Teda alespoň zatím." Zamumlal jsem, ale dost srozumitelně na to aby mě slyšel. Okamžitě opět zamrzl a trvalo hodně dlouho, než se opět uvolnil. Choval se, jako kdybych mu řekl, že ho hodím do nádrže se žraloky. Nechápal jsem, proč takhle vyvádí. Nešlo přece o nic jiného než o sex. To nebyl ani zdaleka konec světa.

„Nemůžeš za mě tolik utrácet." Začal Louis protestovat, jakmile z hlavy vytěsnil představu mého ptáka zaraženého hluboko v jeho pozadí.

„Můžu." Opáčil jsem a zadíval se směrem k dámskému oddělení. Napadlo mě, že bych mu pořídil několik kalhotek. Určitě by vypadal sexy, ale nebyl jsem si jistý, jestli by se v tom cítil pohodlně. „A utratím za tebe tolik, kolik já uznám za vhodné, jasné?" otočil jsem se k němu a nechal představu černých krajkových tang na jeho krásném těle, odplout někam do pozadí. „Jsem tvůj šéf a budeš dělat, co ti řeknu."