My new boss

Training 2/2

Lidi, Vy jste šílení :D (but only in the best way of course) 102K přečtení, 9.5K votes a to nemluvím o několika stovkách úžasných komentářů to je...to je prostě neuvěřitelné. Vehnali jste mi slzy do očí a udělali mi obrovskou radost :) Je to neskutečně. Nikdy bych si nepomyslela, že by můj příběh mohl mít takovýhle úspěch. Moc bych Vám za to chtěla poděkovat. Děláte můj bídný život mnohem lepší :) Nejspíš nikdy Vám nebudu schopná říct, jak vděčná jsem za tak úžasné čtenáře. Takže ještě jednou moc děkuji, snad se Vám bude další díl líbit :) Love you all :*

-----------------------------------------------------------------------------

LOUIS:

„Vsávat a cvičit, sluníčko." Zaslechl jsem povědomý hlas, který mě vytrhl z říše snů. Se zakňučením jsem si přetáhl peřinu přes hlavu a upřímně doufal, že se mi to jen zdálo. Nechtěl jsem vstávat. Zvlášť, když jsem věděl, co mě dneska čeká. Přál jsem si zůstat v posteli napořád. Nebo alespoň do doby, než by se Harry rozhodl pro jiný druh aktivity. Právě teď jsem opravdu nesnášel fakt, že můj šéf věděl, že se mi bolet může i líbit. Kdyby tomu tak nebylo, jednoduše bych to mohl dát na seznam krajních mezí a on by to musel respektovat. Jenže když už viděl mou reakci a byl přesvědčený, že se bolest můžu naučit milovat, neměl jsem nejmenší šanci tenhle bod výcviku zastavit. Mohl jsem se klidně vsadit, že by mi Harry mohl vyjmenovávat důvody, proč do tohohle jít, třeba až do nekonečna a stejně by mě nakonec přemluvil, abych s tím souhlasil, protože v jeho podání by výprask zněl jako ta nejlepší věc na světě.

„Říkal jsem ti, že nesnáším přezdívky." Zabručel jsem otráveně, když ze mě stáhl přikrývku a donutil mě se naplno probrat.
„To ano, ale ještě jsi mi neprozradil proč tomu tak je." Opáčil lehce, jako kdyby vlastně o nic nešlo, ale já si byl celkem jistý, že pod jeho ledovou maskou to přímo musí vřít zvědavostí. Už dáno jsem si všiml jeho malé posedlosti každičkým detailem, který se týkal mé osoby. Nejspíš ho pěkně užíral fakt, že jsou tady věci, které o mně ještě neví. Byl jsem mu však vděčný za to, že ze mě informace tahal postupně a ne všechny najednou. Mohl jsem se díky tomu vždy vzpamatovat, než mě donutil se znova ponořit do mé komplikované minulosti.

„Když ti to řeknu, vynecháš z mého výcviku zvládání bolesti?" zeptal jsem se s nadějí v hlase. Bohužel odpovědí mi byl jen jeho hluboký smích.
„Nepokoušej se mě vydírat, chlapečku." Řekl mi a vzal mou bradu mezi palec a ukazováček. „Mohlo by se ti to zatraceně lehce vymstít."
„Za pokus to stálo." Zamumlal jsem si pod nos a pokrčil rameny. Musel jsem zkusit všechno, abych dnešnímu výcviku zabránil. Až příliš jsem se bál, že zpanikařím jako posledně. Opravdu jsem mu už znova nechtěl přidělávat starosti. Poslední, co potřeboval, byl můj panický záchvat. Chtěl jsem pro něj být hodným klukem, ale to jsem nemohl splnit, pokud jsem se měl zhroutit pokaždé, když mě praští.

„Snídaně bude za deset minut a nemysli si, že na náš malý rozhovor mezitím zapomenu." S těmi slovy se zvedl a odešel z mého pokoje. S povzdechem jsem tedy vylezl z postele a vydal se do koupelny. Ranní rutina mě jistým způsobem uklidňovala. Bylo to něco, co jsem si přinesl ze svého starého života, kdy všechno bylo ještě normální. Občas jsem se přistihl, jak si přeji, abych se do těch dob mohl vrátit. Všechno se tenkrát zdálo tak jednoduché. Dnes byl můj život všechno jen ne jednoduchý. Bylo zvláštní, jak se za pár měsíců může všechno obrátit vzhůru nohama. Osud si s námi občas umí pořádně pohrát. To musel uznat snad každý.

„Takže?" nahodil Harry během snídaně, čímž přerušil napjaté ticho, které naplňovalo místnost. „Dlužíš mi odpověď na mou otázku." Při jeho slovech jsem se přikrčil. Nechtěl jsem mu o tom vyprávět, když jsem z toho beztak neměl nic mít. Nebyla to jeho věc. Nezdálo se správné mu o tom říkat.
„Žádnou jsi nepoložil." Zkusil jsem zahrát hloupého, ale maximálně jsem dosáhl jen pohledu, který mi sliboval, že si na mě později pořádně smlsne.
„Louisi." Promluvil přísným tónem, kterým mi jasně naznačil, že nemá náladu na tyhle hloupé hry. „Mluv."
„Fajn." Vydechl jsem podrážděně a upustil vidličku na talíř. „Charles mi vždycky vymýšlel hloupé přezdívky, zatímco mě mlátil. Nesnáším to, protože mi to připomíná muže, který mi udělal ze života peklo a to jsem s ním strávil jen několik málo týdnů."