My new boss

The secrets that you keep

LOUIS:

Po tom, co jsem svému šéfovi prakticky odevzdal svůj život a on si ho velice ochotně vzal, jsme se usadili na gauči s tím, že si na chvíli odpočineme u filmu. Automatiky jsem se k němu přitulil, jako kdybych si myslel, že je to můj přítel, ale přitom jsem si uvědomoval, že on ke mně nic necítí.

Kdyby to mělo být podle něj, měli bychom čistě pracovní vztah, ale na to už bylo z mé strany pozdě. Věnoval jsem mu své srdce, i přesto, že jsem věděl, že o něj nestojí. Byl jsem hloupý, když jsem si přestal dávat pozor. Všechen ten čas, kdy jsem se zoufale snažil udržet si od něj citový odstup, se proměnil v prach. Už na něm nezáleželo, protože stačilo jen několik hloupých nestřežených okamžiků a já udělal největší chybu svého života.

Věděl jsem, že milovat Harryho Stylese nebude jednoduché, ale také jsem si uvědomoval, že už nemám na vybranou. Z tohohle neexistovala cesta ven. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo odejít. Jenže to jsem nemohl. Pracoval jsem u něj příliš krátce na to, abych měl našetřeno dostatek peněz. Musel jsem u něj zůstat, i kdyby to znamenalo, že se moje srdce rozpadne na tisíce maličkých kousíčků, po té co mě vyhodí. Neměl jsem na výběr. Bez peněz jsem v dnešním krutém světě nemohl přežít. Potřeboval jsem nějakou práci a s mým chabým vzděláním jsem neměl žádnou šanci najít něco slušně placeného.

Možná jsem si v tuhle chvíli jen vymýšlel důvody, proč u Harryho zůstat o něco déle, protože mé srdce se ho nechtělo pustit a možná jsem skutečně neměl na vybranou. Moje situace byla pořád stejně ubohá, ať jsem se na to díval z jakéhokoli úhlu. Potřeboval jsem nějakou práci a moje srdce zase potřebovalo Harryho. Byl jsem v začarovaném kruhu, ze kterého nebylo cesty ven.

Snažil jsem se chovat, jako kdyby se nic nedělo a vesele dál švitořil o zbytečnostech. Můj šéf se mě snažil zastavit, protože si myslel, že by mé hlasivky měly odpočívat, ale já na to ohledy nebral. Nezajímalo mě, že příští den nebudu moct mluvit. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěl, bylo vidět jeho překrásný úsměv, při kterém jsem mohl zahlédnout jeho roztomilé ďolíčky. V takových momentech jsem vážně pochyboval o tom, že muž sedící vedle mě je ten chladný dominant, který se mi ještě před pár minutami snažil vyšukat mozek z těla. Kudrnáč mi nyní připomínal obyčejného muže, který se vůbec nepodobal tomu bezcitnému bohu, kterého jsem vídával každý den.

Najednou se místností ozvalo vyzvánění Harryho telefonu a přerušilo tak mé myšlenky. Zelenoočko se na mě ani nepodíval, jen se jednoduše zvedl ze sedačky a zavřel se v pracovně. Vypadal vyděšeně. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že by se Harry Styles mohl něčeho bát, ale číslo volajícího ho viditelně zneklidnilo.

Kousl jsem se do spodního rtu a odolával nutkání se proplížit blíž, abych slyšel, alespoň něco z toho rozhovoru. Chtěl jsem vědět, co mého šéfa tak rozhodilo.

Nikdy bych mu to sice neřekl, ale dělal jsem si o něj starosti. Nechtěl jsem, aby se trápil. Jenže jsem mu nemohl nijak pomoci. Jediné, co jsem pro něj mohl udělat, bylo roztáhnout nohy a nechat ho, aby si na mě vybil všechnu frustraci a další nepříjemné pocity.

„Jedeš k Niallovi." Oznámil mi bez jakéhokoli dalšího vysvětlení Harry, když po půl hodině vylezl ze své pracovny. Vypadal rozrušeně a v očích měl divoký pohled. „Už jsem to s ním domluvil. Můžeš u něj zůstat tak dlouho, dokud to bude potřeba." Překvapeně jsem zamrkal, ale nijak jsem neprotestoval. Nechtěl jsem ho naštvat nějakou zbytečnou otázkou, proto jsem se beze slova zvedl a následoval ho do mého pokoje.

„Cestou se ještě zastavíme v obchodě a koupíme ti nějaké roláky. Nechci, aby ses dostal do nepříjemné situace, kdyby se tě někdo začal vyptávat na ty modřiny." Tiše jsem přikývl a odebral se do koupelny, abych si sbalil hygienické potřeby.